Sochařský typ je zachován v celé řadě římsklých kopií, které mají společné: Homér je zobrazený s široce otevřenýma očima, je vlasatý s čelenkou. Vlasy mu rámují čelo a vzadu dlouhé zvlněné prameny spadají až na ramena. Báasník má dlouhý plnovous který je uprostřed rozdělený, pod dolním rtem je vidět holá brada ve tvaru trojúhelníka. Stáří je naznačeno vráskami na čele a povislými tvářemi s hlubokými rýhami táhnoucími se do stranm od nosních dírek. Na sobě má zpravidla himation přes levé rameno., Hafner 1993, 141., and Tento sochařský typ byl identifikován již v 16. století na základě srovnání s portréty na mincích (Ursinus 1570, 20-21), ale později bylo toto určenéí zpochybňováno a portrétovaný byl identifikován jako Apollónius z Tyany.
Pískovcová busta Homéra, bohatý účes z vlnitých vlasů rozdělený uprostřed, prameny spadají vzadu na záda, plnovous, na nahém těle himation přes levé rameno., Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součástí čtyřiceti šesti bust nad arkádami kolonády. Autor se inspiroval rytinou podle antické portrétní busty Homéra z vily Doria-Pamphilj v Římě, kterou vytvořil D. Barriere. Rytina zobrazuje Homérovu bustu, která je známa jako typ Apollónius z Tyany (srov. Exemplum: Homér, typ Apollónius z Tyany).
Na fasádě průčelí, po stranách vchodu niky, v nich sochy v nadživotní velikosti. Vpravo v nice socha ženy v antické říze, Minerva, zbroj, kopí, přilba, u nohou sova. Vlevo stojí básník Homér, v levé ruce drží lyru. Nad hlavní římsou žena s dětmi - Moravie vyučující dvě děti. Sochařská výzdoba je alegorií vědění. and Budova ve stylu vídeňského neoklasicismu (Anton a Josef Drexler).