Olejomalba na mědi (55, 5 x 47 cm): v popředí Apollón triumfuje nad Turkem, charakterizovaným zbraněmi na zemi (štít, luk, šípy, zahnutá šavle, palice), které doplňují turecké panovnické insignie v pravém dolním roku (turban a žezlo). Apollón ohlašuje příchod Zlatého věku. Nalevo polonahá Venuše s Amorem, kterému bere šíp, napravo polonahá Abundatia (cornucopia a nádoba se zlatými mincemi). Ve středním plánu obrazu je oltář, na němž jsou drahocenné nádoby, připomínka Zlatého věku. Nalevo na podstavci, před ruinami antického Říma sedí bohyně Roma (přilba, žezlo), v ruce drží Palladium, sošku Minervy, kterou přinesl Aeneas do Říma z Tróje. Vedle Romy turecké trofeje (praporec, turban, toulec), jedná se tedy Svatou říši římskou. Na pravé straně antická ruina se sochou Saturna v nice, před ním sedí Múzy (globus, kružítko, caduceus, flétna). V pozadí antické ruiny, nahoře letí ve vzduchu nahý Saturn/Chronos (křídla, vousy, kosa a přesýpací hodiny)., Kaufmann 1988#, I.15., Irmscher 2001#., Fusenig 2010#, č. 89 s. 231., and Návrat Zlatého věku byl klíčovým motivem imperiálních alegorií v rudolfinském umění. Vzorem byl augustovský mýtus, v němž měl ústřední postavení Apollón. Horatiova "Píseň stoletní" vzývala právě toto božstvo a jeho sestru Dianu, píseň byla přednesena 3. června 17. př. Kr. na Palatinu v Římě chórem chlapců během "Ludi saeculares" zavedených Augustem na oslavu příchodu Zlatého věku. Píseň lze chápat jako inspiraci Aachenova obrazu oslavujícího Apollóna. Básník vzývá boha, "aby skryl svou zbraň" (Hor. c. s. 33) - na obraze je Apollón zobrazen výjimečně beze zbraně. Apollón má obnovit jubilejní slavnosti trvající "tři sladké noci a tři dny bílé" (23-24) - to patrně naznačuje Apollónova ruka se vztyčenými třemi prsty. Apollón má římské chlapce "přivést k mravnosti" (45), aby se věnovali manželským povinnostem a přivedli četné potomstvo (47). Tento moment mohla na obraze naznačovat Venuše, která tu vystupuje nejen v roli pramatky římského lidu - je zobrazena, jak odebírá protestujícímu Amorovi šíp, symbol erotických dobrodružství. Apollón má také přispět k tomu, aby mladí Římané porazili nepřátele (53-56), kteří jsou na obraze připomenuti Turkem a tureckými zbraněmi u spodního okraje. V básni je rovněž obšírně zmíněna historie Říma (37-44), na níž na obraze odkazuje na socha personifikace Říma s Palladiem, který Aeneas a Anchises zachránili z hořící Tróje. V básni je zmíněno devět Apollónových Múz (62), které se na obaze rovněž objevují, stejně tak jako Hojnost (Copia, 60) s plným rohem. K obrazu existuje přípravná kresba (Braunschweig, Návrat Saturnovy říše 1). Obraz je protějškem alegorie s Návrat Panny (Mnichov, Návrat Panny).
This article looks at the marginalization of the Roma from the perspective of socio-psychological dynamics of society. The author takes the specific case of Roma settlements in Slovakia, where he has conducted anthropological research, to illustrate how the mechanism of marginalisation functions. Drawing on the work of Tzvetan Todorov and Peter L. Berger, he argues that at the heart of human sociability - the ability and necessity to live among others - is the constant human need for attention and recognition from others. This basic human need affects the socio-psychological dynamics of society, including the marginalisation as well as integration of some of its groups. This need for attention and recognition leads to the emergence of complex 'counterworlds' or 'counter-societies', with their alternative value systems. The Roma settlements and urban ghettoes represent such counter-worlds that provide their inhabitants with attention, recognition, positive self-interpretation, and confirmation of their values. If the inhabitants of these counter-worlds are unable to fulfil this need anywhere else, then their integration into wider society cannot be achieved.
In this paper I seek to contribute to our understanding of Romanian immigration in the Czech Republic that has been neglected so far in the scholarly literature. This article presents evidence on a selected Romanian community in peripheral village in the Jeseník-region based upon biographic interviews. The emergence and function of the community are reflected in the migration history of Romanian families, their gradual integration in society and in place of residence (marginalized village). Special emphasis is placed upon crucial moments like emergence of the distinction between Romanians and Roma in the eyes of majority of the society. Positive as well as negative influences upon the integration are discussed. The paper shows empirical evidence which is in some aspects contradictory to findings about integration of foreigners in the Czechia as presented by Tollarová (2006). The paper concludes with some consideration about future development of the community.
The study focuses on the attitude of concrete Romani groups to work. It refutes the common stereotype that the Romani detest work, that they have been living in the past at the expense of the majoritarian society, gained their living by bagging and other illegal means. In historical overview the author follows up the traditional Romani occupations and their decline under the impact of the industrialization. She accentuates the time of the communist regime that made use of the Romani especially in manual professions. Their work performance was commonly considered to be satisfactory, the communist aimed, within the frame of the general assimilation politics, to educate them to be enthusiastic builders of socialism. The wages that motivated for manual work did not instigate the Romani parents, clinging to the tradition of domestic education, to achieve higher qualification for their children.