Třípodlažní budovu Obchodní akademie ("Gazdasági Főiskola-Kereskedelmi", původně "Budapesti Kereskedelmi Akadémia") navrhl Győző Czigler. Před hlavním vchodem stojí po obou stranách průčelí sloup završený alegorickou postavou od Antala Szécsi. Po pravé straně vchodu na sloupu s volutovou hlavicí mladík, na nohou okřídlené střevíce, na hlavě okřídlená čapka, stojí na globu, drží v levé ruce měšec a v pravé kaduceus (alegorie obchodu v podobě Merkura); po levé straně druhý sloup, na jeho vrcholu stojí na globu dívka v antické drapérii, drží ve zdvižené pravé ruce vavřínovou větévku a v levici flétnu (Viktorie)., Déry 1991, s. 137, and Merkur a Viktorie vyjadřují víru v rozvoj maďarského obchodu, který umožní budoucí absolventi obchodní akademie, před jejichž školní budovou jsou plastiky umístěny.
Budova v eklektickém stylu byla vyzdobena mnoha uměleckými díly v tradici antického umění. Na střeše a v interiéru sochami (Géza Maróti, Ede Telcs, György Vastagh, József Róna), ve vstupní hale skleněnými mozaikami (Miksa Róth). Stará budova byla v roce 1927 rozšířena podle plánů architekta Imre Francseka ml. V zadním traktu areálu byly zbudovány veřejné venkovní lázně se třemi bazény lemované dvojitou kolonádou se střešní terasou. Vně budovy bylo umístěno několik plastik inspirovaných antikou a uvnitř areálu, podél středového obdélného bazénu, bylo umístěno ještě několik sousoší., Medvey 1939, s. 97; Meskó 2001, s. 33-38., and Lázně Széchenyi dnes patří k největším evropským městským lázeňským komplexům. Budování komplexu lázeňských budov je nesporným navázáním na řeckou a římskou kulturu. V Řecku a Římě termální lázně patřily k neodmyslitelné součásti každodenního života. V Řecku byly léčivé účinky termálních pramenů známé již v 6. století př.n.l. (laconica), tradici převzali Římané (balneum, thermae). V Římě kromě soukromých existovaly i lázně vojenské, veřejné, zřizované císařem, nebo městskou správou, odděleně pro muže a ženy, s personálem pro návštěvníky. První termy byly zbudovány za vlády císaře Agripy (25 n.l.), pak patřilo k nepsané tradici, že každý nový císař dal zbudovat krásnější lázně než předešlý, a to na celém území říše od Afriky po Británii. Pobyt v lázeňském komplexu trval ve starověku i několik hodin, neomezil se pouze na koupel. Různé části budovy sloužily k léčebným nebo očistným procedurám (tepidarium, caldarium, laconicum (parní lázeň), frigidarium) a sportu (paléstra). V bohatě vyzdobených společenských místnostech (knihovna, čítárna, přednáškový a divadelní sál, stánky s obchody) se však návštěvníci kochali také výtvarným uměním (sochy, mozaiky), věnovali se četbě, konverzaci s přáteli, nebo dobrému jídlu. Dekorace lázeňských budov byla tradičně spojena s vodními božstvy a živočichy. Také v dnešním Maďarsku, římské provincii Panonii, kde byly přirozené zdroje léčivých pramenů, bylo lázeňství tradičně podporováno. Vzorem všech později budovaných evropských lázeňských komplexů byly právě monumentální římské budovy, se symetricky uspořádanými místnostmi podle střední osy, kde byly šatny, kromě bazénů také sály pro masáže a odpočívárny. Některá lázeňská místa v Itálii i v římských provinciích přetrvala i po pádu římské říše (Cáchy, Vichy, Baden-Baden). Jeden z dodnes nejlépe zachovaných komplexů provinčních lázní je v Anglii, "Aquae Sulis" (Bath - Somerset). Díky teplým léčivým pramenům zde od středověku fungovaly vyhlášené módní lázně, hojně navštěvované evropskou smetánkou, ale původní římské lázně (43 po Kr.) byly objeveny až roku 1878, právě rok před objevem artézského vřídla v Budapešti. Objev byl medializován a odborně podrobně publikován (Bristol and Gloucestershire Archaeological Society, Vol. 8, 1883-84). Předchůdcem budapešťských lázní bylo artézské vřídlo nalezené roku 1879 pod dnešní sochou Arpáda na náměstí Hrdinů. Od roku 1899 budapešťská městská rada plánovala výstavbu komplexu lázní v městském parku (Városliget). Původní projekt Győző Cziglera (1903) byl v letech 1908 - 1913 modifikován podle plánů Ede Dvorzsáka a Kálmána Gerstera.
