Okamžikem smrti pacienta dochází k částečné změně právní situace, pokud se jedná o to, které osoby a za jakých podmínek jsou oprávněny získat informace vedené zdravotnickým zařízením ve zdravotnické dokumentaci určitého pacienta.
Cílem tohoto textu je zevrubná analýza a následně výklad relevantních právních předpisů, kterými jsou zejména zákon o péči o zdraví lidu a občanský zákoník. Účelem těchto kroků pak je zmapování osob oprávněných získat tyto informace a podmínek, za kterých se tak může stát.
Podstatou řešeného problému jsou přetrvávající odlišné názory na povahu právní regulace, která vyplývá ze zákona o péči o zdraví lidu. U mnoha autorů přetrvává historický pohled – z doby před změnou společenských, politických a hospodářských poměrů v bývalém Československu na přelomu let 1989 a 1990, kdy byl zákon o péči o zdraví lidu považován za právní předpis obsahující právní regulaci řazenou do odvětví správního práva.
Vzhledem k tomu, že se změnily jednak společenské okolnosti, jednak ústavní i obecně právní kontext této právní regulace, je dnes správné pohlížet na některé části zákona o péči o zdraví lidu mnohem spíše jako na zvláštní právní normy regulující uplatnění práva na ochranu osobnosti v specifickém prostředí právních vztahů ve zdravotnictví, zejména v souvislosti s poskytováním zdravotní péče.
Autor se v rámci své analýzy vypořádal i s některými názory, které byly o tomto tématu v České republice publikovány, ať už ze strany představitelů České lékařské komory nebo Nejvyššího státního zastupitelství. Učinil tak přesto, že se jednalo o závěry podané bez bližší argumentace zdůvodňující, k čemu jejich autoři dospěli.
Výsledkem autorovy analýzy pak je mimo jiné závěr o tom, že tvůrci právních předpisů vztahujících se ke sledovanému tématu si nepříliš dobře uvědomují některé skutečnosti. Předně vytvářejí určitou konkurenci obecné a zvláštní právní úpravy uplatnění osobnostních práv a nevěnují se jasnému vymezení jejich možného střetu tak, aby bylo zřejmé, které aspekty obecné právní úpravy jsou zvláštní právní úpravou vyloučeny a které nikoli. Vedle toho samotná zvláštní právní úprava v zákoně o péči o zdraví lidu postrádá potřebnou logickou a systematickou koherenci a tak někdy nakládá interpretovi příliš obtížný úkol, aby výsledkem jeho práce mohl být jasný a nesporný výklad.
Závěrem pak autor zdůvodňuje, proč má za to, že úprava v zákoně o péči o zdraví lidu jako úprava zvláštní vylučuje současně aplikaci obecné právní úpravy v občanském zákoníku. Vedle toho se vypořádává s formulačně nepříliš šťastnými ustanovení zmíněné zvláštní právní úpravy a na základě toho vysvětluje, které osoby jsou oprávněny získat informace vedené zdravotnickým zařízením ve zdravotnické dokumentaci pacienta a za jakých podmínek. and By the moment of death of a patient, there is a partial change of the legal situation, when it comes to what persons and under what conditions are authorized to obtain information maintained by the medical facility in the medical file of a particular patient.
The objective of this text is a detailed analysis and subsequent interpretation of relevant legal regulations, these being specifically the Public Health Care Act and the Civil Code. The purpose of these steps is to map persons, who are entitled to obtain such information, as well as the terms under which this can happen.
The essence of the problem being solved are persisting diverse opinions on the nature of legal regulation, which results from the Public Health Care Act. Many authors adopt a historical view - from the period before the change of social, political and economic conditions in the former Czechoslovakia at the turn of 1989 and 1990, when the Public Health Care Act was considered to be legislation falling within the area of Administrative Law.
With regard to the fact that on the one hand social circumstances changed and on the other hand the constitutional and general legal context of this legislation changed, it is nowadays correct to look at some part of the Public Health Care Act, more like as at a special legal rule regulating application of law to the protection of personal rights in a specific environment of legal relations in health care, especially in connection with provision of health care.
Within the framework of his analysis, the author even dealt with some opinions that were published on this topic in the Czech Republic, be it by the Czech Medical Chamber representatives, or the Attorney’s General office. He did it despite the fact that these conclusions were drawn without further argumentation explaining what their authors arrived at. The result of the author’s analysis is, apart from other things, that creators of legal regulations relating to the topic in question, are not too well aware of certain facts. First and foremost they create certain competition of the general and special legislation regulating application of personal rights and do not devote to clear definition of their prospective clash in such a way, so that it can be obvious, what aspects of general legislation are excluded by the special legislation and what are not. Moreover, the actual special legislation contained in the Public Health Care Act lacks the necessary logical and systematic coherence and sometimes it sets an overly difficult task for an interpreter, to have his work resulting in a clear and indisputable construction.
In the conclusion the author provides reasons for why he holds that the regulation in the Public Health Care Act, as a special regulation, simultaneously excludes application of the general regulation in the Civil Code.
Apart from this he deals with less skillfully formulated provisions of the said special legislation and on the basis of this he explains, what persons qualify to obtain information maintained by the medical facility in the patient’s medical files and records and under what conditions.
By the moment of death of a patient, there is a partial change of the legal situation, when it comes to what persons and under what conditions are authorized to obtain information maintained by the medical facility in the medical file of a particular patient.
The objective of this text is a detailed analysis and subsequent interpretation of relevant legal regulations, these being specifically the Public Health Care Act and the Civil Code. The purpose of these steps is to map persons, who are entitled to obtain such information, as well as the terms under which this can happen.
The essence of the problem being solved are persisting diverse opinions on the nature of legal regulation, which results from the Public Health Care Act. Many authors adopt a historical view - from the period before the change of social, political and economic conditions in the former Czechoslovakia at the turn of 1989 and 1990, when the Public Health Care Act was considered to be legislation falling within the area of Administrative Law.
With regard to the fact that on the one hand social circumstances changed and on the other hand the constitutional and general legal context of this legislation changed, it is nowadays correct to look at some part of the Public Health Care Act, more like as at a special legal rule regulating application of law to the protection of personal rights in a specific environment of legal relations in health care, especially in connection with provision of health care.
Within the framework of his analysis, the author even dealt with some opinions that were published on this topic in the Czech Republic, be it by the Czech Medical Chamber representatives, or the Attorney’s General office. He did it despite the fact that these conclusions were drawn without further argumentation explaining what their authors arrived at. The result of the author’s analysis is, apart from other things, that creators of legal regulations relating to the topic in question, are not too well aware of certain facts. First and foremost they create certain competition of the general and special legislation regulating application of personal rights and do not devote to clear definition of their prospective clash in such a way, so that it can be obvious, what aspects of general legislation are excluded by the special legislation and what are not. Moreover, the actual special legislation contained in the Public Health Care Act lacks the necessary logical and systematic coherence and sometimes it sets an overly difficult task for an interpreter, to have his work resulting in a clear and indisputable construction.
In the conclusion the author provides reasons for why he holds that the regulation in the Public Health Care Act, as a special regulation, simultaneously excludes application of the general regulation in the Civil Code.
Apart from this he deals with less skillfully formulated provisions of the said special legislation and on the basis of this he explains, what persons qualify to obtain information maintained by the medical facility in the patient’s medical files and records and under what conditions.