Kresba černou a červenou křídou (20, 7 x 16, 1 cm): Syrinx sedí v lese a svléká se před koupelí, nad ní visí na stromě luk a toulec, nalevo leží pes. Spoza stromu vykukuje Pan (rohy, kozí nohy)., Fučíková 1997#, I/225, and Kompozice je podobná rytině na stejné téma podle G. Romana od Marca Dente (dříve Marcantonio Raimondi, kolem 1516, B. XIV, 245, 325-I), a fresce v koupelně (Stufetta) kardinála Bibiena ve Vatikánu (1516), kterou vyzdobili Raffaelovi žáci.
Nástěnná malba: v rákosí stojí postava Pána objímajícího rákos a Nymfy Syringy, která se krčí u hladiny řeky. Nad výjevem dvojice putti, v popředí říční božstva., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-135., and Ikonografické schéma Tencalla převzal z rytiny Johanna Wilhelma Baura (Baur 1641), nebo podle některé z jejích pozdějších kopií. Na začátku 19. století přemalováno (F. Přeček, G. Schmidt).
Olej na plátně (11,5 x 11,5 m): Minerva (přilba) odnáší mladého muže od Venuše, Amor se ho snaži zadržet. Venuše leží nahá na loži vlevo dole, u lože dva holoubci a služebné s jídlem a pitím. Na oblaku nahoře na mladíka čeká Juno s věncem z hvězd a Jupiter (koruna a orel). Dole uprostřed je Herkules (kyj) a válečník, v pravém dolním rohu Pán pozdvihá k mladému muži syrinx, za ním hostina bohů., Togner 1999#, č. 12., and Třetí ze tří monumentálních nástropních obrazů pro sněmovní sál kroměřížské rezidence, alegorie na téma motta biskupa Maxmiliána "sola nobilitat virtus/ / jenom ctnost dělá vznešeného muže". Jedná se o nejambicióznější nástropní obraz z této série. Ideový program, kompozice i četné detaily byly převzaty z nástropní malby ve florentském Palazzo Pitti (Appartamento d'inverno, Sala di Venere), kterou Pietro Berrettini da Cortona namaloval v letech 1641-1647 k oslavě vévody Ferdinanda II. de'Medici. Hlavní rozdíl je v tom, že zatímco ve Florencii na mladého hrdinu čeká na nebesích Herkules, v Kroměříži byl zaměněn za Jupitera a Juno, symboly autority.
Olej na plátně (240 x 187 cm): polonahý Apollón (záře okolo hlavy, diadém, stuha přes hruď, plášť přes rameno, boty) hraje na harfu a dívá se na před ním sedícího polonahého Pána (pleš, věnec, vousy, plášť okolo dolní poloviny těla, kozí nohy. Nalevo za Pánem dvě mužské postavy. Nalevo strom, napravo v průhledu krajina se stromy., Togner 1999#, s. 35-36 č. 7., and Kopie podle ztraceného originálu.
Olej na plátně (91 x 125 cm): před antickou ruinou v jeskyni sedí Pán (špičaté uši, vousy, zvířecí kůže přes ramena), Bakchantka mu nalévá víno. Okolo Bakchantky s dětmi, nádoby a kozy. Napravo průhled vchodem jeskyně na krajinu., Togner 1999#, s. 254 č. 253., and Obraz se dostal do kroměřížské sbírky kolem roku 1690.
Grisaille: Pan a Syrinx, Togner 2010#, 57., and Soubor štukových kartuší s výjevy příběhů z Ovidiových Metamorfóz malovaných technikou okrové a hnědavé grisaille. V 1. klenebním poli: Pan a Syrinx, Apollón a Pýthon, Apollón a Dafné, Kefalos a Aurora. Cyklus je inspirován ilustacemi Johanna Wilhelma Baura.
Obraz (40 x 133 cm): v lese sedí pod stromem oblečený Apollón a hraje na housle, vedle leží na zemi luk a toulec. Za Apollónem Múzy, před nimi na zemi loutna, kniha a dechový nástroj. Naproti Apollónovi sedí Pán oblečený v kůži s kopýtky v lidské podobě. Mezi Pánem a Apollónem sedí Tmolos a Midas (žezlo). Nalevo sedí říční bohové (nádoba s vytékající vodou) a Nymfy s nádobami. and Kaufmann 1988#, 20.38.
