In this paper, I make the case for voluntary euthanasia of adults. My position is that this kind of euthanasia can be rationally justified. Firstly, I present an argument in favour of rationality of suicide and propose a set of general conditions for a rational suicide. Secondly, I argue that if suicide can be rational, then euthanasia can be rational. Then I anticipate counter-arguments against my position and suggest their refutations. I answer the following objections: that i) it is not possible to preferentially compare life and death and prefer the latter; that ii) it is not possible for life to not be worth living; and that iii) the judgement, that life is not worth living, is necessarily irrational. Concerning objection i) I show that it is possible to preferentially compare life and death and prefer the latter; concerning ii) I show that two possible justifications for this objection are untenable; and concerning iii) I show that three possible justifications for this objection are untenable. Finally, I conclude that euthanasia can be rational., V tomto článku obhajujem názor, že dobrovoľná eutanázia dospelých môže byť racionálna. Najprv ponúknem argument v prospech racionálnosti sebausmrtenia a následne navrhnem všeobecnú sadu podmienok pre racionálne sebausmrtenie. Potom argumentujem, že ak môže byť sebausmrtenie racionálne, tak aj eutanázia môže byť racionálna. Následne anticipujem námietky a reagujem na ne. Odpovedám na námietky, že i) nie je možné preferenčne porovnávať život a smrť a preferovať smrť; že ii) nie je možné, aby život nebol hoden žitia; a že ii) súd, že život nie je hoden žitia, je nevyhnutne iracionálny. Ohľadom námietky i) ukazujem, že je možné preferenčne porovnávať medzi životom a smrťou a preferovať smrť, ohľadom ii) ukazujem, že dva možné spôsoby zdôvodnenia tejto námietky nie sú udržateľné a ohľadom iii) ukazujem, že tri možné spôsoby zdôvodnenia tejto námietky nie sú udržateľné. Nakoniec uzatváram, že eutanázia môže byť racionálna., and Obsahuje bibliografické odkazy
Studie porovnává Jaspersův motiv filosofické víry s Kantovou koncepcí rozumové víry v kontextu jejich zapuštění do celku filosofického rozvrhu. Porovnání se zaměřuje na dvě otázky: vedle filosofického založení motivu víry je to její vztah k víře náboženské. Celková podobnost obou koncepcí je založena ve stanovisku autonomie. Ve vztahu k první otázce se Kantova koncepce, jejíž podoba je až důsledkem vypracovaného etického rozvrhu, ukazuje být přísnější a radikálnější než původnější Jaspersovo východisko založené v teoretické reflexi dimenze „objímajícího“. Ve vztahu ke druhé otázce se ukazuje, že protikladnost obou stanovisek je pouze vnějšková: Kantova racionalizace křesťanství i Jaspersova relativizace jsou důsledky autonomní rozumové víry, která tak zůstává v napětí vůči tradičně religióznímu stanovisku., The study compares Jaspers’ motif of philosophical faith with Kant’s conception of rational faith in the context of their incorporation into the whole philosophical program. The comparison focuses on two issues: alongside the philosophical founding of the motif of faith is its relationship to religious faith. The general similarity of the two concepts is based on the standpoint of autonomy. In relation to the first question, Kant’s conception, the form of which is the by-product of an already developed ethical program, is shown to be stricter and more radical than Jaspers’ more original starting point that was based on the theoretical reflection of the dimension of “embracing.” In relationship to the second question, it is demonstrated that the contradiction of both positions is only external: Kant’s rationalization of Christianity and Jaspers’ relativization are the consequences of an autonomous, rational faith, and thereby remain in a state of tension with the traditional religious position., and In der vorliegenden Studie werden Jaspers´ Motiv des philosophischen Glaubens und Kants Konzept des Vernunftglaubens im Kontext ihrer Einbettung ins philosophische Gesamtkonzept miteinander verglichen. Schwerpunkt dieses Vergleichs sind zwei Fragen, nämlich die philosophischen Grundlagen des Glaubensmotivs und die Beziehung zwischen philosophischem und religiösem Glauben. Die Ähnlichkeit beider Konzepte basiert auf dem Standpunkt der Autonomie. In Bezug auf die erste Frage erweist sich Kants Konzept, das erst durch die Erarbeitung eines ethischen Entwurfs Gestalt annimmt, als strenger und radikaler als Jaspers´ in der theoretischen Reflexion der „allumfassenden“ Dimension begründeter Ausgangspunkt. In Bezug auf die zweite Frage zeigt sich, dass beide Standpunkte nur äußerlich gegensätzlich erscheinen: Kants Rationalisierung des Christentums und Jaspers´ Relativisierung sind Folgen eines autonomen Vernunftglaubens, der einen Gegenpol zum traditionellen religiösen Standpunkt darstellt.
