Kresba (15, 8 x 21, 5 cm): uprostřed obrazového pole polonahá Diana v potoce, před ní Aktaión, okolo nahé Dianiny družky, v popředí nalevo stojí a napravo sedí. Výjev je zasazen do lesní krajiny., Fučíková 1997#, II/290., and Přípravná kresba k reliéfu na zlatém poháru Jindřicha Julia z Braunschweigu z roku 1610 (Molen 1984 č. 16), kompozice byla znovu použita na stříbrné plaketě z roku 1612 (Molen 1984, č. 118) a na stříbrné oválné míse z roku 1613 (viz: Amsterdam, Diana a Aktaión).
Tapiserie. Figurální scéna na mořském břehu - v popředí sedí Venuše s malým Amorem, za ní tři nymfy. Před Kalypsó sedí Telemachus, na zemi odložená zbroj. V pozadí zátoka se skalisky a loď, v oblacích Minerva ? and Kartony vytvořil patrně Jan van Orley a Augustin Coppens, tato série byla utkána v bruselské dílně Jodoca Vose. V Bruselu však byla v 18. století utkána několikrát (Auwercx). Tkané výjevy jsou ilustrací francouzské didaktické novely o Telemachových dobrodružstvích sepsané na námět Homérovy Odyssey francouzským teologem, básníkem a spisovatelem F. Fénelonem pro svého svěřence, vnuka Ludvíka XIV., burgundského vévodu Ludvíka v letech 1693-1694 (François de Salignac de la Motte Fenelon, Les Aventures de Télémaque Fils D'Ulysse). Dílo bylo vydáno poprvé roku 1699 (pak roku 1717, s ilustracemi (G. Volpato) roku 1762 v Lausane, 1768 v Benátkách). Odysseův syn Telemachus doprovázený moudrým rádcem Mentorem, ve skutečnosti Minervou v podobě Mentora, se vydal hledat svého otce a cestou prožívá různá dobrodružství. Kniha VI.
Olej na desce (122, 5 x 66, 5 cm): nahý Faëthón se řítí z nebes k zemi se slunečním vozem, nad ním Jupiter na orlu metající blesky, okolo na oblacích přihlížejí božstva, napravo Merkur (caduceus). Dole ve skalnaté krajině Nymfy, nalevo jedna s křídly, napravo dvě zoufale gestikulují. Na zemi sedí nazí muži s nádobami s vytékající vodou, personifikace řek ohrožených Faëthontovou jízdou se slunečním vozem., Kaufmann 1988#, 7.10, and Vedle této verze existuje ještě další, jež byla prodána v Londýně v roce 1981.
Olej na mědi (24 x 32 cm): Faun (kozí nohy, věnec, kůže přes ramena) hraje na syrinx a pozoruje nahou Nymfu, které její družka rozčesává vlasy hřebenem. Nalevo ověnčený Faun drží kozu tak, aby chlapec mohl pít mléko z jejího vemene. Napravo Faun nalévá z měchu do picího rohu Nymfě, kterou objímá Faun, uprostřed vzadu nese Faun Nymfu na zádech přes potok. Výjev se odehrává u potoka na lesním palouku, v poadí dům., Fučíková 1997#, I/36., and Výjev neilustruje žádný konkrétní mýtus, ale evokuje idylický život Faunů a Nymf, kteří žijí ve shodě navzájem i s přírodou, s níž dokonale souzní.
Obraz (40 x 133 cm): v lese sedí pod stromem oblečený Apollón a hraje na housle, vedle leží na zemi luk a toulec. Za Apollónem Múzy, před nimi na zemi loutna, kniha a dechový nástroj. Naproti Apollónovi sedí Pán oblečený v kůži s kopýtky v lidské podobě. Mezi Pánem a Apollónem sedí Tmolos a Midas (žezlo). Nalevo sedí říční bohové (nádoba s vytékající vodou) a Nymfy s nádobami. and Kaufmann 1988#, 20.38.
Monochromní freska: Diana uprostřed skupiny Nymf (oštěpy a luk) se psem pozoruje s odmítavým gestem obou rukou Kallistó, které družky zdvihají oděv nad těhotným břichem. and Malba nedosahuje takové úrovně, kterou má polychromní kompozice na stropě hodovního sálu. Autorství G. Werleho může být sporné.
Freska v kartuši: figurální kompozice na pozadí lesa, v popředí uprostřed Diana (nad čelem srpek měsíce), střílí z luku. Před bohyní pokleká Nymfa s pravou rukou nataženou kupředu k medvědovi, který se objevuje za stromem. Kolem bohyně družina dívek se psem, kterého jedna z nich drží na vodítku, vpravo leží srna a dva ulovení divočáci. Na kmeni stromu v pravé části obrazu visí lesní roh, luk a toulec na šípy. Po stranách kartuše dvě monochromní figury napodobující sochařskou výzdobu. U nohou mají atributy lovu - lovecký roh, sítě, toulce se šípy. and Werle se těsně držel obrazu se stejným námětem od Marcantonia Franceschini 1692-1700, z něhož převzal doslova postavu střílející Diany, postoj Nymfy se psem a Nymfy vztahující ruku k medvědovi i medvěda za stromem. Zvíře patrně odkazuje na příběh Kallistó, který je zobrazen na východním fabionu hodovního sálu, tedy v bezprotřední blízkosti výjevu s Dianiným lovem. Poté, co Kallistó porodila syna, kterého s ní zplodil Jupiter, žárlivá Juno Nymfu proměnila v medvědici.
