Obnovení pořádku v Československé akademii věd patřilo mezi prvořadé úkoly československé normalizace. Některé instituce byly ''očištěny'' dříve, jiné později, každopádně propuštění Ivana Svitáka z Filosofického ústavu v létě 1969 představovalo precedens, podle něhož bylo o nedlouho později postupováno vůči vědcům ocitnuvším se v kapitalistické cizině. Hlavně se ale jednalo o symbolický akt likvidace nepohodlného exponenta ''pravice a kontrarevoluce''. Svitákova institucionální exkomunikace vypovídá mnohé o samotných normalizačních mechanismech i tehdejších aktérech. Publikovaná korespondence odhaluje myšlenkový svět hlavního aktéra, jeho odpor vůči technokracii, byrokracii i zdeformovanému socialismu, přibližuje jeho pracovní plány a do jisté míry i představy o fungování společnosti demokratického socialismu. Úřední strohost Richtových listů oproti tomu nese jisté stopy cynismu expertně orientovaného vědce, který nepřipouští výraznější projevy odstředivých tendencí a vyžaduje ''klid na práci''. Edice je chápána jako příspěvek k intelektuálním dějinám, stejně jako k dějinám vědní politiky a rané normalizace., The restoration of order in the Czechoslovak Academy of Sciences was among the chief tasks of the so-called ''normalization'' process in Czechoslovakia after the end of the Prague Spring. Some institutions were ''cleansed'' sooner, some later, but the expulsion of Ivan Sviták from the Philosophy Institute in the summer of 1969 set a precedent that would later be used in dealing with other scholars who went to capitalist countries after the military invasion of Czechoslovakia in August 1968. Above all, Sviták’s expulsion was a symbolic act that represented the elimination of ''rightwing and counterrevolutionary'' elements. Sviták’s institutional excommunication sheds light both on the mechanisms of normalization, on Sviták as an individual, and on then-director of the Philosophy Institute Radovan Richta. The correspondence presented here reveals Sviták’s intellectual world: his distaste for technocracy, bureaucracy and deformed socialism; his work projects; and to some extent his vision of democratic socialist society. In contrast to Sviták, Richta’s administrative curtness shows the cynicism of expert-minded scientists, who were prepared to fight any disruptive tendencies and who required normalized ''peace for work.'' The publication of these documents is understood as a contribution to intellectual history as well as to the history of science policy and to the history of the early period of Czechoslovak normalization. (Translated by Jan Mervart), and Překlad resumé: Jan Mervart
The society of knowledge is made an object of investigation by many contemporary authors. Its basic characteristics, however, were captured by Radovan Richta as long ago as the 1960’s. Richta was one of the first theoreticians to point out that know¬ledge, and the all-round development of man, is becoming an economic factor. In his pioneering conception, Richta was inspired by Marx, who analysed the basic principles of the society of knowledge as far back as the second half of the nineteenth century. The author interprets Marx’s conception with a special emphasis on the contradictions which appear between the demands of the all-round developed person and that of the capitalist economy. In conclusion, the author formulates the thesis that the contemporary society of knowledge is a society of fluid alienation in which knowledge acquires an alienated character.