Společenstva mravenců většinou reagují na změny jejich biotopů méně výrazně než společenstva jiných organismů. V biotopech měnících se pozvolněji (např. neobhospodařované louky) se zpravidla dlouho zachovává původní druhová skladba myrmekofauny, zatímco výměna druhů z jiných skupin (rostlin i většiny bezobratlých) je mnohem rychlejší. Podobně na člověkem výrazně pozměněných lokalitách typu výsypek, odkališť nebo pískoven společenstvo mravenců velmi často sestává pouze z několika běžných druhů, zatímco mezi ostatními organismy se obyčejně najde řada druhů z Červené knihy. Mezi příčiny těchto rozdílů patří zejména značná schopnost mravenců regulovat podmínky panující v hnízdě, jejich agresivita a způsob šíření. Nově vzniklou lokalitu nejrychleji osídlí druhy mravenců běžné v okolí, kdežto obecně vzácnější specialisté mají zpoždění a již existující kolonie dříve příchozích je na lokalitu nepustí. Na druhou stranu z výskytu kolonií druhů na místech pro ně nevhodných může ukazovat, že na těchto lokalitách panovaly v uplynulých letech podmínky odlišné., Ant assemblages are usually less affected by environmental alteration than other organisms. They persist without obvious changes in slowly changing habitats (e.g. unmanaged meadows) much longer than assemblages of plants or most invertebrates. Similarly, communities of ants consist of several common species in anthropogenic habitats (spoil dumps, coal ash settling basins or sandpits) whereas assemblages of other organisms usually contain some rare and endangered species. The ability of ants to regulate environmental conditions in nests, their agressivity and mode of dispersion play an important role in this respect. A new locality is often first colonised by common ant species. The occurrence of colonies of certain species in habitats with suboptimal conditions can indicate the past changes of local environmental conditions., and Pavel Pech.
Nález kolonie mravence lužního na dubu na hrázi rybníka Vrkoč posouvá hranici recentního výskytu tohoto druhu o 15 km severozápadním směrem. Podle dosavadních terénních šetření jde o izolovanou kolonii, jejíž původ je nejasný. Obývaná lokalita se přitom velmi liší od preferovaného biotopu v podobě lesních porostů, protože jde o solitérní strom. Solitérní stromy či aleje přitom podle starších výzkumů využívá pouze 7 % kolonií tohoto druhu., A new colony of the ant species Liometopum microcephalum was found on the solitary oak tree growing on the dam of the pond Vrkoč near Pohořelice (southern Moravia). This discovery extends its recent distribution in the Czech Republic about 15 km to the north-west. The new colony is isolated and unusual in respect that only 7 % of south Moravian colonies are living on solitary trees or on trees in alleys., Antonín Krása., and Obsahuje seznam literatury
Entomofilní hlístice, tedy hlístice žijící v asociaci s nějakým druhem hmyzu, můžeme jednoduše rozdělit na foretické, entomopatogenní a entomoparazitické. Tzv. foretické druhy využívají hmyz jako vektor, který je přenáší do nového prostředí, a pro své nositele jsou v drtivé většině případů neškodné. Opakem jsou entomopatogenní hlístice, tj. hlístovky, které žijí v symbióze s bakteriemi zodpovědnými za usmrcení hmyzího hostitele (odtud entomopatogenní) a zároveň pak slouží hlísticím jako potrava. Za entomoparazitické druhy považujeme ostatní entomofilní hlístice, které parazitují v těle hmyzu, ale nejsou obligátně vybaveny bakterií patogenní pro hmyz. Nejrůznější zástupce entomoparazitických hlístic můžeme najít v celkem asi 24 čeledích. Obligátně parazitické druhy se vyskytují v čeledích Mermithidae, Tetradonematidae, Syrphonematidae, Carabonematidae, Oxyuridae, Thelastomatidae, Sphaerulariidae, Allantonematidae a Fergusobiidae. Právě těmto poněkud opomíjeným hlísticím se článek věnuje. Zaměřuje se především na ty druhy, které se vyskytují na území České republiky. Kromě základních údajů o jednotlivých skupinách a obecných informací o ekologii hlístic si všímá i jejich praktického významu, tedy skutečnosti, jak ovlivňují populace různého člověku škodlivého hmyzu a jak jich můžeme využít., This group of parasitic nematodes consists of approximately 24 families, although obligate parasites can be found in eight of them. Some of these enigmatic nematodes adopted amazing life strategies and serve as bioagents to control populations of mosquitoes or woodwasps. In this article we review the biology, ecology and distribution of these organisms and depict their current use in biological control., and Jiří Nermuť, Vladimír Půža.