Akvarel na pergamenu (22 x 33 cm). Nalevo je nahá Diana (půlměsíc na hlavě, šperky) stojící v potoce, je skloněná k vodní hladině a levicí stříká vodu na Aktaióna, pravicí si kryje klín smotaným oděvem. Na břehu je Dianin luk a toulec se šípy, vedle stojí svlékající se Nymfa. Na protějším břehu potoka stojí nahá Nymfa česající si vlasy hřebenem. Za ní dvě objímající se nahé Nymfy pod improvizovaným stanem z vybledlé červené látky, jedna stojí, druhá sedí na bílé látce. Nalevo před stanem dvě nahé Nymfy sedí na bílé látce, pravá objímá svojí družku okolo ramen a ukazuje jí její tvář v zrcadle, které drží v pozdvižené levici. Zleva přichází Aktaión (antikizující oděv, modrý plášť a modré páskové boty), v levici drží oštěp, v pravé vodítko tří psů běžících za ním. Na hlavě se mu již objevily parůžky. Výjev situovaný do lesa s průhledem na hory je zasazen do širokého rámu od Georga Hoefnagela s rostlinnými motivy a drobnými živočichy, v němž jsou nápisové kartuše., Kaufmann 1988#, 10.1., and Pojetí scény s Aktaiónem je převzato z ilustrace Virgila Solise k Ovidiovým Proměnám (Spreng 1563, 40). Mýtus o Aktaiónovi (Ovidius, Proměny 3, 177-194), však nebyl v tomto případě cílem, ale prostředkem pro alegorické zobrazení. Ukazují na to postavy krášlících se a objímajících se Nymf, které symbolický charakter výjevu podtrhují tím, že zcela ignorují přítomnost Aktaióna, na jehož příchod reaguje pouze Diana. Nymfy neodkazují na mýtus o lovci Aktaiónovi, na něhož dopadl boží hněv, ačkoliv nic nespáchal. Hoefnagelovi šlo o erotickou intrepretaci konfliktu mezi lovcem a panenskou bohyní, což naznačuje dvojice Nymf, která je nejblíž Aktaiónovi: mají nohy propletené tak, že není pochyb o tom, že zobrazení je metaforou soulože mezi mužem a ženou. Na Hoefnagelově akvarelu je muž konfrontován s anti-ženou, od níž se jeho mužskost odrazila jako obraz v zrcadle. Skutečnost, že Diana je zrcadlovým obrazem Aktaióna zdůrazňuje dvojice Nymf, které stojí mezi nimi na opačných stranách potoka, jejich postoj je totiž téměř dokonalou stranově převrácenou inverzí. Zrcadlení a zrcadlo jsou klíčem k tomuto alegorickému výjevu - Nymfa, která se dívá do zrcadle, totiž nepřehlédnutelným způsobem opakuje gesto bohyně, kterým je útok obrácen proti útočníkovi, Dianino stříknutí učinilo z lovce lovnou zvěř. Explicitně na tento výklad ukazují připojené verše, které citují druhou polovinu erotické básně Theodora de Beze: "Lovec stejně jako milenec nemají rádi vítr a déšť, a oba bláhově krmí svoje zuřivé psy. Ale v jednom se přeci jen liší, když totiž svou kořist pokoří, jenom lovec je po zásluze odměněn za svoje strádání. Nešťastný milenec ztrácí svou lovnou zvěř přesně v tom okamžiku, když jeho kořist, jako oběť, leží na zádech (Beze 1548, 97, 7-14)." Beze se v básni "Comparatio amantis cum venatore/ Srovnání milence a lovce" mohl inspirovat Bourbonovou básní "Venator et amator/ Lovec a milenec" (Bourbon 1533, fol. 25v), ale antickým pramenem obou básní jsou Horatiovy verše ze druhé knihy Satir (Hor. s. 2, 105-108). I metaforický obraz loveckého psa jako mužského pohlavního údu, který najdeme v citátu z Bezovy básně a snad i na Hoefnagelově akvarelu, má antický původ (Aristoph. Lys. 158, aj.).
Kresba štetcem (35, 4 x 47, 6 cm): tři nahé Nymfy se koupu v potoce, dvě odpočívají na břehu, v pozadí je skupina Merkura a dvou Faunů, kteří Nymfy z úkrytu pozorují. Výjev je zasazen do lesa bohatého na zvěř. and Fučíková 1997#, I/236