Kresba (39, 7 x 49, 2 cm): Apollón (dlouhý plášť přes ramena, na hlavě věnec), oběma rukama hraje na lyru opřenou o koleno. Před Apollónem sedí pod dubem Tmólos (plášť okolo dolní poloviny těla), v jedné ruce vladařské žezlo, druhou si probírá plnovous. Závislost na textu Ovidiových Proměn dokazuje věnec ze žaludů (11, 159: pendet circum cava tempora glandes). Napravo od Tmóla stojí Midas (dlouhév šaty, královský hermelín), obrací se ke zcela napravo stojícímu Pánovi a ukazuje na Apollóna. Zjevně už vyřkl svůj protest proti Tmólově rozhodnutí, protože má dlouhé oslí uši. Pán (rohu, kozí nohy) drži v ruce flétnu a chystá se patrně utéct. Okolo sedí Múzy, Múza nalevo dole hraje na loutnu, vedle Apollóna na zemi tamburina a trubka. V pravém dolním rohu pololeží Faun. Výjev je umístěn do lesa. and Fučíková 1997#, IV/198.
Trojkřídlová nárožní budova, třípatrová, vybudovaná jako Vysoká škola uměleckoprůmyslová. Ve dvou nárožních nikách 2. patra jsou umístěny plastiky: mladík s věncem vinné révy na hlavě (Bakchus), v pozdvižené levici miska, v pravé ruce vinný hrozen, ze kterého ujídá malý chlapec (Pan) sedící u jeho nohou; nahá dívka, která si přidržuje účes a kolem beder draperii (Venuše Caelestis); nahá dívka s rukama na prsou a v klíně, u jejích nohou delfín (Venuše Medici); tančící Faun, v obou rukou má kastaněty, pravá noha spočívá na nožní klapačce; obě nároží zdobí ještě mezi okny prvního patra dva shodné oválné reliéfy s figurálním výjevem. První zleva je starý muž sedící za chlapcem, který přináší obětiny bustě Athény (alegorie úcty k výtvarnému vzdělání); na druhém reliéfu okřídlený mladík v obou rukou drží vavřínový věnec, věncem v levici věnčí dívku, která drží svitek a bustu, nad mladíkem hvězda (Génius umělecké inspirace); nad vchodem v nástavcí kladí dvě ležící postavy žena (Úsvit) a muž (Soumrak). V přízemí na klenácích oken střídavě hlava Medúzy a hlava Jupitera., Vlček 1996, s. 170 - 171., and Architektonické řešení je inspirováno italskými renesančními palácovými stavbami, nicméně účel budovy se odrazil v některých detailech, například velká ateliérová okna a především sochařská výzdoba s připomínkou jmen slavných výtvarných umělců minulosti. Předlohou tří ze čtyř soch jsou antické plastiky: Venuše "Medici" (Florencie, Uffizi (Tribuna), Haskel-Penny 1984, č.k. 89), Venuše "Caelestis" (Florencie, Uffizi, Haskell-Penny 1984, č.k. 88) a faun; antická plastika tančícího fauna hrajícího na typický hudební nástroj scabellum (nožní klapačka) a kastaněty, byla asi původně částí sousoší s nymfou, kterou hrou vyzýval k tanci (Florencie, Uffizi (Tribuna), Haskel-Penny 1984, č.k. 39). Socha Bakcha je kopií renesanční plastiky Jacopo Sansovina (mezi 1511 - 1518), který se inspiroval sochou Michelangela (1497), ten se však při tvorbě svého Bakcha inspiroval jako jeden z prvních renesančních sochařů antickými plastikami, které byly umístěny v zahradě Medicejů v Římě (kromě samotného námětu je to například i motiv malého Pana okusujícího tajně hrozen, který drží Bakchus v pravé ruce). Antikou jsou inspirovány i oba reliéfy: motiv učitele a žáka v obětní scéně s Athénou. Alegorie Soumraku a Úsvitu jsou kopiemi Michelangelových soch.
Figurální scéna v oválném rámu: v rákosí postava ženy (Syrinx) a Satyra., Poche, Preis 1973#, 128-129., Vlček 2000#, 418-422., and Podle dřevorytu Virgila Solise.