Mědirytina ( 334 x 461 mm). Bitevní scéna. Na pozadí hořícího města bojující vojáci, pěší i jezdci, v popředí na skalnatém terénu pohozené zbraně (meč, přilba, fragment štítu)., Zlatohlávek 1997#, 124, č. 56., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od r. 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Stranově obrácená replika rytiny (pravděpodobně od M. Denta), která byla předlohou tapiserie podle návrhu G. Romana.
Mědirytina (403 x 271 mm). Skupina vojáků, pěší i jezdci ve zbroji, uprostřed mezi nimi vousatý muž - Androclus, u jeho nohy lev, jdou vstříc císaři (Hadrián ?), který přijíždí na koni (na hlavě vavřínový věnec). Před císařem voják ve zbroji vztahuje ruku na krk císařova koně. Za skupinou architektura chrámu., Zlatohlávek 1997#, 123, č. 55., and V roce 1949 převedeno z NM v Praze. Na zadní straně razítko IG v kruhu (sběratel J. Grünling) a LM-P (Landesmuseum Prag). Rytina údajně podle Raffaela (srov. Bartsch XIV, č. 196: Kaiser Hadrian schenkt dem Sclaven Androclus die Freiheit) je téměř shodná s kresbou Raimondiho školy ze sbírek MoMA (No 80.3.190).Otrok Androclus, uprchlý, avšak znovu chycený, byl odsouzen k zápasu se šelmami v aréně. Náhodou se tam však setkal se lvem, kterému kdysi v poušti vyléčil zraněnou tlapu. Když jej lev spatřil, nenapadl jej, ale vděčně se k němu lísal. Androclus získal svobodu a vděčného lva darem. Příběh zpracoval Aulus Gellius v díle Noctes Atticae, které bylo v renesanci, vedle Pliniova díla Naturalis Historia, jedním z nejdůležitějších zdrojů informací o antickém Římě (vydáno latinsky např. v Benátkách 1477, 1496, 1509).