The study is concerned with the issue of philosophical pessimism and escapism in the work of Emmanuel Levinas and Arthur Schopenhauer. I start from Levinas’ early texts On Escape (De l’évasion), Existence and Existents (De l’existence à l’existant ) and Time and the Other (Le temps et l’autre), in which the French phenomenologist holds a strongly pessimistic point of view and where he also formulates a metaphysical need for an “escape from being.” That same tendency – i.e. the need to escape from an inhospitable existential situation – is then examined in Schopenhauer’s seminal work The World as Will and Representation (Die Welt Als Wille Und Vorstellung). In the first part of the study (i), I thematize the moods of boredom (Schopenhauer) and anxiety (Levinas), in which being appears to both authors as inhospitable. I then examine (ii) the metaphysical assumptions of Schopenhauer’s and Levinas’ pessimism and escapism, or more precisely the non-theistic starting points of their philosophical concepts. In the third part (iii), I focus on experiential assumptions, specifically on negative forms of the subject’s experience with the world – i.e. the experience of physical and psychological suffering, existential loneliness and aimlessness. The last part of the study (iv) briefly outlines the various “escape vectors” from being that both philosophers offer: Schopenhauer demarcates the way out of being – towards nothingness – through asceticism, through the gradual mortification of all bodily and spiritual desires; Levinas, to the contrary, holds in his early texts onto the emotion of pleasure [plaisir], whose ecstaticity pointing to transcendence seems to be for him – however inadequate it remains – a pathway towards the exit from being; in his late work, Levinas then finds a solution in the turn towards ethics. and Studie je věnována problematice filosofického pesimismu a eskapismu v díle Emmanuela Lévinase a Arthura Schopenhauera. Vycházím z Lévinasových raných textů O úniku (De l’évasion), Existence a ten, kdo existuje (De l’existence à l’existant) a Čas a jiné (Le temps et l’autre), v nichž francouzský fenomenolog zastává silně pesimistické stanovisko a kde taktéž formuluje metafyzickou potřebu po „úniku z bytí“. Stejnou tendenci – tj. potřebu uniknout z nehostinné existenciální situace – poté sleduji v Schopenhauerově stěžejním spise Svět jako vůle a představa (Die Welt als Wille und Vorstellung). V první části studie (i) tematizuji nálady nudy (Schopenhauer) a znepokojení (Lévinas), v kterých se oběma autorům bytí vyjevuje coby nehostinné. Následně (ii) zkoumám metafyzické předpoklady Schopenhauerova a Lévinasova pesimismu a eskapismu, respektive tedy non-teistická východiska jejich filosofických koncepcí. Ve třetí části (iii) se soustřeďuji na předpoklady zkušenostní, konkrétně na negativní formy zkušenosti subjektu se světem – tj. zkušenosti fyzického i psychického utrpení, existenciální osamělosti a bezcílnosti. Poslední část studie (iv) stručně načrtává rozličné „vektory úniku“ z bytí, které oba autoři nabízejí: Schopenhauer vytyčuje cestu ven z bytí – směrem k nicotě – skrze asketismus, skrze postupné umrtvování všech tělesných i duševních tužeb. Lévinas se v raných textech naopak upíná k emoci potěšení [plaisir], jejíž extatičnost poukazující k transcendenci se mu zdá být – jakkoli však stále nedostačující – cestou k vystoupení z bytí; v pozdní tvorbě poté Lévinas nachází řešení v obratu k etice.