V souvislosti s popisem dvou sond otevřených v Předmostí Ib a II v roce 1992 byly zhodnoceny starší zprávy o klasické lokalitě Ia a byla navržena hypotetická stratigrafická rekonstrukce gravettienu (J. Svoboda). Analýza fauny z obou sond z roku 1992 odpovídá centrální poloze lokality Ib, zatímco lokalita II je spíše periferní (M. Nývltová–Fišáková). Současně byl nově identifikován a popsán první nález lidské čelisti Př–21, původně objevené J. Wankelem (E. Drozdová). and In addition to describing two trenches excavated in 1992 at Předmostí, sites Ib and II, the earlier repports from the classical site Ia are evaluated, and a hypothetical stratigraphic framework of the Gravettian is suggested (J. Svoboda). Faunal analysis of the two 1992 trenches reflects the central position of the trench Ib, whereas the trench II is rather peripheric (M. Nývltová–Fišáková). Finally, the first find of human mandible No. Př–21, originally found by J. Wankel, has recently been rediscovered and newly described (E. Drozdová).
Převážná část bohatých radiolaritových industrií z moravské strany Bílých Karpat pochází z mladého neolitu, příp. počátku eneolitu. Nalézá se ve zvláštním typu stanic, jež nenaplňují kriteria trvalého zemědělského osídlení (nedostatek zahloubených struktur, keramiky a broušených nástrojů), avšak ani parametry dílenských stanovišť (vzdálenost od vlastních výchozů, pokročilá redukce suroviny, srpové čepelky). Jediné dvě lokality, které snad můžeme kulturně klasifikovat (gravettien?), leží bezprostředně nad řekou Vlárou (Bylnice II a Vlachovice), což souhlasí se sídelním vzorcem zmíněné kultury. V blízkosti zdrojů radiolaritu lze očekávat stopy všech mladopaleolitických skupin s výjimkou bohunicienu, kde je radiolarit vzácností. Přestože se radiolarit nejvíce šíří ve starší době kamenné, zůstávají paleolitické artefakty na moravské straně v Bílých Karpat velmi sporé. Některé z nich lze však datovat již do středního paleolitu. V neolitu a eneolitu, kam by měla spadat domnělá těžba (bezpečně zatím nedoložená), využití této suroviny rapidně klesá, a to i na východní Moravě. Pokud budeme extrakci a distribuci silicitů přisuzovat jen praktické funkce, nebudeme schopni tyto rozpory uspokojivě vysvětlit. and Major part of the abundant radiolarite industries from the Moravian side of the White Carpathians dates to the Late Neolithic or to the onset of the Eneolithic. These industries come from a special type of sites, which meet neither the criteria of a permanent agrarian occupation (lack of recessed structures, pottery and polished tools) nor the parameters of workshop localities (some km away from primary outcrops, advanced core reduction, sickle blades). The only two localities, which might perhaps be culturally classified (Gravettian?), are situated immediately above the river Vlára (Bylnice II and Vlachovice), corresponding herewith to the settlement pattern of the said culture. In the neighbourhood of radiolarite deposits we can expect evidence of all Upper Palaeolithic groups except Bohunician, in which this material is rare. Even though radiolarite spreads widely mostly in the Palaeolithic, artefacts of this period remain very sporadic on the Moravian side of the White Carpathians. However, some of them can be dated to the Middle Palaeolithic already. In the Neolithic and Eneolithic, in which the supposed mining activity (not yet reliably proved) should have taken place, the exploitation of this raw material decreases rapidly, as well in Eastern Moravia. If we attribute the extraction and distribution of siliceous rocks only with practical purpose, we will not be able to explain these contradictions in a satisfactory way.