Pásemnička sladkovodní (Prostoma graecence) je málo známý, ale běžný vodní živočich. Žije na kamenech a vodních rostlinách v tekoucích i stojatých vodách, především v nižších polohách. Živí se drobnými planktonními a bentickými organismy. Na hlavě má 6 očních skvrn (mladší jedinci 4). Loví pomocí chobotku (proboscis), který obsahuje centrální trn s jedovou žlázou a po stranách 2 - 5 přídatných trnů. Tento orgán je typický pro pásnice (Nemertea)., The ribbon worm Prostoma graecense (Nemertea) is a little known but common water animal. It occurs on stones and plants in running and standing waters, mostly in the lowlands. It is a carnivore feeding on tiny planktonic and benthic animals. P. graecense has 6 black eyespots (young specimens have four) on the top of its head. The eversible proboscis is armed with one central stylet with a poison gland and paired pouches each containing two to five accessory stylets. The proboscis is a typical apparatus of ribbon worms, used for hunting., Jan Špaček., and Obsahuje seznam literatury
Plachetnatky (čeleď Linyphiidae) jsou po skákavkách (Salticidae) druhově nejbohatší čeledí pavouků. V temperátních zónách, včetně České republiky, dokonce jde o pavoučí čeleď s největším počtem druhů. Jsou to lehcí pavouci, snadno a ochotně se šíří větrem. Jejich dobrá migrační schopnost je obzvlášť výhodná v mírných pásech, které musely být po každé době ledové znovu kolonizovány. Své české jméno dostaly plachetnatky podle lapací sítě - horizontálně upředené plachetky. Většina plachetnatek jsou drobné, nenápadně zbarvené druhy. Poměrně velká a pestře zbarvená plachetnatka keřová (Linyphia triangularis) představuje jednu z mála výjimek., The Common Hammock-Weaver is rather untypical member of the family Linyphiidae due to its large size and clear markings on the cephalothorax. It is found across a large part of the Palaearctic and occurs as a ‘generalist’ in damp forests, meadows, forest edges, parks and gardens. The web consists of a horizontal sheet and a network of loose ‘tripwires’. Mature examples of the species are found from August to October. Males show ‘mate guarding’ behaviour., and Milan Řezáč.
V odborných publikacích začínajících vědeckých pracovníků se někdy objevují logické chyby v metodice a následně i v interpretaci závěrů. Článek přináší dva takové příklady z výzkumné práce autorů. První příklad se týká logických chyb při srovnávání délky vývoje při konstantních a střídavých teplotách. Puparia pestřenek byla chována při velmi rozdílných teplotách, aby změny ve zbarvení dospělců byly velmi zřetelné. Nepřesně pochopený průměr teplotních hodnot může vést ke zkreslení výsledků Druhý příklad upozorňuje na nesprávný způsob odečítání tak zvané přirozené mortality v pokusech, při nichž se sleduje spotřeba mšic predátory., Two examples of potential logical errors in research methodologies and, consequently also in the interpretation of the results are presented. Firstly, an error can be made in the comparison of the length of development at constant and alternating temperatures. Puparia of hoverflies (Syrphidae) were reared at different temperatures in order to accentuate the colour differences between adults. The poorly understood influence of average temperature values on the development can lead to bias in the results. Secondly, the so-called natural mortality has often been assessed incorrectly in the trials in which consumption of aphids by predators is monitored., and Vítězslav Bičík, Pavel Láska.
