Pohybová aktivita je v léčbě diabetu neprávem často podceňována a málo využívána. Jedním z důvodů, proč není v praxi často využívána, je obava z poškození, zvláště u pacientů s komplikacemi diabetu. Pohybová aktivita hraje důležitou roli v prevenci progrese periferní neuropatie a vliv má především na rozvoj svalové síly a schopností nahradit funkci poškozenou postižením nervových vláken. Prokazatelný efekt na neuropatii je zaznamenáván již po několika týdnech pravidelného cvičení, dlouhodobé programy pak prokazují bezpečnost z hlediska výskytů ulcerací při dodržování základní péči o dolní končetiny. Při přítomné autonomní neuropatii nelze předvídat reakci srdeční resp. tepové frekvence ani krevního tlaku. Vzhledem k dalším rizikům (němé ischemie apod) je vhodné provést před plánovanou preskripcí pohybové aktivity zátěžový test. Monitorování krevního tlaku, srdeční frekvence a glykemie v průběhu prvních hodin pohybové aktivity je samozřejmostí. U pacientů s autonomní neuropatií gastrointestinálního traktu může významně ovlivnit složení stravy nejen schopnost pohybové aktivity, ale může ovlivnit i vznik hypoglykemií vzhledem ke zpomalenému vstřebávání sacharidů u těchto pacientů. Dalším rizikem u pacientů s autonomní neuropatií je ortostatická hypotenze, která může být potencována antihypertenzivy při hypertenzi bílého pláště. Preskripce u pacientů s retinopatií záleží na formě a stupni retinopatie. Pouze proliferativní retinopatie může významně omezit preskripci pohybové aktivity a vždy je třeba konzultovat s očním lékařem. U pacientů s nefropatií je pro preskripci rozhodující stadium renální insuficience. Preskripce je pak ovlivněna kromě stupně renální insuficience přítomností dalších komorbidit. Pohybová aktivita je zásadní i u pacientů v dialyzačním programu resp. po transplantaci ledvin, protože zachování periferních svalů a jejích funkcí nejen, že zlepšuje prognózu, ale především zlepšuje kvalitu života a udržuje soběstačnost., Physical activity is often underestimated and little used in the treatment of diabetes. The fear of damage, especially in patients with diabetes complications is one of the reasons why it occurs. Physical activity plays an important role in prevention of the progression of peripheral neuropathy and its impact is primarily on the development of muscle strength and the ability to replace the function of nerve fibers damaged disabilities. Demonstrable effect on neuropathy is already recorded a few weeks of regular exercise, long-term programs then demonstrate the safety of occurrence of ulcers in compliance with basic foot care. Present autonomic neuropathy cannot predict response to cardiac respectively, heart rate and blood pressure. Due to other risks (silent ischemia, arrhythmia etc.), it is appropriate to stress test before a prescription of exercise programs. Monitoring of blood pressure, heart rate and blood glucose during the first hours of physical activity is necessary. In patients with autonomic neuropathy of the gastrointestinal tract may significantly affect the composition of the diet not only the ability of physical activity, but can also affect hypoglycaemia due to a slow carbohydrate absorption in these patients. Another risk in patients with autonomic neuropathy is orthostatic hypotension, which may potentiate antihypertensive drugs in „white coat“ hypertension. Prescription of patients with retinopathy depends on the form and degree of retinopathy. Only proliferative retinopathy can significantly reduce exercise prescription, and it is always necessary to consult with ophthalmologist. In patients with nephropathy is an important stage of renal insufficiency for prescription of physical activity. Prescription is then influenced by the degree of renal insufficiency in addition to the presence of other associated diseases (anemia, hypertension, osteopathy etc.). Physical activity is essential in patients on dialysis respectively. After renal transplantation as maintaining peripheral muscle and its functions not only improves the prognosis, but also improves the quality of life and self-sufficiency is maintained., and Martin Matoulek
Fyzická aktivita je nedílnou součástí léčby diabetes mellitus 1. typu (DM1T) a diabetes mellitus 2. typu (DM2T). Program pravidelné fyzické aktivity přizpůsobený přítomným komplikacím je doporučován všem diabetikům. Diabetes mellitus se stal problémem také moderní kardiologie a zcela specifickým onemocněním, zvláště pro unikátní vývoj akcelerované aterosklerózy. Dlouhodobý trénink vyvolává dlouhodobé pozitivní účinky na glykemii a inzulinovou senzitivitu. Je nepochybné, že fyzická aktivita hraje klíčovou roli v regulaci tělesné hmotnosti a redukci tukových zásob u diabetiků se všemi příznivými důsledky, v terapii i prevenci metabolického syndromu, manifestaci diabetu i snížení metabolického a kardiovaskulárního rizika u diabetiků. Přestože má fyzická aktivita u diabetu mimořádně příznivé účinky na organizmus, má také svá úskalí ? rizika, o kterých by měl být pacient poučen. Rizika při akutní zátěži se týkají především pacientů s medikamentózní terapií. Možným komplikacím spojeným s fyzickou zátěží je nutno předcházet vhodnou edukací pacientů. Přibývá nesporných dokladů o tom, že pravidelná fyzická aktivita přispívá k primární a sekundární prevenci u metabolického syndromu, diabetu, zvláště diabetu 2. typu a obezity, a je spojena se sníženým rizikem předčasné smrti. Ukázalo se, že fyzická aktivita zlepšuje tělesnou kompozici. Souhrnně lze říci, že pouze určitá kvalitativně i kvantitativně přesně determinovaná, individuálně koncipovaná a pravidelně prováděná tělesná zátěž může u poučeného pacienta plnit léčebný záměr. Programy fyzické aktivity by měly oslovovat všechny věkové skupiny diabetiků, jelikož rizika chronických onemocnění, zvláště kardiovaskulárních, u diabetiků s věkem stoupají., Jaroslav Rybka, and Lit. 10