Na fasádě sochařská výzdoba: ve třetím podlaží bronzová plastika - dívka oblečená v antické říze, levou rukou drží štít, pravou drží číši ze které krmí orla (Hébé), na fasádě do Rákócziho ulice druhá žena bez atributů. Na římse zleva žena s knihou a psacím náčiním (Historie), vpravo muž s loutnou., Németh II/1985, obr. 944; Architectural Guide 1997, s. 31, č.k. 027., and Budova byla vystavěna pro Akademii věd, s čímž souvisí výzdoba. Obdobně jako bronzová plastika dívky krmící orla je koncipován obraz Alegorie Maďarské akademie věd od Johanna Endera, 1831 (dnes v budově Akademie věd, srov.: Júlia Szabó, Painting in 19th Century Hungary, Budapest 1988, s. 116). Malovanou personifikaci objednal hrabě Széchenyi. Na obraze je dívka, bohyně mládí Hébé, krmící maďarský národ, symbolizovaný orlem, z číše věd a umění. Mýtická Hébé nalévala olympským bohům při hostinách nektar. Zde může být ztotožněna s Athénou - bohyní Moudrosti. Na zmíněném obraze je Athéna, odhrnuje závoj nevědomosti jímž je zahalena hlava Hungárie sedící před ní, zobrazena na štítě, který drží dívka. Obraz má jasné poselství - oslava maďarské kultury, oslava založení Akademie, která uvádí maďarský národ do nové éry. Stejné poselství zřejmě vyjadřuje i sochařská výzdoba budovy. Obdobně je alegoricky ztvárněn obraz Alegorie americké svobody, od E. Savage (1761 - 1817) z roku 1796. Obdobně jako v Maďarsku, je zde zobrazena Hébé krmící z misky orla. Srov.: http://memory.loc.gov/cgi-bin/query/r?ammem/awhbib:@field(NUMBER+@band(cph+3a17616 ) : 19.07.2006
Pětipodlažní nárožní nájemní dům. Původně kasino, v roce 1899 zde byl otevřen první ženský klub. Dnes v přízemí kino a kavárna Puškin. V průčelí do Kossuth Lajos utca, ve čtvrtém patře, čtyři alegorické plastiky. První zleva: vousatý muž, v levé ruce drží knihu, na zemi vedle něho další knihy a sova (Věda); druhá: žena s miskou v pravé, snítkami v levé ruce za ní naznačený kmen stromu s plazícím se hadem (Hygie, Zdraví); mladý muž, na hlavě vavřínový věnec, levou rukou se opírá o meč, vpravo vedle něho kovadlina (Zákon); čtvrtá: mladá žena, levou rukou se opírá o velkou knihu zdobenou křížem, v ruce drží olůvko (Víra). and Déry 1991, s. 122; Dent 2002, s. 122; Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 48.
Podle maďarské literatury jsou na fasádě sochy soudců a zákonodárců. Hlavní vchod s monumentálními korintskými sloupy a bohatou sochařskou výzdobou na štítě a atice průčelí. Štít s figurální kompozicí soudního líčení soudce, žalobce, obhájce, žalující, obžalovaný (1906, G. Zala). Nad hlavním vchodem vlevo postava nahého muže s přehozenou drapérií, v pravici drží žezlo - Právo, jeho protějšek na pravé straně štítu - muž držící tabulku - Zákon. Nad štítem triga s postavou ženy s hvězdou na čele, v pravé ruce pochodeň, v levé palmovou větev - Génius světla (1906, "Pokrok", autor K. Senyeie, sochař působící ve Vídni a Mnichově, od roku 1886 v Budapešti). Plastiky na věži zleva: muž v okovech: Odsouzený, jeho protějšek muž zbavený řetězů hledí vzhůru: Osvobozený (1898, J. Róna). Na atice vlevo i vpravo šest plastik. Zleva žena s kotvou (Naděje); muž s pracovními nástroji (Průmysl, autor S. Apáti Apt); žena s lyrou (Hudba, autor E. Margó); mladík