Olej na plátně (59 x 70 cm): mladý nahý Bakchus (věnec z vinné révy, číše, konvice) jede na kozlu v čele průvodu. Kozla vede putto se psem, za kozlem tančí malý Faun (kozí nohy) a putto (věnce z vinné révy, číše. Napravo Faun objímá Bakchantku (konvice), za nimi starý Faun. Výjev je umístšn do lesa, průvod směřuje napravo, kde je v průhledu vidět kruhový antický chrám., Togner 1999#, s. 333-4 č. 336., and Obraz byl koupen před rokem 1675 od malíře ve Vídni.
Na východní a jihozápadní fasádě budovy zámeckého zahradnictví reliéfy s antikizujícími motivy. Nad vchodem: odpočívající Satyr (pastýřská hůl, špičaté uši, opírá se o měch s vínem) s malým Satyrem, sedí na jeho klíně a hraje na Panovu flétnu., Samek 1999#, 446-450., and Starší zahradníkův dům byl rekonstruován v roce 1844, 1884-1885. Reliéf je kopií díla B. Thornvaldsena.
Bronzový odlitek (v. 20,2 cm), postava klečícího Fauna (růžky, kozí nohy, falus), v pravé pozdvižené ruce drží svícen., Chlíbec 2006#, s. 32-33, č. 1., and Tento typ zobrazení je připisován Severovi da Ravenna, v 16. století byl častou inspirací (drží svícen nebo olejovou lampu, druhá ruka se opírá o kalamář). Antickou předlohou byly patrně etruské bronzy.
Mědirytina (265 x 170 mm). Figurální scéna v krajině: v popředí nymfa, která si češe vlasy, schovaný za za křovím ji pozoruje Pán (ztopořený úd)., Zlatohlávek 1997#, 57, č. 25., and Pochází ze zámku Libochovice (v NG od r. 1945). Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9).
Mědiryt (362 x 258 mm). Sousoší umístěné do niky představuje boha Pána (kozí nohy, rohy a ztopořený úd, sedí na lví kůži, pravici na rameni nahého mladíka) a Dafnise, který drží u úst Pánovu flétnu., Zlatohlávek 1997#, 131, č. 63. Gasparri 2007#, I, s. 139-141, č. 62., and Dafnis, syn Merkura a nymfy, byl prototypem autora pastýřských písní, jehož učitelem byl bůh Pán. Rytina kopíruje antickou mramorovou sochu (římská kopie podle řeckého originálu ze 3.- 2. stol. př. Kr. od sochaře Heliodora, sbírka Farnese, dnes Neapol), která byla nalezena v Pompejích. Rytina (dříve mylně interpretovaná jako Marsyas a Olympus) byla připisovaná Eneovi Vico (Zlatohlávek 1997, 131), patrně se však jedná o dílo jeho blízkého spolupracovníka Battisty Franca (srov. Giulio Bodon, Enea Vico fra memoria e miraggio della classicita, Roma, 1997, obr. 46).
Mědiryt ( 194 x 264 mm). Bakchický průvod. V popředí na zemi tabulka s iniciálami autora, zcela vpravo dvojice Faunů. Jeden z nich sedí, druhý mu z měchu nalévá víno do úst, před nimi jde lev a osel. Na oslu sedí opilý Silén (v levé ruce miska na víno), je podpírán dvěma Satyry (jeden drží masku, druhý se opírá o lva a pravou nohou stojí na kruhové nádobce s otevřeným víkem). Před oslem dvě mainady (jedna s kastanětami, druhá s košem hroznů) a dva putti se Satyrem. Jeden putto drží hrozen, druhý sedí na pytlech a drží spolu se Satyrem obruč, do které strká hlavu kozel. Satyr drží v levé ruce hady. V pozadí chrám, dva Fauni šlapající hrozny ve velké kádi, hermovka, před ní objímající se dvojice., Zlatohlávek 1997#, 125, č. 57; Gregori 2003#,, and V NG od r. 1981 (dar Huga Richtera, původně ze sbírky vídeňského sběratele Carla Mienzila). Rytina podle G. Romana nebo Raffaela. Motiv opilého Siléna na oslu je inspirován antickým sarkofágem (srov. Bober, Rubinstein s. 116, č. 83).
