Johannes Jessenius (1566–1621) became known by his contemporaries mostly as an exponent of the Italian anatomical Renaissance in Central Europe at the end of the sixteenth and at the beginning of the seventeenth century. Th e image of Jessenius in the twentieth century was also created with respect to his activities in the area of anatomy in Wittenberg and Prague in particular. Th e aim of this article is to put Jessenius into the context of the development of anatomy in the sixteenth century. An important point in this progression can be seen in the change of the defi nition of anatomy from the art (ars) of dissecting bodies and a “method” of instructing students to the way of acquiring knowledge (scientia) of bodies and nature. Th e crucial role in this process played anatomical writings of the second half of the 16th century and the development seems to be connected with methodological discussions at the University of Padua. Jessenius, in his anatomical writings, primarily followed the Paduan anatomist Andreas Vesalius (1514–1564), whose work De humani corporis fabrica (1543) expresses the fundamental change in Renaissance anatomy. In addition, the methodological background of the anatomical Renaissance, which Jessenius became acquainted with during his studies in Padua, also echoes in Jessenius’ works. and Jan Jesenský – Jessenius (1566– 1621) se pro své současníky stal známým především jako představitel italské anatomické renesance ve střední Evropě na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. I ve dvacátém století byl obraz Jana Jesenského vykreslen s ohledem na jeho anatomické aktivity ve Wittenbergu a v Praze. Cílem tohoto článku je zasadit Jessenia do kontextu rozvoje anatomie v šestnáctém století. Významný moment v jejím vývoji lze spatřovat ve změně chápání anatomie od umění (ars) pitvy těl a „metody“ výuky studentů ke způsobu získávání znalostí (scientia) o tělech a přírodě. Klíčovou roli v tomto procesu sehrála anatomická díla druhé poloviny šestnáctého století. Jejich rozvoj je zřejmě spojen s metodologickými diskusemi na univerzitě v Padově. Jesenský ve svých anatomických dílech navazuje v prvé řadě na Andrease Vesalia (1514–1564), jehož De humani corporis fabrica (1543) vyjadřuje základní proměnu v renesanční anatomii. V Jesseniově díle se odrážejí i metodologické základy anatomické renesance, se kterými se Jesenský seznámil na svých studiích v Padově.