Karcinom ledviny se liší od ostatních nádorů v mnoha aspektech svým biologickým chováním, s čímž pak také souvisí odlišný terapeutický přístup. Vzhledem k chemorezistenci má v systémové terapii karcinomu ledviny hlavní místo cílená léčba, působící především na vaskulární endoteliální růstový faktor, který hraje klíčovou roli v etiopatogenezi a progresi nádorů ledvin., Renal cancer differs from other tumours by its biological behaviour, having an impact on its therapeutic approach. Due to chemoresistance, targeted therapy plays a major role in the treatment of renal carcinoma, targeting mainly vascular endothelial growth factor, a keystone in renal carcinoma etiopathogenesis and progression., Hana Procházková-Študentová, Bohuslav Melichar, and Lit.: 32
Článek shrnuje použití cytokinů v terapii metastatického karcinomu ledviny od doby, kdy vzhledem k radiorezistentnímu a chemorezistentnímu chování renálního karcinomu byly prakticky jedinou systémovou terapií, až k jejich užití v dnešní době, kdy ustupují do pozadí a nahrazují je nové biologické léky, jako především tyrozinkinázové inhibitory či inhibitory mTOR. Své místo si zachovává pouze interferon-? v kombinaci s bevacizumabem (monoklonální protilátka proti VEGF), jakožto jedna z možností léčby první linie terapie mRCC. Současně se článek také zabývá mechanizmy účinků cytokinů, včetně nežádoucích, které také použití této léčby omezují., The article summarizes the use of cytokines in treating metastatic renal cell carcinoma from the time when, given the radioresistant and chemoresistant properties of renal cell carcinoma, they were virtually the only systemic therapy until present day when they give way and are being replaced with new biological agents, such as tyrosine kinase inhibitors or mTOR inhibitors. It is only interferon-? in combination with bevacizumab (a monoclonal antibody against VEGF) that has retained its position as one of the therapeutic options in the first-line treatment for mRCC. The article also deals with the mechanisms of effects of cytokines, including adverse effects that limit the use of this treatment., Michaela Zezulová, Bohuslav Melichar, and Lit.: 23
Hepatoblastom je nejčastější primární nádor jater dětského věku, u dospělých jedinců jde o mimořádně vzácné onemocnění se špatnou prognózou. Hepatoblastom u dospělých je v literatuře popisován pouze formou kazuistických sdělení. Popisujeme případ 26letého muže s inoperabilním hepatoblastomem, který byl na našem pracovišti léčen chemoterapií, chemoembolizacemi a dalšími metodami intervenční radiologie 11 let., Hepatoblastoma is the most common primary hepatic malignant tumor in children. Adult hepatoblastoma is rare and the prognosis is poor. There are only case reports available for this diagnosis. We report a rare case of 26-year old man suffering from unresectable hepatoblastoma successfully treated by chemotherapy, transcatheter arterial chemoembolization (TACE) and other interventional – radiological techique for 11 years., Jiří Tomášek, Vlastimil Válek, Zdeněk Kala, Tomáš Andrašina, Štěpán Tuček, Jana Halámková, Jana Králová, Antonín Krpenský, Marta Číhalová, Jiří Prášek, Ondřej Bílek, Robert Novák, and Lit.: 9
Mezi pojmem cílené léčby a individualizací léčby na míru mohou být často velké rozdíly. V naší kazuistice naopak prezentujeme si tuaci, kdy jedině léčba cílená byla u pacienta s kolorektálním karcinomem jako jediná spojena s klinickým benefitem. Kromě extrémní důležitosti chirurgie i u metastatického onemocnění by tak mohla být dokumentována potřeba vyzkoušet efekt cílené léčby u většiny pacientů, přestože se v její indikaci často nemůžeme opírat o žádné prediktivní faktory., There might be big differences between the terms of targeted therapy and treatment tailoring. In our case report we describe situation when targeted therapy as the only method was associated with a clinical benefit in a patient with colorectal cancer. In addition to extrem importance of surgery also in treatment of metastatic disease this could be a clear documentation of need to explore the effect of targeted therapy in the majority of patients although we are often unable to define any predictive markers for it´s indication, and Tomáš Svoboda