Respektující a podpůrná interakce zdravotníků s rodičkou je důležitým faktorem spokojenosti s porodem. Jak rodička tuto interakci vnímá, ovlivňují nejen její předchozí zkušenosti s péčí, ale i fyziologické zvláštnosti porodního procesu. V tomto textu shrnujeme nedávné poznatky biologické psychologie o působení neurohormonu oxytocinu na sociální percepci. Ukazujeme, že právě oxytocin může mít za následek zvýšenou ovlivnitelnost rodící ženy a její senzitivitu na napětí prožívané zdravotníky. Subjektivní pocit ohrožení může být oxytocinem potencován a vést nejen k nižší spokojenosti ženy s porodem a horší spolupráci se zdravotníky, ale i snížit děložní kontraktilitu. Především u psychologicky rizikovějších skupin rodiček je proto vhodné zajistit pocit bezpečí a citlivý přístup zdravotníků. Možná opatření pro zlepšení péče zahrnují supervizi zdravotníků v porodnictví, zvyšování jejich psychosociálních dovedností a kontinuální péči „one-to-one“ v těhotenství a při porodu., Respectful and supportive interaction of healthcare providers with a woman in labour determines significantly her childbirth satisfaction. Woman’s perception of this interaction is influenced both by her previous care experiences and by the physiological specifics of birth. This text summarizes recent findings of biological psychology on the role of neurohormone oxytocin in social perception. We demonstrate that oxytocin can be the reason of increased vulnerability of women in labour and their sensitivity to stress experienced by healthcare providers. Oxytocin may augment a subjectively experienced threat and result not only in decreased birth satisfaction and worse cooperation with healthcare providers, but also lower the uterine contractility. Especially psychologically more vulnerable groups of parturients need to feel secure and be treated sensitively. Possible measures for improving the quality of care in this area include clinical supervision and psychosocial training in maternity care and continuous one-to-one care in pregnancy and childbirth., Kodyšová, E., and Literatura
Cíl: Cílem výzkumu bylo zjistit subjektivní proţívání ţen v těhotenství po perinatální ztrátě, identifikovat jejich potřeby a způsoby zvládání zátěţe v období právě probíhajícího těhotenství. Metodika: Výzkum byl proveden kvalitativní metodou. Metodou sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor. Výzkumu se zúčastnilo 6 těhotných ţen ve třetím trimestru po perinatální ztrátě v předchozím těhotenství. K analýze dat bylo vyuţito některých postupů zakotvené teorie (otevřené a axiální kódování a vytváření kategorií). Výsledky: Na základě analýzy dat byly stanoveny kategorie: 1. Zkušenost perinatální ztráty, 2. Proţívání nového těhotenství, 3. Pocity, 4. Zvládání, 5. Potřeby. Analýzou rozhovorů bylo zjištěno, ţe těhotenství po perinatální ztrátě je obdobím zvýšené emocionální zátěţe, ţeny mají specifické potřeby a pouţívají různé způsoby zvládání zátěţe. Závěr: Těhotné ţeny po perinatální ztrátě vyţadují specifický přístup poskytovatelů péče. Významná je kontinuita péče počínající obdobím perinatální ztráty, pokračující přípravou na těhotenství, porod a šestinedělí. Pochopení pocitů ţen můţe pomoci ve snaze o efektivnější poskytování ošetřovatelské péče. Komunitní porodní asistentky mohou být vhodnou podporou pro tuto skupinu ţen a pomoci jim překonat náročné období těhotenství po perinatální ztrátě., Aim: The aim of this research was to determine the subjective experience of women in pregnancy after perinatal loss, identify their needs and ways of coping with the stress during an ongoing pregnancy. Methods: The study was carried out using a qualitative method. The data collection method used was a semi-structured interview. Six pregnant women in the third trimester after perinatal loss in previous pregnancies participated in the research. Some procedures of grounded theory (open and axial coding and creating categories) were used for data analysis. Results: Based on the data analysis categories and subcategories were defined: 1. The experience of perinatal loss, 2. Experiencing new pregnancy, 3. Feelings, 4. Coping, 5. Needs. Analyzing the interviews revealed that pregnancy after perinatal loss is a period of higher emotional stress, when women have specific needs and use different ways of coping with stress. Conclusion: Pregnant women after perinatal loss require a specific approach of care providers. The continuity of the care is important, starting from the period after perinatal loss, continuing in the preparation for pregnancy, childbirth and the postpartum period. Understanding the feelings of women may help in the effective provision of nursing care. Community midwives may be an appropriate support for this group of women and help them overcome the difficult period of pregnancy after perinatal loss., Pavla Kaspárková, Radka Bužgová, and Literatura