a1_Nápadná podobnost projevů lidového stavitelství na území západního Bulharska a východního Srbska dala podnět ke vzniku vážných úvah o podstatě těchto shod i nekritických a nacionálně předpojatých tezích o etnické příslušnosti kulturních jevů v bulharsko-srbském pohraničí. Autor nechce ve svém příspěvku podat vyčerpávající obraz o vývoji všech složek lidového stavitelství na uvedeném území. Pokouší se jen v hlavních rysech naznačit vývoj lidového domu a postihnout momenty, které vedly k vytváření společných stavitelských projevů v západním Bulharsku a východním Srbsku. Pro západní Bulharsko a východní Srbsko byla typická volná zástavba dvora. V rovinných vesnicích byly dvory uzavřenější, v horách převažovaly dvory otevřené a nepravidelně zastavěné. Ve srovnání s oblastí Šumadije a Starého Vlachu, kde byly typické velké dvory s mnoha budovami, měly usedlosti ve vesnicích bulharsko-srbského pohraničí menší dvory s malým počtem hospodářských staveb. Některé zvláštní znaky vykazovaly dvory velkorodinné.
V oblasti bulharsko-srbského pohraničí zaujímá zvláštní postavení Podunají. V lidovém stavitelství se to projevilo ve výskytu podzemních obydlí. V bulharském Podunají byly zemnice obecně rozšířeny ještě v druhé polovině 19. století, v Jugoslávii se vyskytovaly ve velkém počtu do počátku 19. století. V pozdějších obdobích ubývalo těchto primitivních obydlí; ve zbytcích se místy ovšem dochovala do dneška. Máme je doložena v březích Dunaje, Tisy, Velké Moravy, Sávy, Neretvy, Lepenice aj. Zemnice v bulharském a srbském Podunají je možno považovat za jednu z nejstarších forem obydlí na Balkáně. Znalost budování podzemních příbytků si osvojili Slované již na území severně od Dunaje. V nově osídlovaných oblastech jižně od Dunaje nalezli příhodné podmínky geografické (výskyt sprašové půdy, příhodné klimatické podmínky), které jim umožnily využít dřívějších stavitelských zkušeností. Je nutno ovšem mít na zřeteli i starší tradice, s nimiž se slovanské obyvatelstvo setkávalo při dočasném soužití s Tráky, kteří se postupně slavinizovali, až úplně zanikli.
V druhé polovině 19. století (zejména po roce 1878) docházelo v severozápadním Bulharsku k častým pohybům obyvatelstva. Do rovinných podunajských oblastí se stěhoval z horských území Staré planiny lid, který začal stavě domy nadzemní, obvyklého západobulharského typu. Obdobný proces probíhal i v podunajské oblasti severovýchodního Srbska., a2_Archeologické výzkumy dokládají, že vedle zemnicových obydlí byly jižním Slovanům známy také domy budované nad zemí. Na území západního Bulharska převažovaly nadzemní domy po příchodu Slovanů na Balkán především v oblastech na jih od Staré planiny.
Základním půdorysným typem byl na celém území západního Bulharska i východního Srbska dům jednoprostorový, který zde převažoval v období turecké okupace. V druhé polovině 19. století se stal základním půdorysným typem dům dvojdílný, který se skládal z místnosti s ohništěm, zvané "kăšta" (převážná část bulharského území), "kuča" (většina srbského zemí) nebo "chiža" (oblast severozápadního Bulharska, Trănsko, v Srbsku Timočka Krajina), a z "odaje" (termín je obvyklý hlavně v Bulharsku) nebo "soby" (východní Srbsko, severozápadní Bulharsko), popřípadě ze zastřešeného otevřeného prostoru. Koncem 19. a hlavně začátkem 20. století prodělával dům v oblasti bulharsko-srbského pohraničí vývoj k složitějšímu půdorysnému členění, v němž jsou patrné nejen odlišnosti mezi bulharskou a srbskou stranou pohraničí, ale i místní zvláštnosti uvnitř západobulharského a východosrbského území. Tento proces neprobíhal rovnoměrně a jsou zde zřetelné i časové rozdíly.