The aim of this paper is to extend the discussion on the free-energy principle (FEP), from the predictive coding theory, which is an explanatory theory of the brain, to the problem of autonomy of self-organizing living systems. From the point of view of self-organization of living systems, FEP implies that biological organisms, due to the systemic coupling with the world, are characterized by an ongoing flow of exchanging information and energy with the environment, which has to be controlled in order to maintain the integrity of the organism. In terms of dynamical system theory, this means that living systems have a dynamic state space, which can be configured by the way they control the free-energy. In the process of controlling their free-energy and modeling of the state space, an important role is played by the anticipatory structures of the organisms, which would reduce the external surprises and adjust the behavior of the organism by anticipating the changes in the environment. In this way, in the dynamic state space of a living system new behavioral patterns emerge enabling new degrees of freedom at the level of the whole. Thus, my aim in this article is to explain how FEP, as a principle of self-organization of living system, contributes to the configuring of the state space of an organism and the emergence of new degrees of freedom, both important in the process of gaining and maintaining the autonomy of a living organism. and Cílem tohoto příspěvku je rozšířit diskusi o principu volné energie (FEP), od teorie prediktivního kódování, která je vysvětlující teorií mozku, k problému autonomie sebeorganizujících živých systémů. Z pohledu sebeorganizace živých systémů FEP naznačuje, že biologické organismy jsou díky systémové vazbě se světem charakterizovány průběžným tokem výměny informací a energie se životním prostředím, který musí být kontrolován tak, aby k udržení integrity organismu. Z hlediska dynamické teorie systémů to znamená, že životní systémy mají dynamický stavový prostor, který může být konfigurován způsobem, jakým řídí volnou energii. V procesu řízení jejich volné energie a modelování státního prostoru, důležitou roli hrají předběžné struktury organismů, které by snížily vnější překvapení a přizpůsobily chování organismu tím, že budou předvídat změny v životním prostředí. Tímto způsobem se v dynamickém státním prostoru živého systému objevují nové vzorce chování, které umožňují nové stupně svobody na úrovni celého. Mým cílem v tomto článku je tedy vysvětlit, jak FEP, jako princip sebeorganizace živého systému, přispívá k uspořádání státního prostoru organismu a vzniku nových stupňů svobody, které jsou důležité jak v procesu získání a udržení autonomie živého organismu. v dynamickém státním prostoru živého systému se objevují nové vzorce chování, které umožňují nové stupně svobody na úrovni celého. Mým cílem v tomto článku je tedy vysvětlit, jak FEP, jako princip sebeorganizace živého systému, přispívá k uspořádání státního prostoru organismu a vzniku nových stupňů svobody, které jsou důležité jak v procesu získání a udržení autonomie živého organismu. v dynamickém státním prostoru živého systému se objevují nové vzorce chování, které umožňují nové stupně svobody na úrovni celého. Mým cílem v tomto článku je tedy vysvětlit, jak FEP, jako princip sebeorganizace živého systému, přispívá k uspořádání státního prostoru organismu a vzniku nových stupňů svobody, které jsou důležité jak v procesu získání a udržení autonomie živého