It is the aim of this work to interpret magical thinking as a strong tendency towards categorization, towards simplification of an infinitely diverse reality and of its modifications, and its reduction to a limited number of static prototypes. In magical thinking similitu.de and contact (adjacency) are not only crucial principles of the human cognition; moreover they have their ontological dimensions: they direct the course of the world. Numerous examples of human conduct that are motivated by the laws of magic can be found not only in systems and their elements mentioned in canonical studies of magic (Frazer, Mauss) or in Eliade’s phenomenology of religion, but also in texts concerning European medieval and folk culture (Gurevich) or contemporary popular culture (astrology, prophecies etc.). Different phenomena of magical thinking like recurring time, imitations of extra-mundane models or of the past deeds can be described and explained by means of cognitivism. Various forms of popular metaphysics are also based on the tendency towards categorization. It is the tendency to eliminate everything particular and variable, and to inspell what is general and certain. Magical thinking does not acknowledge coincidence or probability, since everything is considered here necessary and can be instantly explained. and Cílem této práce je interpretovat magické myšlení jako výraznou snahu o kategorizaci, o zjednodušení nesmírné rozmanitosti reality a její modifikaci, redukci na omezený počet statických prototypů. Podobnost a dotyk (blízkost) jsou nejen klíčovými principy lidského poznávání; mají také ontologický rozměr, neboť ovlivňují podobu světa. Početné příklady lidského jednání motivovaného magickými zákonitostmi můžeme najít nejen v systémech a jejich součástech, popsaných v kanonických textech věnovaných náboženství (Frazer, Mauss) nebo v Eliadově fenomenologii náboženství, ale také v textech věnovaných evropské středověké a lidové kultuře (Gurevič) nebo současné lidové kultuře (astrologie, proroctví atd.). Různé aspekty magického myšlení, jako je cyklické vnímání času, imitace vzorů z „onoho světa" nebo minulých událostí, mohou být popsány a vysvětleny prostřednictvím kognitivismu. Různé formy lidové metafyziky také vycházejí ze snah o kategorizaci. Pod tímto termínem rozumím tendenci eliminovat vše konkrétní a proměnlivé a zdůraznit vše obecné a stálé. Magické myšlení neuznává náhodu a pravděpodobnost, neboť vše je pokládáno za nutné a objasnitelné.
Slavná kniha Elementární formy náboženského života francouzského sociologa Émile Durkheima je jedním z nejdůležitějších příspěvků k sociologii náboženství. Po řadu let byla vychvalována a citována, stejně jako kritizována a zavrhována. Kniha se stala chartou celé řady sociálně vědních badatelů, zejména těch, kteří se zaměřovali na studium společnosti a náboženství. V roce 1966 však vyšel článek amerického antropologa Clifforda Geertze nazvaný „Náboženství jako kulturní systém“, v němž autor tvrdil, že Durkheimova teorie náboženství, stejně jako teorie náboženství Sigmunda Freuda, Bronislawa Malinowského a Maxe Webera, by měla být překonána dokonalejší teorií náboženství. Touto dokonalejší teorií měla být Geertzova teorie. Porozuměl však Geertz Durkheimove teorii dostatečně, aby nás to opravňovalo k tvrzení, že Durkheim byl na poli teorie náboženství překonán?, Émile Durkheim’s famous book Elementary Forms of Religious Life is one of the most important contributions to the sociology of religion. For years, it had been praised and cited as well as criticised and condemned. The book had become a charter of subsequent generations of social scientists, especially those who studied phenomena of society and religion. However, in 1966, an American cultural anthropologist Clifford Geertz presented his opinion claiming that Durkheim’s theory of religion as well as the theories of religion of Freud, Malinowski and Weber should be substituted with more subtle and superior theory of religion. A superior theory of religion was supposed to be Geertz’s theory presented in a paper entitled “Religion as Cultural System”. Did Geertz understand Durkheim’s theory adequately, so that we can agree with Geertz’s claim of surpassing the classic authors like Durkheim?, and Nikola Balaš.