Olej na plátně (59 x 70 cm): mladý nahý Bakchus (věnec z vinné révy, číše, konvice) jede na kozlu v čele průvodu. Kozla vede putto se psem, za kozlem tančí malý Faun (kozí nohy) a putto (věnce z vinné révy, číše. Napravo Faun objímá Bakchantku (konvice), za nimi starý Faun. Výjev je umístšn do lesa, průvod směřuje napravo, kde je v průhledu vidět kruhový antický chrám., Togner 1999#, s. 333-4 č. 336., and Obraz byl koupen před rokem 1675 od malíře ve Vídni.
Olej na dubovém dřevě (86,5 x 61,3 cm): nalevo Diana (srpek nad čelem, šaty s výstřihem, oštěp), ukazuje na psa ořed sebou, kterého drží na vodítku putto. Napravo sedí na zídce Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina, boty), drží hrozen vína, v levé ruce má zlatou konvici a misku. Vedle Bakcha sud, před ním na zemi zlatá konvice s thyrsem a košík s vínem. Výjev je sutuován do parku, v pozadí drobná architektura se štítem., Zlatohlávek 2009#, s. 169, O 34.., and Obraz pochází buď z české nebo polské soukromé sbírky. Diana a Bakchus nebyly obvyklá dvojice mýtických postav, výjev dává smysl jenom jako alegorie Podzimu, v níž Diana odkazuje na honební sezónu a Bakchus na vinobraní. Obraz tvoří protějšek k Jaru (Nürnberg, Flora a Venuše).
Olej na dřevě (66,4 x 114,3 cm): napravo pod látkou přehozenou přes větve stromu sedí polonahá Ariadna. Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina, boty, thyros) stojí vedle Ariadny a drží jí nad hlavou korunu s hvězdami na hrotech. Před a za skupinou Ariadny a Bakcha jsou zlaté nádoby, napravo ve volné krajině tancující, hrající a pijící muži, ženy a děti (trubka, tamburina, konvice). Na nebi dva Amorové, jeden s pochodní, druhý s holubicí., Zlatohlávek 2009#, s. 165., and Kern převzal kompozici se sedící Ariadnou a vedle ní stojícím Bakchem z obrazu svého učitele Giovanni Battista Pittoniho, který vznikl po roce 1732 (srov. Praha, NG, Bakchus s korunou a Ariadna). Kernův přídavek byla celá pravá polovina obrazu s veselícími se svatebčany, kteří nahradili Pittoniho Fauny, a od svého vzoru se odlišil i v pojetí ústředního výjevu: Bakchus nedrží zlatou korunu, ale její hvězdnou podobu, a Amor držící holubici má toulec, čímž je jeho statut jasně definován. Kernova interpretace Ariadniny koruny, jež není souhvězdím jako na Pittoniho předloze, ale souhvězdím i skutečnou zlatou korunou, je plně v souladu s tím, že Kernovi svatebčané nejsou mýtické postavy, ale lidé. Koruna na Kernově obraze je doslovnou ilustrací z Ovidiova Kalendáře (Aurea per stellas nunc micat illa novem, Ov. fast. 3, 516): v Bakchově ruce se na zlaté koruně rozzářilo souhvězdí, čímž byla svatba povýšena na nanebevzetí. Ariadnina koruna proměněná v souhvězdí Koruny (Corona Borealis) zdůrarazňuje kosmický rozměr svatebního obřadu, což konvenovalo s předpokládaným užitím obrazu při svatebním ceremonielu. Kernova odchylka od vzoru, kterého se jinak v případě zobrazení Bakcha a Ariadny velmi těsně držel, svědčí u úmyslu rozvést ideový program Pittoniho obrazu. Ariadninu zlatou korunu s hvězdami na trnech převzal ze slavné fresky Annibale Carracciho v Palazzo Farnese, který poznal za svého římského pobytu v letech 1738-1741 (není vyloučeno, že v Palazzo Farnese navštěvoval soukromou akademii Sebastiana Concy, srov. Fastenrath-Vinattieri 2000-2001, 285-286).
Olej na plátně (164,5 x 126 cm): nalevo stojí Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina, boty) v pozdvižené levici číši, v pravé ruce konvici, jednu nohu na sudu. Napravo sedí Zima, vousatý stařec v kožichu a kožešinové čepici), za ním na lavici nádoba a hůl, v pozadí žena zahalená do pláště. V předním plánu obrazu sedí putto pojídající hroznové víno a chlapec ležící na zemi u položeného žebříku (z něhož spadl?). Za Bakcehm sud s hrozny vína a košík s ovocem. Výjev je situován u dřevěného stavení s plotem, za Zimou suchý strom., Zlatohlávek 2009#, s. 172, O 36., and Obraz je protějškem k obrazu spojujícímu dvě zbývající roční období (Sankt-Peterburg, Flora a Ceres).
Olejová malba na alabastru (37 x 45 cm): zleva přijíždí na voze taženém labutěmi Amor (luk, toulec), nad ním letí putto s vavřínovým věncem. Před labutěmi jede na panterovi putto s pochodní na vysoké tyči, okolo labutí putti s triumfálními standartami: kopí s nabodnutým srdcem, lukem a šípem, srdcem probodeným šípem, srdcem s křídly a srdcem. Nad standartami dvě holubice. Za Amorem jede na kozlu Bakchus (pohár, konvice), vedle Bakcha na pravé straně jde nahá Venuše (srdce s plamenem, šíp), na levé straně je Bohatství s rohem hojnosti. V pravém dolním rohu bůh řeky (kormidlo, nádoba s vodou), objímá Nymfu. Nalevo nahoře kruhový chrámek. V levém dolním rohu Faunka, před ní nahá Nymfa s rukou zdviženou k průvodu. Na oblacích nahoře shromáždění bohů, uprostřed polonahý Apollón (lyra) na trůně, nalevo nahý Merkur (okřídlená čapka, plášť na ramenou, caduceus), nalevo oblečená Diana (měsíční srpek). Okolo bohů putti s kyticemi květů., Kaufmann 1988#, I/17., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41.Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010#, č. 66, s. 198-199., and Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně výjev s Faëthontem (Wien, KM, Faëthontův pád) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakcha), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy).