Pískovcová socha: nahý vousatý muž, Thrasea Paetus, si tiskne k hrudi dýku, k mužově paži držící dýku vztahuje ruku žena klečící mu u nohou, jeho manželka Arria Mladší., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Sousoší tvoří dvojici se sousoším s Arrií Starší, které je na bráně umístěno na 3. sloupku od jihu (srov. Hořovice, zámek, brána, Caecina Paetus a Arria Starší). Sounáležitost obou soch je evidentní, v obou případech je zobrazen muž s dýkou a u jeho nohou ženská postava. Dosavadní interpretace této dvojice jako alegorie věrného a nevěrného manželství neuspokojuje (naposledy Horyna 1997), protože jí neodpovídají akce zobrazených postav a nelze jí uvést v soulad s bezprostředně sousedící ústřední dvojicí soch oslavujících stavebníka prostřednictvím Herkulových činů. Sousoší umístěné na 3. sloupku je adaptací slavného antického originálu zobrazujícího muže páchajícícho sebevraždu a současně držícího volnou rukou mrtvou ženu. Antický originál byl jednou z nejslavnějších soch římské sbírky Ludovisi a v 18. století byl interpretován jako Paetus a Arria (srov. Exemplum, "Caecina Paetus a Arria Starší"). Jestliže socha na jižním sloupku zobrazovala Caecina Paetu a Arrii Starší, koho zobrazoval její protějšek? Musel to být rovněž následování hodný heroický čin a jako oslava sebeobětování se přímo nabízí zobrazení Arrie Mladší, jejíž příběh, v němž šlo rovněž o sebevraždu manžela, byl velmi dobře znám z antické literatury. V obrazovém albu, které vydal Maffei v roce 1704, je vyobrazena antická socha, která posloužila mezi jiným jako model pro sochu na 3. soklu zahradní brány v Hořovicích. Jakožto antický pramen je však v albu uveden Tacitus, Letopisy 16, 34. Tato pasáž se však nevztahuje k Arrii Starší, ale k její dceři, Arrii mladší, které manžel nedovolil, aby si vzala život. Manžel se jmenoval rovněž Paetus, ale byl to Thrasea Paetus, který musel spáchat sebevraždu v roce 66 z příkazu císaře Nerona. Thrasea Paetus byl ctihodný a na rozdíl od Caecina Paety rozhodný a statečný muž, který se až do okamžiku, kdy si vzal život, zabýval filosofií. Byl to totiž nejen senátor, ale i stoický filosof, čemuž odpovídá skutečnost, že na soše v Hořovicích má plnovous, atribut antických filosofů. Zatímco sebevražda Arrie Starší byla v umění 17. a 18. století často zobrazována, Arrie Mladší pokud je nám známo nebyla nikde zobrazena. Tato skutečnost vrhá zcela nové světlo na objednavatelku sochařské výzdoby zámku v Hořovicích i na Braunovu dílnu. Nejednalo se v každém případě o sériovou produkci, ale o původní tvorbu, která měla zaujmout neobvyklostí námětu a jeho důmyslnou inscenací. Sochy na zahradní bráně neměly pouze dekorativní funkci, ale tvořily jednotný celek, jehož smysl shrnovala ústřední dvojice Herkulů.
Pískovcové sousoší: "Paetus" se dívá nahoru a zabíjí se dýkou, levici má na ruce svojí manželky "Arrii" ženy zhroucené u jeho nohou., Poche 1965#, 116-119., Kořán 1999#, 116-122., and Sousoší je variace na antický sochařský typ zobrazující sebevraždu Gala a jeho ženy, který byl v 18. století interpretován jako Paetus a Arria (srov. Exemplum, Paetus a Arria). Ohledně původního umístění srov. Valeč, soubor soch v zámecké zahradě.
