This text is a reflection on the production and reception of the first-of-its-kind anthology of autonomist Marxist texts in Bulgaria, published in 2013. After a brief examination of the anthology’s content, the text focuses on four major “problems of translation” that significantly overdetermined the book’s reception and circulation: what the author calls the problems of semantics, history, politics, and ontology. The article concludes that autonomist Marxism might have a unique role to play in radical conversations in the country and identifies the “work of translation” as a key ingredient in expanding the coalitional possibilities of the left in Eastern Europe.
Pierre-Joseph Proudhon is generally regarded to be one of the founders of anarchism. Anarchism as a political current is most often characterized by its values and attitudes, but the research into it seldom considers how these values and attitudes are connected to the modes of thinking and argumentation of its most prominent representatives. Proudhon is a good example of this. His extensive and varied body of work illustrates the connection between the emancipatory ideals of anarchism and the complexity and polysemy of the non-authoritarian way of thinking. The article attempts to demonstrate his methods of thinking with several examples that treat such basic themes of his work as the question of justice, the problem of property, mutual support (i.e. mutualism) and the political organization of society along federated lines. The article also points to the ambiguous acceptance of Proudhon’s work by individual anarchist currents and also to certain limits to his way of thinking that result from his acceptance of certain problematic starting points. and Pierre-Joseph Proudhon bývá pokládán za jednoho ze zakladatelů anarchismu. Anarchismus jako politický proud je zpravidla charakterizován svými hodnotami a postoji, ovšem málokdy se při jeho zkoumání uvažuje o tom, jak tyto hodnoty a postoje souvisejí se způsoby myšlení a argumentace jeho výrazných představitelů. Proudhon je však právě v tomto ohledu dobrým příkladem. Jeho rozsáhlé a rozmanité dílo ilustruje spojitost mezi emancipačními ideály anarchismu a komplexností a mnohovýznamovostí neautoritativního způsobu myšlení. Stať se pokouší demonstrovat Proudhonovy způsoby myšlení na několika příkladech zpracování takových základních témat jeho díla, jako je otázka spravedlnosti, problém vlastnictví, vzájemné podpory čili mutualismu, či federativního politického uspořádání společnosti. Poukazuje též na nejednoznačné přijetí Proudhonova díla jednotlivými anarchistickými proudy a také na jisté meze jeho způsobu uvažování, vyplývající z přijetí určitých problematických východisek.