Článek se zabývá hlavními fyzikálními a fyziologickými determinantami výkonnosti člověka v kosmu a zároveň poukazuje na doposud méně reflektované psychické souvislosti pobytu jedince v tomto extrémním prostředí. Největší pozornost věnuje problematice mikrogravitace, radiace a cirkadiánních rytmů s důrazem na adaptační změny nejen ve fyziologických a psychofyziologických, ale především v psychických procesech. Zaobírá se otázkou pozměněné kvality zpracovávaných informací v prostředí mikrogravitace, a izolace od běžných podnětů a ukazatelů a navozuje otázku dostupnosti a adekvátnosti signálů nejenom pro kognitivní, ale i afektivní a konativní procesy. Autorka soudí, že vedle fyziologické a psychofyziologické adaptace na kosmické prostředí nutně dochází i k adaptaci psychické, respektive k adaptaci psychických procesů. Stať dospívá k závěru, že k plnějšímu pochopení adaptace kognitivních, afektivních a konativních procesů je potřeba především hloubkových kvalitativních šetření průběhu psychické adaptace jedinců pobývajících v kosmu., This paper deals with the main physical and physiological determinants of human performance during a spaceflight and also addresses so far insufficiently discussed psychological context of being in this extreme environment. The greatest attention is paid to the issue of microgravity, radiation and circadian rhythms, with emphasis on the adaptive changes in physiological and psycho-physiological processes. The study explores the issue of data acquisition and the quality of information processing under the condition of isolation and confinement from natural stimuli and indicators. In this way, the paper further deals with the signals available to crew members about the changes in their cognitive, affective and motivational processes. The paper claims that besides the physiological and psycho-physiological adaptation to the space environment, psychological adaptation necessarily goes on at the same time It is concluded that the in-depth qualitative investigation of the psychological adaptation could provide a more complete understanding of the accommodation of cognitive, affective and motivational processes during spaceflights., Iva Poláčková Šolcová., and Obsahuje seznam literatury
The purpose of this study was to compare the daytime hourly responses of total thyroxine (T4) and triiodothyronine (T3) during an 8-hour recovery period following aerobic and anaerobic exercise to an equivalent non-exercise, control period. The data were examined for hourly mean differences as well as by determination of the integrated area under the curve (AGC) responses. Significant persistent elevations (hourly concentrations and AGC) from control levels in total T4 following both aerobic and anaerobic exercise were found. Total T3, however, was transiently elevated (only in the hourly concentration immediately following exercise) compared with the control following aerobic exercise, but remained unaffected by anaerobic exercise. No significant changes in the total T3 AGC responses were found due to exercise. The present findings demonstrate that exercise, aerobic and anaerobic, disrupts the daytime hourly pattern for total T4 in the blood, but apparently has minimal effect on total T3.