Mědirytina (292 x 200 mm). Lukrécie se chystá k sebevraždě. Sedí nahá na lůžku, v klíně přehozena drapérie, v pravé ruce opřené o polštář drží dýku, levá v klíně přidržuje drapérii. Za ní, stolek s toaletními potřebami a drapérií, v průhledu okno s výhledem na hory a architekturu města., Zlatohlávek 1997#, 91, č. 36., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9).
Olejomalba na plátně (197 x 148 cm). Scéna v interiéru ložnice, Lukrécie vykračuje z lůžka, kolem nahého těla drapérie a kožešina, v pravé ruce drží dýku., Daniel, Prohaska 1995#, 134-136., and Získáno v roce 1977 ze sbírky Josef Váně a Erben, kde od let 1939-1977.
Mědiryt (205 x 130 mm). V architektonickém rámci loggie, v průhledu krajina, stojí Lukrécie, levou rukou se chystá zaboudnout dýku do hrudi., Zlatohlávek 1997#, 126, č. 58., and Do sbírek NG převedeno v roce 1949 z NM v Praze. Raffaelovu kresbu Lukrécie (1510), ovlivněnou archeologickými nálezy antických soch, přepracoval Marcantonio Raimondi (1510-1511, postava je podle Raffaela, krajina podle Lucase van Leydena), podle něhož pak Vico vytvořil mědirytinu.
Lukrécie v bohatě zdobeném šatu (na prsou otevřeném) si vráží dýku do břicha. Mistr IW byl žák Cranacha, který tvořil v Čechách ve druhé čtvrtině 16. století., Pešina 1950#, č. 129, s. 81., and První český deskový obraz s nenáboženským námětem.
Po straně arkýře Lukrécie a Orfeus. Celá fasáda je pokryta figurálními výjevy s biblickou tematikou a německými nápisy. Výjevy jsou zarámovány do iluzivního architektonického rámce. Nad oknem arkýře datum 1547, pod arkýřem 1548 a monogram mydláře Wolfganga Schneidera doprovázený jeho merkou, mydlářskou kádí. and Chamonikola 1999#, č. 110.
Kresba (23, 8 x 27, 9 cm): nahá Lukrécie leží na lůžku a brání se nahému Tarqiniovi, který k ní napřahuje dýku., Fučíková 1997#, I/154., Fusenig 2010#, č. 85 s. 225., and Studie k obrazu ve Vídni z let 1600-1605, který má stejnou základní kompozici, ale těla jsou zobrazena v jiných pozicích.
Lukrécie si probodává srdce dýkou, napravod od ní stojí muž, jednou rukou ji drží za paži a druhou si zakrývá ze žalu obličej, nalevo do ní stojí muž a hladí ji po hlavě. Zleva přistupuje třetí muž. Římanka Lucretia si po svém zneuctění králem Sextem Tarquiniem k sobě zavolala otce, manžela a dva další muže, před nimiž spáchala sebevraždu, předtím je však poprosila, aby ji pomstili.
Kamej: polopostava Lukrécie v krátké tunice, v pravé ruce drží dýku, kterou si vráží do hrudi., Fučíková 1997#, II/54, and Kamej vznikla v Miláně kolem 1590-1600, montáž v Praze kolem 1602.
Olej na plátně (121 x 183 cm): polonahá Lukrécie (perlové náušnice, perly ve vlasech) leží na posteli, nad ní Tarquinius v římské zbroji, u boku prázdnou pochvu, je ozbrojen krátkým mečem, na hlavě přilba s chocholem. V levé polovině obrazu muž u závěsu, ohlíží se na Lukrécii., Fučíková 1997#, I/12., Fusenig 2010#, č. 84 s. 224., and K obrazu se dochovala přípravná kresba (Stuttgart, Tarquinius a Lukrécie).