Snad každý, kdo se vypraví do zemí jihovýchodní a východní Asie nebo sleduje cestopisné pořady v televizi, se setká s množstvím buddhistických památek, mezi nimiž dominují zpravidla sochy sedících, stojících či ležících Buddhů. Co však tato zobrazení vlastně znamenají, k čemu odkazují a kde vůbec vznikla jejich první podoba? Článek se pokusí odpovědět na některé z těchto otázek a na příkladu čtyř důležitých motivů z gandhárského sochařství ukáže, jak vypadala nejranější zobrazení scén ze života Buddhy a co se z nich můžeme dozvědět., The article concerns the iconography of early Buddhist art. It focuses on four of the most important events in Siddhartha Gautama's life, the Great departure, the Enlightenment, the First sermon, and Mahaparinirvana, as portrayed on the Gandharan reliefs. The typers of representation of the Buddha and Bodhisattva in the anthropomorphous form, which had developed in the region of ancient Gandhara during the reign of the Kushanas, influenced Buddhist art in other Asian countries., Kateřina Svobodová., and Obsahuje bibliografii
Secularism and state policies toward religion represent one of the most important issues in Turkey aver since the establishment of the republic in 1923. This contribution briefly summarizes the interpretation of secularism a la turca under the Kemalist leadership and highlights the significant changes that have happened in this area under the AKP government of Prime Minister Recep Tayip Endogan after 2002. The AKP's attempts to introduce Islam-based morality into public space waswelcomed by various religious communities while diminished pressure from the state authorities allowed religiously oriented Turkish movements to act more freely. With the AKP's consolidation of power, the Hizmet movement of Fethullah Gülen finally forged a closer alliance with Ergodan's government and so became an important source of political and economic support both in Turkey and abroad. THe article also shows that the "moderate" secularism as experienced under the current government relaxed the pressure on vocational schools for imams and preachers and transformed the understanding of the state Sunni-Muslim "Church" organization (Diyanet) in the eyes of former hard-line Islamists. Secular circles, however, reject these developments and new trends as signs of continuous Islamization., Gabriel Pirický., and Obsahuje bibliografii
The article reproduces the testimonies of working women, reflecting their lives. It covers the life history of Engelberta L. Pštrossová, clerical worker of Chamber of Commerce and Trade in Prague and Hradec Kárlové from the year 1904 until the beginning of World War II and Olga Nováková, clerical worker in the printing works of A. Haas in Prague in the years 1910-1936. The second part covers the memoirs of several women from blue-collar milieu, devoted to their material contribution to their families., Milada Sekyrková., and Obsahuje bibliografii
The paper analyses the everyday life of Křivoklát vassals in the late seventeenth and at the beginning of the eighteenth century. As the primary source the author uses mainly the records of examination of sexual offenders. Tree particular cases are analysed in details with the help of other primary sources in order to discover the patterns of everyday life behavior in the period. The importance of role of honor in the everyday life of early modern people and individuality of decisionmaking of their authorities are the main conclusions of this paper., Josef Vacek., and Obsahuje bibliografické odkazy
a1_Autor se v tomto pojednání snaží poskytnout přehled různých přístupů ke studiu každodennosti v historii a dalších sociálních vědách a poté nastiňuje vlastní pokus o konceptualizaci každodennosti. Úvodem konstatuje, že historici a jejich kolegové z příbuzných oborů, kteří ve svých výkladech s každodenností pracují, ji většinou nedefinují jako nějaký teoretický koncept nebo metodologický návod a vycházejí z určitého intuitivního předporozumění, z čehož plyne významová nejasnost a konfuznost. Obecně se přitom přijímá, že každodennost je v opozici vůči takzvaným velkým nebo politickým dějinám. V popularizačních textech se pak obvykle omezuje na popis historických kuriozit a anekdot, přijde-li řeč na bydlení, stravování nebo zvyky. Soustavnější zájem o každodennost shledává autor u některých dějepisců na konci 19. století v souvislosti s jejich vymezováním vůči tradiční, pozitivistické historii. Skutečná renesance zájmu o životy lidí, kteří nepatřili k elitám, však nastala až v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století v kontextu emancipace sociálních a kulturních dějin a nacházela motivaci spíše v kritice establishmentu než v akademických otázkách. Každodennost pak zdomácněla v takzvaných nových kulturních dějinách, pro něž je charakteristická antropologická perspektiva a které se etablovaly jako svébytný proud v historii v devadesátých letech. Ve svém přehledu se autor nejprve věnuje etnografickým přístupům a dějinám soukromého života, pro něž je podle něj typický duální model rozdělující každodennost na „objektivní skutečnosti“ a subjektivní prožívání., a2_Poté přechází k německým dějinám každodennosti (Alltagsgeschichte), jejichž hlavní představitel (při vší rozmanitosti) Alf Lüdtke (narozen 1943) má podle něj asi největší zásluhu na etablování každodennosti jako předmětu historického bádání a který tuto jejich pozici hájil proti výtkám sociálních historiků z údajné nevědeckosti. Do tohoto směru uvažování, označeného jako sociální interakcionismus, zařazuje autor dále francouzského polyhistora Michela de Certeau (1925–1986), který také postavil své pojetí každodennosti jako alternativu vůči různým formám sociálního determinismu a kladl důraz na interpretativní rozměr sociální reality v interakci mezi subjektem a vnějším světem. Kriticky se pak autor snaží vyrovnat s konceptem německých kulturních historiků (zejména Martina Sabrowa a Thomase Lindenbergera) vypracovaným k analýze každodenního rozměru nacistické a (východoněmecké) komunistické diktatury a označovaným