v klobouku s měšcem v ruce, u nohy balík (Obchod, autor R. Füredi); žena v dlouhé říze, v levé ruce drží knihu, v pravé brk (Literatura, autor J. Damkó); nahý muž s přehozenou drapérií přes bedra, hledí do dálky, za ním kormidlo (Mořeplavba). Na atice vpravo od portálu: muž s mečem (Chrabrost, autor A. Tóth); žena se svitkem v levé ruce (Dramatické umění, A. Tóth); muž s dlátem v ruce a vytesanou hlavou muže u nohou (Sochařství, autor J. Damkó); žena s malířskou paletou a štětci (Malířství, autor R. Füredi); žena s kružidlem a trojúhelníkem v ruce, u nohy volutová hlavice (Architektura, autor B. Strohoffer); stařec stojící u sloupku, na něm lebka, svitky (Věda, autor B. Strohoffer). Plastiky na věži vpravo: dva muži v drapérii, drží v ruce svitek (Žalobce a Obhájce, autor G. Donáth). Uvnitř nástropní malby s námětem Triumf Spravedlnosti (1895, Károly Lotz)., Medvey 1939, s. 55 - 56., and Budova v neorenesančním eklektickém stylu, původně Justiční palác ("Igazságügyi-palota"), pak Muzeum dělnické třídy, od roku 1975 zde sídlí Etnografické muzeum.
Čtyřpatrová stavba s nárožními rizality zdobenými sloupy s volutovými hlavicemi, budova Kamenouhelné společnosti. Na atice obou nároží směřujících do náměstí plastická výzdoba. Nároží vlevo: dvojice postav, sedící žena s rohem hojnosti na klíně (Hojnost) a sedící muž v kápi s hornickým kahanem v levé ruce, v pravici s kladivem (Hornictví). Dvojice vpravo: žena sedící na snopu obilí, v pravici drží klasy (Cerés jako alegorie úrody), mladík opírající se o hromadu knih, v levici drží kaduceus, na hlavě má okřídlený klobouk (Merkur jako alegorie obchodu). and Demsky 1999, s. 255.
Neorenesanční nárožní nájemní dům. Ve šítě rohového průčelí budovy, po obou stranách okna, ženská postava v antické drapérii. Vlevo žena s čelenkou ve vlasech a knihou v levé ruce, vpravo žena s věncem v pravé ruce. and Typická sochařská výzdoba neorenesančích průčelí oslavující obyvatele domu alegorickými plastikami odkazujícími na dobrou pověst a vzdělanost jeho obyvatel. Obdobně je koncipována výzdoba fasády v Révay u. 10.
Nárožní pětipodlažní nájemní dům, budova se sochařskou výzdobou směrem do boční ulice. Ve třetím patře po obou stranách okna ženské alegorické figury. Žena upravující si drapérii na pravém rameni, pod levým loktem drží patrně knihu (Kleió?); žena s květinami a plody v záhybech drapérie po levé ruce (Thaleia ?); žena s tamburínou a flétnou (Euterpé); žena s knihou a rydlem (Kalliopé). and Múzy, dcery dcery Mnemosyny (Paměti) a Jupitera byly zobrazovány s různými atributy: Kalliopé (Krásnohlasá), s voskovou tabulkou a rydlem; Euterpé (Utěšitelka) s flétnou; Melpomene (Pěvkyně), s tragickou škraboškou a břečťanovým věncem; Thaleia (Kvetoucí) s pastýřskou holí a komickou škraboškou; Erató (Milostná) s kytharou; Terpsichore (Křepčivá) s lyrou, nebo jen tančící; Kleió (Zvěstovatelka) se svitkem a knihou, múza dějepisu; Urania (Nebešťanka) se zemským globem; Polymnia (Zpěvohojná) bez atributů, halící se do šatů. Postavy múz byly nejčastěji zobrazovány na fasádách veřejných budov, nicméně mohly se objevit i na fasádě obyčejného nájemního domu. V 19. století již atributy nebyly tak striktně přidělovány jednotlivým postavám.