Vedle přízemních domů se vyskytují v bulharsko-srbském pohraničí i domy patrové. Jsou rozšířeny především v horských oblastech, kde byl vyvolán jejich vznik nerovností terénu. V rovinných oblastech severozápadního Bulharska přispěli k rozšíření těchto staveb osadníci, kteří se sem přestěhovali z horských území Staré planiny. V Srbsku jsou známy patrové domy hlavně v dolině Západní Moravy, na Kosovu a v Metochiji. Tento typ staveb byl sem přenesen z jižních oblastí, zvláště z Makedonie. Domy byly stavěny sloupkovou konstrukcí se stěnami vyplétanými proutím. Tato konstrukce je na bulharském území doložena již v 9. a 10. století. Zatímco na bulharském území se udržovaly vyplétané stěny po staletí až do počátku našeho století, ve východním Srbsku docházelo v důsledku řady příčin k častější záměně stavebního materiálu. Autor popisuje další konstrukční prvky domu, které jsou společné pro obě strany pohraničí. Shodné prvky jevící úzkou souvislost s ostatními územími Balkánského poloostrova se vyskytují i v interiéru. Zvláštní pozornost věnuje autor výtvarnému i architektonickému řešení domu. Do osvobození Srbska a Bulharska z tureckého panství byla podobnost lidového domu po obou stranách bulharsko-srbského pohraničí dosti výrazná. Nejvýrazněji se to projevovalo v domovém půdorysu. Z hlediska stavebního materiálu existovaly již v 18. a 19. století odlišnosti., a3_V uvedeném období můžeme tedy hovořit o kulturním společenství, které existovalo nejen ve vesnickém a městském stavitelství, ale i v jiných složkách lidové kultury Srbů a Bulharů. Územní rozsah typu domu, jehož charakteristickými znaky jsou jednodílný nebo dvojdílný půdorys s předstupujícím zástřeším a pletená konstrukce stěn, přesahuje území východního Srbska a západního Bulharska (Kosovo, Metochija, velká část Makedonie)., a4_Výraznějšího architektonického vzhledu nabývá dům ve východním Srbsku a západním Bulharsku koncem 19. století, kdy se stávájí jeho součástí arkádové oblouky u zástřeší. A právě tato mladá vývojová forma dala podnět k úvahám o etnickém původu domu v srbsko-bulharském pohraničí.
V další části studie sleduje autor podmínky, které působily na vytváření společných prvků ve stavitelství v oblasti bulharsko-srbského pohraničí. Mírné kontinentální podnebí spolu s nedostatkem vhodného stavebního dřeva byly základním předpokladem k rozšíření domů s pletenou konstrukcí stěn, která se v důsledku obdobných geografických podmínek ujala nejen v západním Bulharsku a východním Srbsku, ale i v oblastech Makedonie, Kosova a Metochije. Domy s trámovou kostrou a vyplétanými stěnami můžeme tedy považovat za stavby oblastí s mírným podnebím. Průčelní stěny olepené blátem bylo třeba chránit před deštěm a sluncem. Tento požadavek řešili lidoví stavitelé tím, že protáhli střechu před zdí a vytvořili tak otevřený zastřešený prostor ("trem", "předkăšti"), který pak sehrál důležitou úlohu v půdorysném vývoji zdejšího domu. Geografické prostředí sehrálo důležitou roli při formování lidového domu zejména ve starších obdobích. Pro ostřejší rozhraničení domových typů měly význam též řeky a pohoří. Na bulharské straně to byly především řeky Iskăr, Struma a pohoří Stará planina, v Srbsku zejména řeka Morava. Zvláštní postavení zaujímá po této stránce Dunaj se svými přítoky. Celé Podunají tvoří kulturní celek (ve stavitelství zastoupený pásmem zemnic a hliněným domem), který zasahuje do několika etnických území a nese řadu společných kulturních znaků.
