Medicínské technologie dokáží udělat rodiče i z člověka v pozdním seniu. Odborné debaty se soustřeďují nejen na to, jaké metody asistované reprodukce jsou eticky přijatelné, ale i na to, pro jaké skupiny lidí a za jakých okolností jsou přijatelné. Moje analýza je inspirována úmyslem státních orgánů a) zvýšit věkovou hranici pro přístup k léčbě placené ze zdravotního pojištění (ZP), b) zvýšit počty cyklů placených ze ZP; c) zrušit zákonem danou horní věkovou hranici pro samoplátce. Pro rozsáhlost tématu je text rozdělen do dvou samostatných článků. V této první části analyzuji věk pro platbu léčby ze ZP, relevantní argumenty nacházím pouze pro platbu léčby ženám do 40 let. and Medical technology can make parents from persons in their late senium. Bioethical debates focus not only on what methods of assisted reproduction are ethically acceptable, but also for which of group of people and under what circumstances are they acceptable. My analysis is inspired by the intention of government a) to increase the age for access to treatment paid by health insurance (HI), b) to increase the number of cycles paid by HI, c) to abolish the upper age limit, given by law, for paying cash. The analysis is divided into two separate articles, because the topic is very broad. In this first part I analyze the age limit for payment of treatment by HI, I find relevant arguments onlxy for payment of treatment to women up to 40 years.
Druhá část do dvou článků rozdělené analýzy věkových limitů v asistované reprodukci (ART). V této části se zaměřuji na hledání věkových limitů pro přístup k ART u samoplátců, zvažuji přitom zájmy čtyř z pěti zúčastněných členů systému: žadatele/lů o léčbu, dárce gamet, budoucího dítěte a společnosti, a rizika s tím spojená. Pro potvrzení současné zákonné věkové hranice pro ženu (den před 50. narozeninami) ani pro její zvýšení či odstranění nenacházím dostatečné důvody. Naopak se domnívám, že by měla být určena věková hranice i pro muže. and The second part of analysis of age limits in assisted reproductive technology (ART), divided into two articles. In this section, I focus on defining age limits for access to ART for self-payers, I am considering the interests of four of the five participating members of the systém: ART applicant/s, gametedonor/s, child to-be-born, society, and the associated risks. I did not find sufficient grounds to confirm the current legal age limit for women (the day before the 50th birthday), nor for the increase or the elimination of the limit. On the contrary, I believe that should be addressed age limit for men.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v posledních měsících opakovaně informuje veřejnost o svém záměru zpřístupnit asistovanou reprodukci (ART) osobám bez partnera. Zdůvodňuje to lidskými právy a demografickou situací. Článek je analýzou vyslovených důvodů a možných konsekvencí. Text volně navazuje na moje dvě předchozí analýzy v minulých číslech ČZPB 2016, první řešící záměr rozšířit platbu ART zdravotními pojišťovnami a legislativně ukotvit náhradní mateřství, druhá zaměřená na věkové limity pro samoplátce. and In recent months, Czech Ministry of Labour and Social Affairs repeatedly informs the public of its intention to make assisted reproduction techniques (ART) to single persons, reasoning that human rights and demographic situation. The article is an analysis of reasons expressed by the Ministry and possible consequences of the steps. Text loosely builds on my two previous analyzes published in ČZPB 2016, the first dealing with the intention to extend the health insurence payment of ART and to anchore legislatively surrogacy in CR. The other analysis is focused on age limits for ART at private patients.
In the submitted article the author compares progress in the area of reproductive medicine in the last 30 years with the status of legislation on assisted reproduction in the Slovak Republic. In the first part she provides details on techniques that are currently available for treatment of infertility (artificial insemination, in vitro fertilization and embryo transfer) and documents its application at the assisted reproduction clinics in Slovakia. In comparison with the established practice she elucidates provisions of the SSR Ministry of Health Measure no. 24/1983 of the Ministry of Health Bulletin on conditions for artificial fertilization, which recognizes only one of the assisted reproduction methods and determines conditions, which must be met by applicants for the treatment. In accordance with the legislation obsolete terminology, the author turns to sources of possible definitions, while she inevitably encounters the legal status problem/the degree of legal protection of embryos, which are handled with during assisted reproduction related treatment.
