Poslední díl seriálu seznamuje se dvěma opravdu blankytně modrými hořci. Hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) má těžiště rozšíření v prostoru střední Evropy, Alp a Balkánu. Nedávné studie potvrzují, že jde o vytrvalý, relativně krátkověký druh. Pozoruhodná je jeho schopnost vegetativního rozrůstání z adventivních pupenů. Ty dávají vzniknout novým nadzemním lodyhám, které jsou neodlišitelné od samostatných oddělených rostlin. Experimentální studie ukazují, že je velmi obtížné stanovit optimální obhospodařování jeho lokalit. Seč v tradičních termínech (červen) výrazně ničí jeho lodyhy. Stejně tak je druh náchylný na zarůstání lokalit křovinami a nedostatek prostoru (mezer v porostu, tzv. gapů) ke klíčení. Hořec křížatý (Gentiana crutiata) roste roztroušeně téměř v celé Evropě a západní Asii. Jde o vytrvalý druh. Jeho dlouhodobé přežívání na lokalitě je však závislé zamezení zarůstání a možnosti vyklíčení semen na obnažených, disturbovaných plochách. Často roste, obdobně jako další druhy hořců a hořečků, na místech, kde byla disturbance prováděná pasenými zvířaty nahrazena aktivitami moderního člověka (jízda na koních, motorkách, čtyřkolkách, též ve vojenských újezdech na dopadových plochách či tzv. tankodromech). Hořce a hořečky jsou přírodním a kulturním dědictvím naší krajiny. Cílem seriálu bylo ukázat, že jako takové má smysl jejich biotopy chránit a obhospodařovat., The last part of our series introduces two species. The Fringed Gentian (Gentianopsis ciliata) occurs in Central Europe, in the Alps and in the Balkans. It is a perennial but relatively short-lived species, remarkable for vegetative propagation from adventitious buds. Tailoring management of its sites is very difficult – traditional mowing in June destroys many of the stems, but the inhibition of succession and the creation of gaps are essential for successful propagation of the species. The perennial species Cross Gentian (Gentiana cruciata), scattered across Europe and western Asia, occurs in places where traditional disturbances by grazing animals are often replaced by human leisure activities or military training. The inhibition of shrub succession and small-scale soil disturbances are essential for survival of this species. The main aim of our series was to justify the protection of Gentians and suggest appropriate management of their habitats., and Zdenka Křenová, Jiří Brabec.
The European stag beetle, Lucanus cervus, is recognised as a flagship species for biodiversity conservation. Although the species is widely distributed across Europe declines have led to it being granted protected or endangered status in a number of countries and regarded as "near threatened" by the IUCN. The integration of genetic approaches into conservation efforts is urgently needed but has been impeded to date by the lack of appropriate genetic markers. To provide such a resource the development of the first microsatellite loci for stag beetle is described. Loci were identified using two methods (i) enriched library cloning (ELC) and (ii) Restriction enzyme Associated DNA sequencing (RAD-Seq). Inefficient microsatellite detection using the ELC method suggests that RAD-Seq, or other Next Generation Sequencing based methods, may ultimately be more cost effective for obtaining informative suites of markers for this and other coleopteran species. 18 loci were characterised by genotyping 42 UK specimens collected as prey leftover/roadkill. All loci produced unambiguous genotypes and were polymorphic. Though preliminary, estimates of genetic variability suggest UK populations may be genetically depauperate. The microsatellite loci represent a suite of genetic markers that can be applied to non-invasive population monitoring and numerous other areas of Lucanus conservation and evolutionary research., Niall J. McKeown, Deborah J. Harvey, Amy J. E. Healey, Ilze Skujina, Karen Cox, Alan C. Gange, Paul W. Shaw., and Obsahuje bibliografii
Společenstva mravenců většinou reagují na změny jejich biotopů méně výrazně než společenstva jiných organismů. V biotopech měnících se pozvolněji (např. neobhospodařované louky) se zpravidla dlouho zachovává původní druhová skladba myrmekofauny, zatímco výměna druhů z jiných skupin (rostlin i většiny bezobratlých) je mnohem rychlejší. Podobně na člověkem výrazně pozměněných lokalitách typu výsypek, odkališť nebo pískoven společenstvo mravenců velmi často sestává pouze z několika běžných druhů, zatímco mezi ostatními organismy se obyčejně najde řada druhů z Červené knihy. Mezi příčiny těchto rozdílů patří zejména značná schopnost mravenců regulovat podmínky panující v hnízdě, jejich agresivita a způsob šíření. Nově vzniklou lokalitu nejrychleji osídlí druhy mravenců běžné v okolí, kdežto obecně vzácnější specialisté mají zpoždění a již existující kolonie dříve příchozích je na lokalitu nepustí. Na druhou stranu z výskytu kolonií druhů na místech pro ně nevhodných může ukazovat, že na těchto lokalitách panovaly v uplynulých letech podmínky odlišné., Ant assemblages are usually less affected by environmental alteration than other organisms. They persist without obvious changes in slowly changing habitats (e.g. unmanaged meadows) much longer than assemblages of plants or most invertebrates. Similarly, communities of ants consist of several common species in anthropogenic habitats (spoil dumps, coal ash settling basins or sandpits) whereas assemblages of other organisms usually contain some rare and endangered species. The ability of ants to regulate environmental conditions in nests, their agressivity and mode of dispersion play an important role in this respect. A new locality is often first colonised by common ant species. The occurrence of colonies of certain species in habitats with suboptimal conditions can indicate the past changes of local environmental conditions., and Pavel Pech.
Výskyt mihule ukrajinské (Eudontomyzon mariae) byl znám na území České republiky po více než 40 let pouze z Račího potoka (povodí řeky Moravy) na severní Moravě. Od roku 1994 až do současnosti byla tamější populace dlouhodobě monitorována odlovy elektrickým agregátem. Počet evidovaných larev se ve sledovaném období pohyboval mezi 16 (1988) a 325 (2006) jedinci v přepočtu na jeden hektar. Synergické působení několika faktorů (přítomnost neprostupných migračních bariér, nestabilita naplavených jemných sedimentů, výskyt četných větších pstruhů) vedlo ke snížení její početnosti. Revitalizační opatření v toku během letech 2003-06 se ukázala být nedostatečná a nevedla k očekávanému zvýšení početnosti populace. Poslední průzkum v roce 2013 již nepotvrdil žádné exempláře mihule ukrajinské ve zkoumaném úseku potoka, v současné době je zde tedy pod hranicí zjistitelnost., The only population of Eudontomyzon mariae in the Czech Republic is known (for over 40 years) from the Račí potok brook in Northern Moravia. Since 1994, this population has been monitored. Numbers of larvae captured using electrofishing constantly indicated that the population is at the verge of extinction. The synergic influence of impermeable migration barriers, instability of sediments and numerous bigger trouts (Salmo trutta) has led to a reduction in the number of specimens. The revitalisation measures (2003-06) appeared to be insufficient for the anticipated population development. In 2013 no specimens were confirmed in the examined section of brook. The species can be classified as missing (i. e. below the detection threshold)., and Lubomír Hanel, Stanislav Lusk.