pojmem Sinnwelt (myšlenkový svět), přičemž se vrací i k současným českým diskusím o aplikacích těchto přístupů na dějiny komunistického Československa. Za nejvíce inspirativní a nejpromyšlenější ovšem autor pokládá pojetí každodenní reality ve fenomenologické sociologii Rakušana Alfreda Schütze (1899–1959), který rozvíjel ideu přirozeného či žitého světa (Lebenswelt) filozofa Edmunda Husserla. Ve druhé části svého pojednání autor nabízí vlastní představu, jak konceptualizovat každodennost pro potřeby historického bádání. Pokouší se přitom popsat hlavní prvky její struktury, kterou podle něj tvoří tělesnost (a s ní spjatá prostorovost), cyklická časovost, lineární časovost a socialita., a3_V závěru pak formuluje vlastní „pracovní“ definici každodennosti: je to bezprostředně prožívaný svět člověka, omezený jeho tělesným bytím, svázaný s plynutím času a vpletený do sítě sociálních vztahů, jež je utkána z významů., b1_In this article, the author aims to provide an overview of the various approaches to research on everyday life in historiography and other social sciences. He then outlines his own attempt to conceptualize everyday life. In his introduction, he argues that historians and their colleagues in related fields who work with everyday life in their research usually do not define it as a theoretical concept or method, and start from a certain intuitive empathy. This leads to semantic confusion. Yet it is generally accepted that the history of everyday life stands in opposition to ‘big’ or political history. In works of popular history, if the discussion comes round to housing, food, or customs, everyday life is usually limited to a description of historical curiosities and anecdotes. The author finds a more systematic interest in everyday life developing amongst historians in the late nineteenth century in connection with its being defined in opposition to traditional, positivist history. A true interest in the lives of ordinary people did not arise till the 1960s and 1970s as part of the emancipation of social and cultural history and it tended to be motivated more by criticism of the establishment than by academic concerns. The history of everyday life then became accepted in the ‘new cultural history’, which characteristically employed an anthropological perspective and became established as a distinctive stream in historical research in the 1990s. In his survey, the author first examines ethnographic approaches and the history of private life, typical of which is a dual model that divides everyday life into ‘objective reality’ and subjective experience., b2_He then moves to a discussion of the German history of everyday life (Alltagsgeschichte), whose chief practitioner (despite all its variety), Alf Lüdtke (b. 1943), is probably, the author argues, the man most responsible for establishing everyday life as an area of historical research and he has defended its position against social historians, who have criticized it for allegedly being unscholarly. In this stream of thought, called ‘social interactionism’, the author includes Michel de Certeau (1925–1986), the French scholar who also formulated his conception of everyday life as an alternative to various forms of social determinism, and put the emphasis on the interpretative dimension of social reality in interaction between the subject and the outside world. The author then critically sets out to come to terms with the concept as used by German cultural historians, especially Martin Sabrow (b. 1954) and Thomas Lindenberger (b. 1955), which was developed into an analysis of a dimension of everyday life in the Nazi and Communist dictatorships in Germany, called the Sinnwelt (in Czech, myšlenkový svět). He also returns to current Czech debates about the possible applications of these approaches to the history of Communist Czechoslovakia. In his view, the conception of everyday reality in the phenomenological sociology of Alfred Schütz (1899–1959), an Austrian who developed the philosopher Edmund Husserl’s (1859–1938) idea of the natural or experienced world (Lebenswelt), is the best thought out and most promising. In the second part of his article, the author offers his own view of how to conceptualize everyday life for historical research. He endeavours to identify the main features of its structure, which, according to him, comprises corporeality (and the spatiality linked to it), cyclical and linear temporality, and social relations., b3_He then concludes by formulating his own working definition of everyday life: it is, he proposes, the immediately experienced world of a human being, limited by his or her physical being, bound to the flow of time, and woven into the web of social relations, which consists of meanings., Petr Sedlák., and Obsahuje bibliografii
The aim of the present article is to shed light on the background of the analytical frame that nas been developped by the author himself and his colleague L. Thévenot in De la justification. Les économies de la grandeur. It has been conceived as an instrument to be applied in the analysis of the critical operations (critism and justification in situations of confiict) carried out by the actors in their everyday life. Yet the position of the sociologist and therefore of his work is challenged at the same time. The critical actor and the "classical" sociologist that pretend to have access to a more genuine reality than ordinary people have and that thus assume a critical position, appear to be much closer to each other than it is usually believed. In order to make the analysis of the ciritcal operations possiible, this position of the "classical" sociologist must be abandoned. This is how our critical societies, in which actors are endowed with critical ressources and use them quasi-permanently, can be grasped as an object of sociological analysis. The author thn examines the conditions of possibility of such a sociology of criticism and the socilogist´s new position he is conducted hereafter to occupy., Luc Boltanski., and Obsahuje použitou literaturu