In the other part she contemplates discrepancy in conditions, which are determined for performance of the assisted reproduction by the Ministry of Health Measure, their observation and relevance for the medical practice. Following that she pays heed to general legislation on informed consent and donation of cells in the Health Care Act and determining of parental rights, which closely relate to the performance of assisted reproduction. In conclusion of this part she defines areas, which require more elaborate regulation and formulates issues, which are not settled by the Slovak legal order at all. As a solution, the author submits two possible approaches to regulate assisted reproduction, which could be assumed by the law-maker, – a paternalistic, or liberal approach. and Autorka v predkladanom článku porovnáva pokrok v oblasti reprodukčnej medicíny za posledných 30 rokov so stavom právnej úpravy asistovanej reprodukcie v Slovenskej republike. V prvej časti približuje techniky, ktoré sú v súčasnosti dostupné pri liečbe neplodnosti (artificiálna inseminácia, in vitro fertilizácia a embryotranfer) a dokumentuje ich aplikáciu na klinikách asistovanej reprodukcie na Slovensku. V porovnaní so zavedenou praxou približuje ustanovenia stále platného Opatrenia Ministerstva zdravotníctva SSR č. 24/1983 Vestníka MZ Úprava o podmienkach pre umelé oplodnenie, ktoré pozná len jednu z metód asistovanej reprodukcie a stanovuje podmienky, ktoré musia žiadatelia o zákrok splniť. Autorka sa v súlade s terminologickou zastaralosťou právnej úpravy obracia k zdrojom možných definícií, pričom nevyhnutne naráža na problém právneho statusu/miery právnej ochrany embryí, s ktorými sa pri úkonoch spojených s asistovanou reprodukciou manipuluje.
V ďalšej časti sa zamýšľa nad diskrepanciou medzi podmienkami, ktoré pre výkon asistovanej reprodukcie stanovuje opatrenie Ministerstva zdravotníctva, ich dodržiavaním a aktuálnosťou pre medicínsku prax. Napokon venuje pozornosť všeobecnej právnej úprave informovaného súhlasu a darcovstva buniek v zákone o zdravotnej starostlivosti a určovaniu rodičovských práv, ktoré s výkonom asistovanej reprodukcie úzko súvisia. V závere tejto časti vytyčuje oblasti, ktoré si vyžadujú prepracovanejšiu reguláciu a formuluje otázky, ktoré slovenský právny poriadok neupravuje vôbec. Ako riešenie autorka predkladá dva možné prístupy ktoré by k regulácii asistovanej reprodukcie zákonodarca mohol zaujať - paternalistický alebo liberálny prístup.
Článek je věnován právně teoretickým (i právně realizačním) aspektům aktuální právní úpravy v oblasti takzvaných „specifických zdravotních služeb“ (viz pojmosloví zákona č. 373/2011 Sb.). Text článku je konkrétně zaměřen na dispozici paragrafu šest jmenovaného zákona, která kogentně stanovením věkového limitu omezuje možnost skupiny žen podstoupit konkrétní zdravotní výkony. Takovou restrikci v oblasti specifických zdravotních služeb podrobují autoři článku právně teoretické analýze a docházejí k závěru, že uvedený paragraf diskriminačním způsobem omezuje subjektivní práva českých adresátek práva. and The article is dedicated to the legal theoretical (and implementation) aspects of the current law in area of so-called "specific health care" (see terminology of the Act 373/2011 Statute Book). The article is particularly focused to the section 6 of the Act 373. This section prevents the group of women to use „specific health care” by the mandatory age limit. The authors theoretically analysed these restrictions on “specific health care” in sense of current law. They concluded that the section 6 denies the personal rights of Czech women.