Článek shrnuje dosavadní znalosti o pavoucích zimujících v ulitách suchozemských plžů v České republice. Jde o dvě studie - jedna ze zimy 2008/2009 (2 448 prázdných ulit tří druhů suchozemských plžů: suchomilka obecná (Xerolenta obvia), páskovka žíhaná (Cepaea vindobonensis) a hlemýžď zahradní (Helix pomatia)). Druhá studie byla provedena v zimním období 2010/2011 (přes 30 000 ulit, stejné druhy jako v předchozích letech plus druhy: skalnice kýlnatá (Helicigona lapicida) a plamatka lesní (Arianta arbustorum)). Prozatím jsou souhrnně zpracována data z první studie, z druhé jsou v článku zmíněny pouze faunisticky významnější nálezy. Naše zjištění potvrzují nálezy ze zahraničí, že v ulitách přezimuje, často hojně, celá řada druhů pavouků, které považujeme za vzácné. Asi nejvýznamnější druhy jsou: skálovka šestitečná (Phaeocedus braccatus), snovačka pětitečná (Euryopis quinqueguttata), skákavka dvoutečná (Sitticus penicillatus), zápřednice Pennyova (Cheiracanthium pennyi), zápřednice karmínová (Ch. montanum) a další., This article summarises our knowledge of overwintering spiders in land snail shells in the Czech Republic. The results of two studies, based on the survey of more than 32 000 shells of 5 species, confirmed that many spider species considered rare actually overwinter in shells, often in large numbers. The most important records include Phaeocedus braccatus, Euryopis quinqueguttata, Sitticus penicillatus, Cheiracanthium pennyi and Ch. montanum., and Jana Niedobová, Vladimír Hula, Ondřej Košulič.
V článku se autor zabývá vlivem záplavových vod v nivě Dyje na jižní Moravě, a to na populace tří druhů: motýla Zerynthia polyxena a brouků Cylindera germanica a Akimerus schaefferi schaefferi. U pestrokřídlce podražcového (Z. polyxena) tu postihují povodně všechna nedospělá vývojová stadia hlavně nejblíže koryta Dyje, takže lužní populace se po silnější záplavě obnovuje z kolonií z vyvýšených písečnatých poloh luhu. U svižníka německého (C. germanica) šlo o několikaletý masový výskyt tohoto na prostředí luhu neadaptovaného druhu, proto celou jeho zdejší populaci zničila beze zbytku následná silná povodeň. Určité zvláštnosti ve výskytu tesaříka Schäfferova (A. schaefferi schaefferi) se potvrdily i zde při mnohaletém pozorování, především schopnost nedospělých stadii přežít i delší zaplavení bez zjevné úhony. Přesto se ani zde nepodařilo objasnit příčiny jeho periodicity výskytu, jak se tak projevuje na řadě dalších lokalit., This article deals with the effects of floodwater in the Dyje alluvial plain on the populations of three invertebrate species. Floods affect all immature developmental stages of the butterfly Zerynthia polyxena particularly those close to the river - after a heavy flood, the meadow population is restored from the higher sandy reaches. Once large population of the tiger beetle Cylindera germanica (not adapted to this environment) was wiped out by a heavy flood. Unique features of the occurrence of the capricorn beetle Akimerus schaefferi schaefferi are described, and the ability of immature stages to survive subsequent floods without apparent harm is shown., and Mladen Kaděra.
Základní životní projevy mnoha druhů pavouků jsou stále zahaleny tajemstvím. Donedávna byl jedním z nich i slíďák lesostepní (Arctosa lutetiana, syn. Tricca lutetiana), který badatele překvapil nečekanými vlastnostmi - způsobem lovu počínaje, přes délku svého života a způsobem rozmnožování konče. Slíďák lesostepní je rozšířený prakticky po celé Evropě. Vyskytuje se od jižní Skandinávie po severní Řecko a od Francie po Ural; nenajdeme ho pouze na území Středozemí - nedávno publikovaný nález z Turecka (Bayram a kol. 2007) se zakládal na chybné determinaci, šlo o podobného slíďáka tbiliského (Arctosa tbilisiensis). Přestože tento pavouk žije v Evropě, na území s nejdéle trvajícím arachnologickým výzkumem, dosud se o jeho biologii nevědělo prakticky nic., Arctosa (syn. Tricca) lutetiana is a burrowing nocturnal extra-Mediterranean species of spiders (record from Turkey is a misidentification of A. tbilisiensis). As it preys passively inside its burrow, it has a prolonged life cycle. The mating period is in June. During copulation, males perform unique leg movements. Females spin only one egg sac (ca. 25 eggs) per season, the second egg sac is produced the following year., and Petr Dolejš.