Nástěnná malba al secco: polonahý Orfeus sedí v lese na skále a hraje na lyru zvířatům (slon, jelen, žirafa, kůň, lev, pes, zajíc, had, opice, želva, páv, veverka)., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., Knoflíček 1999#., and O tématu srov. Exemplum: Orfeus.
Olejomalba na plátně (99 x 72 cm)., Mžyková 1994#, 64-65., Daniel, Prohaska 1995#, 138., and Conca obraz maloval podle jedné z alegorií Francesca Solimeny, patně jednoho z modelett pro výzdobu Palazzo Reale v Neapoli. V nedávné době se podle Solimenova cyklu objevila další replika v aukci.
Olejomalba na plátně (99 x 72 cm)., Daniel, Prohaska 1995#, 138, B 4., and Conca obraz maloval podle jedné z alegorií Francesca Solimeny, patně jednoho z modelett pro výzdobu Palazzo Reale v Neapoli. Kromě této repliky existuje ještě jeden obraz připisovaný neznámému neapolskému autorovi. V nedávné době se podle Solimenova cyklu objevila další replika v aukci. Conca se nedržel předlohy doslovně, liší se atributy (roh hojnosti, koruna, kniha, paleta). Sokl, na němž spočívají koruny, je zdoben reliéfem zápasu Hérakla s Antaiem.
Nástěnná malba zobrazuje Cloelií na břehu řeky. Zleva přichází skupina dívek, na hřbetě bílého koně plovoucího přes řeku sedí Cloelie, za ní vlaje okrový plášť. Kůň má hruď zdobenou velkou červenou stuhou. Na břehu vpravo stojí další dvě dívky, které spolu hovoří. V pozadí na druhém břehu řeky je hrad. V oblacích sedí Minerva, která se dívá dolů. Na hlavě má helmu, v levé ruce kopí, pravá ruka se opírá o štít, u nohou jí sedí sova., Raidl 1997#;, Miltová 2008#;, Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-135., and Výjev je interpretován jako únos Fílyry (Miltová 2008) nebo jako utěk Cloelie ze zajetí krále Porseny (Raidl 1997). Klíčovou postavou je nepochybně Minerva, která scéně přihlíží z oblak. Bohyně Minerva byla spojována s moudrostí a mírem a byla též považována za ochránkyni měst. Na zobrazeném výjevu je rovněž podstatné to, že kůň s hlavní hrdinkou je slavnostně ozdoben červenou stuhou a všechny dívky, které jí doprovázejí, se tváří radostně. Pravděpodobně nejde ani o útěk Cloelie z tábora Porseny, ale o její triumfální návrat do Říma, líčený podle Plútarchova líčení ve Ctnostech žen. Velmi důležité místo zaujímají u Plútarcha ženy, které se zasloužily o zakládání měst. Mezi nimi má to nejdůležitější místo Řím a statečná Cloelie. Porsena ocenil její hrdinský čin, dovolil jí odvést zajatce zpět do Říma a obdaroval jí koněm. Poté byl mezi Římany a Etrusky uzavřen mír, což zdůrazňuje přítomnost Minervy, která byla právě proto v 16. - 17. století součástí zobrazení tohoto námětu (e.g. G. Romano, P. Caravaggio (?), freska na stropě velkého sálu ve vile Lante (Řím), před 1524). Na začátku 19. století přemalováno (F. Přeček, G. Schmidt).
Olej na plátně (115 x 154 cm): Decius Mús (vavřínový věnec, plášť přetažený přes hlavu) stojí u zapáleného oltáře s dýkou v levé ruce. Před ním stojí kněz Marcus Livius (plášť přetažený přes hlavu), jednou rukou ukazuje na dýku a druhou na bojiště nalevo. Vedle něj další kněz s pláštěm přes hlavu. Za Deciem kůň a dva vojáci, za nimi kopí a římské bojové standarty., Togner 1999#, s. 83-84 č. 49., and Obraz se dostal do kroměřížské sbírky patrně ve druhé polovině 18. století. Bonito převzal základní kompozici obrazu od Rubense, který výjev zobrazil v rámci série věnované Deciovi Musovi z lichtejnšské sbírky ve Vídni (1616-17), schéma je oproti originálu zrcadlově převráceno.
Olej na plátně (230 x 187 cm): nahá Venuše upravuje plášť Martovi v brnění, za bohem kůň, jehož uzdu drží Amor, další za Venuší. Výjev je zasazen do lesa., Togner 1999#, s. 363 č. 359., and Kopie podle obrazu Veronese, který byl v roce 1659 ve Vídni, dnes je ztracený (dochovány ale dvě kopie, soukromé sbírky v Pontremoli a ve Florencii). Není vyloučeno, že Veronesův ztracený originál si objednal Rudolf II. pro svou pražskou sbírku (Zeri 1959).
Freska, bitevní scéna na pozadí Milvijského mostu v Římě., Lanc 2010#,, and Bitevní scéna ilustruje historickou událost, která se udála 28. 10. 312 po Kr., u mostu přes řeku Tiber v Římě. V bitvě mezi císařem Konstantinem I. (od r. 306) a Maxentiem zvítězil Konstantin. Podle některých antických autorů (Eusebius, Vita Constantini, předpověď vítězství ve znamení kříže - "in hoc signo vinces"), byla tato bitva počátkem Konstantinovy konverze ke křesťanství. Prvotní uměleckou inspirací byla freska v Raffaelových stanzích ve Vatikánu, kterou vytvořil, patrně podle Raffaelových návrhů (zemř. 1520), Giulio Romano.
Na fasádě průčelí, pod hlavní římsou, kartuše s alegoriemi osmi ctností s doprovodnými latinskými nápisy. První zleva sedící žena s ovečkou, v pozadí orající kůň - Trpělivost (Patientia)., Hilmera 1953#, s. 21-22., and Poche 1982#, s. 519-520.
Tapiserie (411 x 540 cm). Bitevní scéna na mořském břehu. V popředí římská jízda dostihující prchající dvojici na koních. V průhledu bitevní vřava, v dálce na horizontu mořský břeh., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).