Mědirytina (108 x 177 mm). V popředí Satyr, v pravé ruce drží hůl, kterou napřahuje do rohů kozla, který proti němu stojí na zadních nohách. Mezi nimi ..........V pozadí dvě budovy., Zlatohlávek 1997#, 60, č. 28., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Ze souboru osmi grafických listů podle antických reliéfů.
Pískovcová socha nahé satyrky, dlouhé vlasy v účesu na ramena, kozí nohy, kolem těla věnec z květin. Nad hlavou drží konec thyrsu., Daniela Staňková, Valeč. Soubor soch v parku zámku: http://www.npu.cz/barokni-socha/vyznamne-soubory/vypis/detail/230/ (30.10.2012)., and Původní barokní sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna byly po požáru v roce 1976 přemístěny do lapidária v kladrubském klášteře.
Kresba černou křídou, 37, 9 x 25, 9 cm: Pan (kozí nohy, rohy, ztopořený úd) sedí vedle Dafnida držícího v ruce syrinx, kterou mu Pan přes jeho protesty bere., Fučíková 1997#, I/193, and Císař Rudolf II. poslal Heintze do Itálie, aby tam pro něho zaznamenal "nejkrásnější antiky", číslice 4 připsaná na kresbě vpravo dole ukazuje, že toto byla patrně třetí kresba s nějakého většího souboru. Ve vídeňské Albertině je rovněž kresba podle sochy stojícího satyra s pantherem (inv. 3321) a podle sochy známé jako Pothos (inv. 466). Kresba reprodukuje slavné antické sousoší Pana učícího Dafnida hrát na syrinx (Plin. nat. 36, 35 uvádí omylem Pana a Olympa), které existovalo v celé řadě antických římských kopií. Z nápisu na podstavci vyplývá, že Heintz sousoší nakreslil podle exempláře ve sbírce kardinála Cesiho. Sousoší je dnes v Palazzo Altemps, ale vypadá trochu jinak. Dochované kresby z 16. století (Giovannantonio Dosi a další) ukazují, že Heintz nakreslil původní podobu památky, jejíž jednoznačně erotický charakter byl při pozdější restauraci potlačen. Dafnidovi byla vyměněna hlava, která byla nahrazena hlavou Apollónovou, a zmizelo také odmítavé gesto jeho pravé ruky. Pan měl rovněž až donedávna přirození zakryté fíkovým listem.
Olejomalba na mědi (30, 5 x 21 cm): sedící nahá žena (perly ve vlasech, na náramku a na paži), zezadu k ní přistupuje mladý Faun (červený plášť na řemeni přes rameno, kozí nohy) a objímá ji. Vedle ženy sedí Amor (křídla), vedle něj luk, v pravém dolním rohu obrazu toulec., Kaufmann 1988#, I/13., Prag um 1600#, I, č. 91, s. 210-211., Fusenig 2010#, č. 72 s. 206-207., and Výjev byl dříve interpretován jako Antiopé a Jupiter proměněný v Fauna, ale Eliška Fučíková upozornila na to, že na dobových obrazech s touto tematikou je pravá podoba Jupitera vždy naznačena jeho atributy (Prag um 1600, 211). Pro výklad ženy jako Venuše svědčí důležitý detail: Amorův luk nemá napnutou tětivu a je tedy okázale vyřazen z provozu. Stejný význam má patrně gesto Amorovy ruky s ukazováčkem zdviženým vzhůru, který je ohlasem gesta Venuše na obraze s touto bohyní a Bakchem (Wien, Bakchus, Venuše a Amor). Amorovo gesto doplňuje nahá žena tím, že pravicí ukazuje dolů, aby naznačila, kam Faun náleži.