Olej na plátně (49,5 x 62 cm): Múzy hrají na hudební nastroje (loutna, tamburina a flétna) a tancují, uprostřed je běžící postava v antikizující zbroji (přilba, boty) s dýkou v ruce., Mžyková 1994#, s. 63-64, č. 12., and Obraz pochází z křimické obrazárny, jeho objednatelem byl patrně František Václav z Vrtby (1671-1750). Kompozice připomíná v 17. století a 18. století velmi oblíbené téma Minervy navštěvující Múzy na Helikónu inspirované Ovidiovými Proměnanmi (5, 254-268). Ústřední postava výjevu může zobrazovat ženu, ale nemá žádné atributy specifické pro Minervu a navíc bohyně ve výše zmíněných výjevech nikdy nemá tasenou dýku či meč. Interpretace výjevu je tedy nejasná, v každém případě se však nejedná o Herkula mezi Hesperidkami (Mžyková 1994, s. 63-64), protože Herkules nebyl nikdy zobrazován ve zbroji s helmou a dýkou.
Štukový reliéf v oválném rámu: Lukrécie v antikizujícím oděvu se chystá zabodnout si pravicí do prsou dýku., Lejsková-Matyášová 1960#., Lejsková-Matyášová 1970#., and Příběh cudné Lukrécie, který byl znám především z Liviových dějin a Ovidiova Kalendáře (Fasti), měl také politický podtext, neboť těsně souvisel s dějinami antického římského impéria. Štukatér se na Kratochvíli inspiroval Raffaelovou kresbou Lukrécie, jež vznikla patrně podle nedochované antické památky. Ve všeobecnou známost Raffaelova kresba vešla díky grafice Marcantonia Raimondiho. V křesťanské ikonografii měla tato postava alegorický význam Čistoty.
Olej na plátně (115 x 154 cm): Decius Mús (vavřínový věnec, plášť přetažený přes hlavu) stojí u zapáleného oltáře s dýkou v levé ruce. Před ním stojí kněz Marcus Livius (plášť přetažený přes hlavu), jednou rukou ukazuje na dýku a druhou na bojiště nalevo. Vedle něj další kněz s pláštěm přes hlavu. Za Deciem kůň a dva vojáci, za nimi kopí a římské bojové standarty., Togner 1999#, s. 83-84 č. 49., and Obraz se dostal do kroměřížské sbírky patrně ve druhé polovině 18. století. Bonito převzal základní kompozici obrazu od Rubense, který výjev zobrazil v rámci série věnované Deciovi Musovi z lichtejnšské sbírky ve Vídni (1616-17), schéma je oproti originálu zrcadlově převráceno.
Olej na plátně (113 x 135 cm): vousatý muž v antické zbroji se štítem a dýkou sedí na nahých mrtvolách poražených nepřátel a válečných spoliích. Zleva k němu přistupuje polonahá Victorie a korunuje ho vavřínovým věncem. Za ním sedí Bellona (přilba), v pozdvižené ruce drží svazek Jupiterových blesků. V pozadí sloup, nalevo průhled do krajiny., Togner 1999, s. 285-6, č. 286., and V Kroměřížské sbírce byl obraz od roku 1691. První verzi Korunování vítěze namaloval Ruben v roce 1614 (Kassel, Gemäldegalerie), originál druhé verze z 30tých 17. století, podle které byla pořízena kroměřížská kopie, je ve vídeňském Kunsthistorisches Museum (GG 695).
Pískovcová socha na soklu, v pořadí třetí, na levé straně habrové aleje v pohledu od zámku. Muž v soudobém šlechtickém oděvu, na hlavě klobouk, je ozbrojen puškou a dýkou, u nohou brnění., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, 123-124., and Socha patrně svými atributy evokuje boha války Marta (brnění).
Pískovcová socha, mužská postava v dobovém loveckém kostýmu, dýka u pasu, v levé ruce kachna, v pravé ruce zajíc, u pravé nohy a na zemi lovecký pes., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, s. 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, s. 123-124., and Hlavní lovecká sezóna začíná v listopadu, kdy začínají hony na drobnou zvěř, proto na ni odkazují atributy lovce, který je zobrazen v dobovém kostýmu.
Nástěnná malba: noční scéna v interiéru, vlevo na lůžku spí Amor, Psýché se nad ním sklání s olejovou lampičkou v levici a dýkou v pravé ruce, vpravo Amor prchá oknem, Psýché se ho snaží zadržet., Togner 2010#, 57., and Cyklus sedmi výjevů ve středu stropu inspirovaných Zlatým oslem. Autor pracoval podle grafické předlohy z ilustrovaného vydání Apuleova Zlatého osla, přičemž poněkud pozměnil kompozici.