Velké akumulace mamutích kostí na gravettienských sídlištích se v současné době interpretují buď jako pozůstatky úlovku, nebo naopak jako přirozené nahromaděniny mršin, u nichž si lidé zakládali tábořiště, aby je mohli využívat jako palivo a surovinu. První ze zmíněných názorů nevysvětluje obvyklou převahu velkých a těžkých kostí s nepatrným potravním užitkem, druhý je v příkrém rozporu s poznatky o způsobu života chobotnatců a o subsistenčních strategiích loveckých kultur. Rozměrné kosti největší lovné zvěře, případně parohy cervidů se přitom objevují nápadně často již na sídlištích ze starého a středního paleolitu. V prostředí moravského pavlovienu se mamutí kosti vyskytují v rozsáhlých depozicích u sídlišť a doprovázejí většinu dochovaných (tj. zahloubených) hrobů, ve východoevropském epigravettienu se potom ukládají do stěn obydlí a do zvláštních jam. Z rozboru těchto situací vyplývá, že při shromažďování vybraných pozůstatků zvěře spolupůsobily pohnutky transcendentálního a reprezentativního rázu. Důvody, proč současná věda o těchto subjektivních motivacích neuvažuje, jsou bohužel rovněž pouze subjektivní. and Large accumulations of mammoth bones at Gravettian settlement sites are presently interpreted either as the remains of prey animals, or alternatively as natural agglomerations of carcasses, by which people founded camps in order to exploit them as tinder and raw material. The former notion fails to explain the common preponderance of large and heavy bones of unclear use in subsistence, while the latter is in sharp disagreement with what is known about the way of life of the proboscidians and of the hunting strategies. At the same time the bulky bones of the largest game animals, such as the antlers of cervids, appear noticeably frequently at settlements of even the Lower and Middle Palaeolithic. In the milieu of the Moravian Pavlovian, mammoth bones appear in extensive deposits by settlements and accompany the majority of surviving (i.e. subsurface) graves; in the eastern European Epigravettian they are later found in the walls of dwellings and in their own pits. From an analysis of this situation it follows that in the drawing together of selected faunal remains both transcendental and representative motives played a role. The reasons why contemporary science takes no account of such subjective motives are unfortunately themselves subjective.
Sídelní cluster Jarošov II představuje jednu z nejdůležitějších sídelních aglomerací na Uherskohradišťsku. V roce 2005 proběhly výzkumy dvou částí tohoto clusteru – Podvršťa a Kopaniny. Ve výkopu v trati Kopaniny byly objeveny ojedinělé kosti spolu s hrotitou čepelí, z čehož je zřejmé, že nálezový horizont pokračuje výše do svahu. Výzkum v trati Podvršťa potvrdil hypotézu o přítomnosti dvou kulturních horizontů, které je možno rozlišit, pokud se v průběhu terénních prací zaměříme na mikrostratigrafii. Kalibrovaná radiokarbonová data naznačují rozdíl ~1200 let v sedimentaci obou vrstev a časově korespondují s grónskými interstadiály v období před 33 000 a 31 000 lety. Zatímco materiál z jednotlivých vrstev vykazuje pouze drobné odlišnosti, výrazné rozdíly jsou patrné při srovnání kolekcí z Podvršti s ostatními lokalitami v oblasti (např. Boršice-Chrástka). Litologický výzkum, doplněný měřením magnetické susceptibility a celkového obsahu karbonátů, přinesl doklady plošné geliflukce – významného fenoménu, který způsoboval resedimentaci kulturních vrstev během pozdního kyslíkového izotopového stupně 3 (v době před 26 000 až 33 000 lety) v sídelním clusteru Jarošov II. and The Jarošov II settlement cluster represents one of the most important settlement agglomerations in the Uherské Hradiště area. Two units of this cluster – Kopaniny and Podvršťa – were reopened for excavation in 2005. A trench in a field at Jarošov-Kopaniny revealed a small collection of osteological material, supplemented by a pointed blade, indicating that the area with finds continues upslope. Excavations in a field at Podvršťa verified the hypothesis that it is possible to separate two layers when focusing on microstratigraphy during fieldwork. Calibrated radiocarbon dates indicate a difference of ~1200 years between sedimentation of the layers, and correspond well to the Greenland interstadials around 33 and 31 ka BP. The material from these layers shows only minor differences in the lithic industry and osteological material. On the other hand, the Jarošov-Podvršťa material shows significant differences to that from other sites in the area (e.g. Boršice-Chrástka). Lithological research combined with magnetic susceptibility and total carbonate content measurements yielded evidence for sheet gelifluction slope transport as an important phenomenon in the re-sedimentation of the late MIS 3 (26–33 ka BP) cultural layers at the Jarošov II settlement cluster.
Struktura osídlení je u jednotlivých paleolitických kultur rozdílná. Cílem tohoto příspěvku je poukázat na odlišnosti v sídelní geografii s pomocí 3–D digitální kartografie. Zájmové území představuje mikroregion brněnské kotliny. Studovány jsou sídelní strategie bohunicienu, gravettienu/epigravettienu a magdaleniénu. and The settlement patterns of individual Palaeolithic cultures differ. This paper aims to demonstrate the variations in settlement geography with the aid of three–dimensional digital cartography. The study area is the Brno basin microregion, and settlement strategies of the Bohunician, Gravettian/Epigravettian, and Magdalenian are considered.