This article examines the social context of paramilitary violence
and scrutinizes the motives of the perpetrators in Hungary between 1919 and 1921 in a social context. The atrocities committed against middle-class Jews, the article argues, was primarily motivated by greed rather than ethnic and religious hatred; they were favored by the “retreat of the state”, its loss of monopoly on the means of violence and a collusion between the political and social elites and middle-class organizations, on the one hand, and the paramilitary groups, on the other. The article attributes the defeat of the militia movement in Hungary to its leaders’ lack of political talent and the
slow restoration of law and order under the conservative government of István Bethlen in the early 1920s. and Článek zahrnuje poznámkový aparát pod čarou
This study analyses images of antisemitism in the interwar prose works Ghetto v nich (The Ghetto in Them, 1928), Případ profesora Körnera (The Case of Professor Körner, 1932) and Dům bez pána (House Without a Master, 1937), focusing on Hostovský’s representation of antisemitism at various levels (social, cultural and psychological), which is present to various degrees of explicitness in his works. It is generally the case in these prose works that Hostovský’s characters recognize and live out their Jewish identity whenever they experience exclusion and face hatred. Racial stereotypes and antisemitic prejudices go through the minds of non-Jews and Jews alike, and have a fundamental importance in the creation of the contradictory identity and selfunderstanding of Hostovský’s characters. The novels Případ profesora Körnera and Dům bez pána in particular show that the affirmation of Jewish tradition and identity may in certain situations be an indication of escape from responsibility and the dilemmas of human existence. In these prose works, assimilation, a return to the traditions of the ancestors or an attempt at individual emancipation are not adequate responses to antisemitism and the problems of life in a modern society. The only possible solution proves to be mutual solidarity among people who overcome their socially and culturally determined status by combining their strengths and strenuously endeavouring to achieve mutual comprehension. and Studie rozebírá obrazy antisemitismu v meziválečných prózách Ghetto v nich (1928), Případ profesora Körnera (1932) a Dům bez pána (1937). Je zacílena na Hostovského reprezentaci antisemitismu na různých úrovních (sociální, kulturní, psychologické), která je v dílech přítomná v různé míře explicitnosti. Obecně v těchto prózách platí, že Hostovského postavy zakoušejí a rozpoznávají svou židovskou identitu ve zkušenosti vyloučení a ve chvílích zakoušení nenávisti. Rasové stereotypy a antisemitské předsudky prostupují mysl jak nežidů, tak Židů a mají zcela zásadní význam pro utváření rozporuplné identity a sebeporozumění Hostovského postav. Zejména na románech Případ profesora Körnera a Dům bez pána se dále ukazuje, že afirmace židovské tradice a identity může být v určitých situacích projevem útěku před odpovědnosti a dilematy lidské existence. Asimilace, návrat k tradici předků, ani pokus o individuální emancipaci nejsou v těchto prózách adekvátní odpovědí na antisemitismus a problémy života v moderní společnosti. Jako jediné možné východisko se ukazuje vzájemná solidarita lidí, kteří své sociálně a kulturně determinované postavení překonají společnými silami a náročným usilováním o vzájemné porozumění.
Studie se zabývá sborníkem Prameny víry z roku 1943, jenž obsahuje patnáct povídek, vítězů literární soutěže nazvané Nový zítřek. Cílem bylo publikovat texty, které měly zobrazovat život v protektorátu v duchu nacistické propagandy. Inicioval ji aktivistický novinář Rudolf Novák, dosazený do nakladatelství Leopold Mazáč nacistickými úřady, v létě roku 1942. Soutěž obeslali převážně mladší autoři, kteří dosud nepublikovali, anebo vydávali nekomplikované prózy z oblasti populární literatury. Jediným známějším přispěvatelem byl Vojtěch Rozner. Přestože povídky měly umělecké ambice, žádná z nich nedosáhla vyšších uměleckých kvalit. Studie se věnuje zejména popisu a interpretaci motivů a témat nacistické propagandy, které se v těchto textech více či méně skrytě objevují. Téměř všudypřítomné je téma tzv. nové Evropy a jejího budování. V povídkách se často objevuje motiv dítěte jakožto budovatele nového světa, ve dvou textech je přítomné také antisemitské téma, charakterizující rasově čistou nacistickou Evropu., Budování je spojeno s tématem dělnické práce a sociální spravedlnosti: dělníci se mají v Nové Evropě lépe, radostně pracují v kamarádském kolektivu a jejich práce je spravedlivě oceněna. Několik povídek se snažilo také v aktivistickém duchu interpretovat nedávné události: sociální rozpory první republiky, její rozpad a vznik protektorátu. Nejasná byla otázka tzv. nového českého vlastenectví. Zatímco aktivističtí žurnalisté a propagandisté si pod ním představovali identifikaci s jednotnou nacistickou Evropou, autoři analyzovaných povídek zdůrazňovali motiv pragmatické záchrany národa a touhu dočkat se lepší budoucnosti. Podobnou soutěž se v následujících letech již nepodařilo zopakovat, a tak Prameny víry zůstávají ojedinělým pokusem stvořit českou aktivistickou literaturu., This study deals with the Sources of Faith anthology dating from 1943, which contains fifteen short stories that came out top in a competition titled New Tomorrow. The aim was to publish texts that were meant to depict life in the Protectorate in the spirit of Nazi propaganda. It was initiated by activist journalist Rudolf Novák, who had been assigned to the Leopold Mazáč publishers by the Nazi authorities in the summer of 1942. The competition was entered primarily by younger authors who had not previously published, or who had only published unsophisticated prose works of popular fiction. The only fairly well-known contributor was Vojtěch Rozner. Although these stories had literary ambitions, none of them achieved a very high literary standard. This study focuses in particular on describing and interpreting the motifs and subjects of Nazi propaganda which occur more or less implicitly in these texts., and Almost omnipresent is the subject of the „New Europe“ and its construction. These stories often present the motif of children as the builders of the new world. Two texts also include an anti-Semitic element characterizing a racially pure Nazi Europe. This construction also involves the subject of workers’ labour and social justice: workers are better off in the New Europe, they work happily in a comradely collective and their work is valued appropriately. Several stories also attempt to interpret recent events in an activist spirit: the social contradictions of the First Republic, its collapse and the creation of the Protectorate. The issue of what was known as the new Czech patriotism remained vague. While activist journalists and propagandists conceived it to be identification with a united Nazi Europe, the authors of the stories under analysis stressed the motif of pragmatic defence of the nation and the longing to live to see a better future. No competition of this kind was ever repeated in subsequent years, so Sources of Faith remains a unique attempt to create a Czech activist literature.