Ve studii „Transcendence slov“ se Emmanual Levinas zabývá charakterem literárního obrazu. Porovnává ho s malbou a zdůrazňuje vizuální povahu obou těchto obrazů. Ticho těchto obrazů je však překonáno skandálem zaznívajících slov, která subjekt nabízí Jinému., In his study ‘The Transcendence of Words’, Emmanuel Levinas deals with the character of the literary image. He compares it with painting and emphasises the visual nature of both these images. However, the silence of both these images is overcome by the scandal of the resounding words which the subject offers to the Other., and Emmanuel Levinas.
Recenzní studie věno- vaná knize Markuse Krajewskiho Paper Machines: About Cards & Catalogues, 1548-1929 (Cambridge - Londýn: MIT Press 2011) mapuje konceptuální dějiny kartotéky s důrazem na transformaci knihovnických katalogů z podoby vázané, tištěné knihy do formy standardizovaných a mobilních kartotéčních lístků. Soustředí se především na vliv materiálních podmínek produkce vědeckých textů na povahu vědění a jeho klasifikace - v tomto směru také analyzuje kartotéční systém Niklase Luhmanna coby trojrozměrné písmo, jímž je psána jeho teorie sociálních systémů., The review article of Markus Krajewski's Paper Ma- chines: About Cards & Catalogues, 1548-1929 (Cambridge - London: The MIT Press 2011) traces the con- ceptual history of the card catalogue while emphasizing the transforma- tion of library catalogues from bound and printed books into systems of standardized and mobile paper slips. It focuses primarily on the influence of material conditions of knowledge production on the nature of scientific knowledge and its classification - in this regard, it also analyzes the card catalogue system of Niklas Luhmann as an example of three-dimensional writing, in which his theory of social systems is written., and Tomáš Dvořák.
My aim is to assess an argument against final causation being an irreducible metaphysical category. The argument in question is based upon the supposition that for anything to count as a cause, it must exist at the very moment of executing its causal action, which requirement can supposedly never be met by anything rightly pretending to be called a final cause. I argue that this argument is far from conclusive as there seem to be ways of blocking it - namely through adopting either a version of the eternalist ontology of temporal dimensions, or else a version of the possibilist ontology, each combined with either a version of the "Humean" approach to analysis of causal relations, or else with a version of the realist approach to causation., Jan Palkoska., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Článek je odpovědí prof. Munzarové, jež kritizovala mou obhajobu sebevraždy za asistence lékaře. Článek upozorňuje na nedostatky v replice prof. Munzarové, jež plynou z autorčina podceňování normativní teorie. Mezi tyto nedostatky patří: přehlížení argumentů oponenta; zpochybňování morálního kreditu nositelů konkurenční teorie (utilitarismu) namísto její kritické analýzy; nevyjasněná vlastní teoretická východiska (lavírování mezi paternalismem a autonomií, vydávání „principu dvojího účinku“ za stanovisko zdravého rozumu); nepřesvědčivá verze „argumentu kluzkého svahu“ (ignorování diametrálních rozdílů mezi současnými požadavky některých pacientů na asistovanou smrt a nacistickým programem nedobrovolné eutanazie)., The article is an answer to prof. Munzarová who criticised my defence of physician‑assisted suicide. The article points to shortcomings in the reply of prof. Munzarová which flow from the author’s underestimation of normative theory. Among these shortcomings are the ignoring of the arguments of her opponent; her calling into question the moral credit of the proponents of the competing theory (utilitarianism) rather than a critical analysis; unclear theoretical principles (a switching between paternalism and autonomy, the presentation of the “principle of double-effect” as the standpoint of common sense); an unconvincing version of the “argument of the slippery slope” (ignoring the diametrical differences between the contemporary demand of some patients for assisted death and the Nazi programme of involuntary euthanasia)., and Tomáš Hříbek.