Zatímco v západním Bulharsku byl osídlovací proces ukončen v podstatě již v 16. století, pro území dnešní Jugoslávie byly příznačné velké pohyby obyvatelstva. Podle Cvijiče se od konce 14. století, v období tureckého panství i po osvobození přemístilo téměř všechno obyvatelstvo v prostoru od Velešské Klisury na Vardaru až po pohoří Zagrebačka Gora. Většina východosrbských sídel se formoval v 18. a 19. století, tedy v období, do něhož spadá také vznik domů, které je možno podrobit etnografickému výzkumu. Tato situace umožňuje sledování souvislostí mezi typem domu a původem zdejšího obyvatelstva. Po celé oblasti východního Srbska byly rozšířeny domy roubené a domy se stěnami vyplétanými proutím. Bereme-li v úvahu původ převážné většiny východosrbského obyvatelstva, vidíme, že pochází ze zemí, kde byly na jedné straně známy stavby roubené (Šumadija, Stari Vlach, Černá Hora, Bosna, Hercegovina), na straně druhé domy pletené (západní Bulharsko, Kosovo, Metochija, Makedonie)., a5_Půdorysné členění bylo v době migrací v podstatě stejné ve všech uvedených oblastech; všechny také spadají k oblasti, kde byly typické domy jednoohnišťové. Je možno předpokládat, že obdobné stavební formy znalo také obyvatelstvo starousedlické (kromě rovinných oblastí při Dunaji a jeho přítocích). Z toho, že stavby roubené se jeví ve východním Srbsku jako historicky starší, je možno vyvodit, že nejstarší osídllovací formou bylo obyvatelstvo dinarské skupiny., a6_Kulturní vývoj balkánských Slovanů probíhal za těžkých historicko-politických podmínek. Turecká okupace, která zasáhla na několik století jak Bulharsko, tak Srbsko, vedla k rozšíření a oživení primitivních kulturních projevů a starých forem společenské organizace, které ve středověku začaly zanikat nebo se alespoň jejich význam zeslaboval. V lidovém stavitelství v oblasti bulharsko-srbského pohraničí se to projevilo především v rozšíření jednoprostorových domů s elipsovým nebo kruhovým, popřípadě polygonálním půdorysem a v primitivních formách bydlení. Ke vzniku
obdobných forem v lidovém stavitelství v bulharsko-srbském pohraničí přispěla i velkorodinná instituce, která se zde udržovala do počátku našeho století. Její vliv byl nejzřetelnější ve formách bydlení, v uspořádání společného dvora a ve výskytu jednoprostorových staveb bez ohniště ("vajati"). Nedostatečně objasněna zůstává otázka vlivu činnosti tesařských a zednických mistrů na vývoj lidového stavitelství v západním Bulharsku a východním Srbsku. S jejich činností je možno spojovat rozšíření dekorativních oblouků u domů.
Významným činitelem, který byl nositelem etnografických tradic v lidovém stavitelství bulharsko-srbského pohraničí, byla etnografická skupina zvaná Šopi. Pro šopské obyvatelstvo je příznačný konzervatismus a lpění na zděných kulturní formách a tradicích, které také přispívaly k udržování zvláštností i společných rysů v lidovém stavitelství a k vytváření kulturního společenství v oblasti bulharsko-srbského pohraničí.
Vznik obdobných stavebních projevů po obou stranách bulharsko-srbského pohraničí byl tedy podmíněn řadou činitelů a ne jednostranným kulturním vlivem jednoho nebo druhého etnika. Etničtí činitelé sehráli významnější roli hlavně až po osvbození Bulharska a Srbska z turecké nadvlády a projevili se zejména ve výzdobné stránce domu. Státní hranice, která nebyla neměnná, nezanechala v kulturním vývoji před osvobozením žádné zřetelnější stopy., and Článek zahrnuje širší poznámkový aparát