Práce se zabývá materiály na bázi lehkých kovů, zejména hliníku a titanu. V první části jsou uvedeny nejdůležitější skupiny těchto materiálů využívaných v leteckém a automobilovém průmyslu. Jsou zde porovnány jejich mechanické vlastnosti a dále jsou uvedeny některé statistické údaje o využití uvedených materiálů. Druhá část práce je věnována hlavním vývojovým trendům v oblasti lehkých kovových materiálů. Zdůrazněny jsou oblasti, ve kterých je realizován výzkum na ÚKMKI VŠCHT Praha, tzn. zejména rychle ztuhlé slitiny hliníku s přechodnými kovy, hliníkové a titanové kompozitní materiály a tepelně a mechanicky odolné povrchové vrstvy., Dalibor Vojtěch., and Obsahuje seznam literatury
Významný český vědec prof. RNDr. Svatopluk Civiš, DSc., vedoucí oddělení chemické fyziky na Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, spolu se svými kolegy RNDr. Martinem Feruse, Ph.D., a Mgr. Antonínem Knížkem v letošním roce vydali v nakladatelství Springer knihu The Chemistry of CO2 and TiO2: From Breathing Minerals to Life on Mars. and Jana Žďárská.
Pojem polymorfismus, resp. polymorfie (z řeckého: polys = mnohý, morf = tvar) použil poprvé Mitscherlich [1] v roce 1822. Všiml si, že u některých arzeničnanů a fosforečnanů může jedna sloučenina určitého chemického složení vykrystalovat ve více krystalových tvarech. Dnes polymorfismus definujeme jako možnost molekuly krystalovat ve více krystalových strukturách neboli polymorfech. Pokud se do struktury při krystalizaci zabudují i molekuly solventu (nejčastěji vody), hovoříme o solvátech (hydrátech). Solváty se také označují jako pseudopolymorfy nebo solvatomorfy, ale tyto pojmy se příliš nepoužívají. Pevná forma určité molekuly může být též amorfní a je snahou rozlišovat i mezi několika amorfními formami jedné molekuly - tzv. polyamorfismus [2]. Rozeznáváme dva základní typy polymorfismu: pakovací a konformační. Pakovací polymorfismus znamená, že molekula je rigidní a polymorfy se liší pouze jejím pakováním v krystalové struktuře. Konformační polymorfismus vzniká tehdy, když je molekula flexibilní a tvoří konfomery, které odlišně krystalují. V praxi se setkáváme jak s čistým pakovacím nebo konformačním polymorfismem, tak se smíšenými typy (obr. 1, 2)., Bohumil Kratochvíl., and Obsahuje seznam literatury