Na konci padesátých let Merleau-Ponty ve svých textech zavádí nový formulační a významový okruh související s pojmem „viditelnosti“, variantou pojmu „tělesnost“ (chair). Cílem této stati je ukázat, že důsledná interpretace zmíněného okruhu nutně vede k tomu, že musíme pojem viditelnosti považovat za systematicky privilegované východisko pro interpretaci všech dílčích Merleau-Pontyho výkladů. Pojem viditelnosti resp. tělesnosti totiž shrnuje Merleau-Pontyho tezi o prioritě souvislosti „horizontu“ či „pole“ ve vztahu k tomu, co je předmětně a individuálně myslitelné uvnitř něj, a to nikoli již pouze z fenomenologického hlediska a u konkrétních témat, nýbrž obecně a v ontologickém smyslu. Článek nabízí rozbor lexika viditelnosti, z takto naznačené perspektivy viditelnosti charakterizuje Merleau-Pontyho pojetí fenoménu a shrnuje jeho ontologické důsledky na příkladu dvou ústředních témat, jimiž je vztah mezi subjektem a objektem a mezi empirickým a ideálním., In his writings at the end of the fifties, Merleau-Ponty introduced a new semantic and expressional circuit with the concept of “visibility”, a variation on the concept of “flesh” (chair). The aim of this article is to show that a consistent interpretation of this circuit necessarily leads us to a consideration of the concept of visibility as a systematically privileged viewpoint for the interpretation of all Merleau-Ponty’s more particular discussions. The concept of visibility, or flesh, summarises Merleau-Ponty’s thesis that the proper cohesion of the “horizon” or “field” is prior to that which is objectively and individually thinkable within it. Thus, Merleau-Ponty’s pivotal idea is set down not just from the phenomenological viewpoint, or in particular instances, but rather quite generally and in an ontological sense. The article offers an analysis of the lexis related to the concept of visibility, characterises Merleau-Ponty’s conception of phenomenon from its perspective and summarises its ontological consequences, using the example of two central themes i.e. the relation between subject and object and the relation between the empirical and ideal., and Jan Halák.
Článek se zaměřuje na filosofickou koncepci tzv. „materiální etiky hodnot“ Maxe Schelera, která proti známému Kantovu apriornímu formalismu rozvíjí možnost obsahového, tj. materiálního apriori. Scheler se v této záležitosti opírá zejména o fenomenologicky zavedený pojem podstaty – právě podstaty a jejich vzájemné vztahy mají vytvářet říši onoho materiálního apriori. Při bližším pohledu se však ukazuje, že sám tento pojem podstaty není u Schelera tak zcela jasný a že je možné jej chápat přinejmenším dvěma různými způsoby. Autor si pak vybírá tzv. pojetí nepředmětné, které podstatu nenahlíží jako obsahovou danost zvláštního druhu, nýbrž jako prožívanou plnost smyslu, aby následně toto pojetí více rozpracoval a v jeho světle následně interpretoval další pro Schelera klíčové pojmy hodnoty, osoby a světa. Nabízí tak chápání Schelerova přístupu jako zcela původní filosofické koncepce, která se principiálně nekryje ani s Kantovým subjektivním formalismem, ani s Husserlovým obsahovým idealismem., The article focuses on Max Scheler’s philosophical conception of “material value ethics” which criticises Kant’s formalistic understanding of the a priori and seeks to offer a different conception of it that would work rather with the a priori of intentional contents. The entire project is based on the phenomenological conception of Wesen (usually translated misleadingly as “essence“) – it is the essences that constitute the realm of material a priori. On a closer look, however, the notion of Wesen (essence) itself is in Scheler far from clear. There are at least two different conceptions to distinguish. The paper opts for one that treats Wesen (essence) not as something objective in itself, as some kind of peculiar given content, but rather as a fullness of meaning. It develops this conception further and, in light of it, also interprets some other concepts important for Scheler, such as value, person and the world. On this reading Max Scheler’s philosophic conception appears to be a specific position sui generis, distinct from both the subjective formalism of Kant and the content idealism of Husserl., and Jakub A. Trnka.