Budova v eklektickém stylu byla vyzdobena mnoha uměleckými díly v tradici antického umění. Na střeše a v interiéru sochami (Géza Maróti, Ede Telcs, György Vastagh, József Róna), ve vstupní hale skleněnými mozaikami (Miksa Róth). Stará budova byla v roce 1927 rozšířena podle plánů architekta Imre Francseka ml. V zadním traktu areálu byly zbudovány veřejné venkovní lázně se třemi bazény lemované dvojitou kolonádou se střešní terasou. Vně budovy bylo umístěno několik plastik inspirovaných antikou a uvnitř areálu, podél středového obdélného bazénu, bylo umístěno ještě několik sousoší., Medvey 1939, s. 97; Meskó 2001, s. 33-38., and Lázně Széchenyi dnes patří k největším evropským městským lázeňským komplexům. Budování komplexu lázeňských budov je nesporným navázáním na řeckou a římskou kulturu. V Řecku a Římě termální lázně patřily k neodmyslitelné součásti každodenního života. V Řecku byly léčivé účinky termálních pramenů známé již v 6. století př.n.l. (laconica), tradici převzali Římané (balneum, thermae). V Římě kromě soukromých existovaly i lázně vojenské, veřejné, zřizované císařem, nebo městskou správou, odděleně pro muže a ženy, s personálem pro návštěvníky. První termy byly zbudovány za vlády císaře Agripy (25 n.l.), pak patřilo k nepsané tradici, že každý nový císař dal zbudovat krásnější lázně než předešlý, a to na celém území říše od Afriky po Británii. Pobyt v lázeňském komplexu trval ve starověku i několik hodin, neomezil se pouze na koupel. Různé části budovy sloužily k léčebným nebo očistným procedurám (tepidarium, caldarium, laconicum (parní lázeň), frigidarium) a sportu (paléstra). V bohatě vyzdobených společenských místnostech (knihovna, čítárna, přednáškový a divadelní sál, stánky s obchody) se však návštěvníci kochali také výtvarným uměním (sochy, mozaiky), věnovali se četbě, konverzaci s přáteli, nebo dobrému jídlu. Dekorace lázeňských budov byla tradičně spojena s vodními božstvy a živočichy. Také v dnešním Maďarsku, římské provincii Panonii, kde byly přirozené zdroje léčivých pramenů, bylo lázeňství tradičně podporováno. Vzorem všech později budovaných evropských lázeňských komplexů byly právě monumentální římské budovy, se symetricky uspořádanými místnostmi podle střední osy, kde byly šatny, kromě bazénů také sály pro masáže a odpočívárny. Některá lázeňská místa v Itálii i v římských provinciích přetrvala i po pádu římské říše (Cáchy, Vichy, Baden-Baden). Jeden z dodnes nejlépe zachovaných komplexů provinčních lázní je v Anglii, "Aquae Sulis" (Bath - Somerset). Díky teplým léčivým pramenům zde od středověku fungovaly vyhlášené módní lázně, hojně navštěvované evropskou smetánkou, ale původní římské lázně (43 po Kr.) byly objeveny až roku 1878, právě rok před objevem artézského vřídla v Budapešti. Objev byl medializován a odborně podrobně publikován (Bristol and Gloucestershire Archaeological Society, Vol. 8, 1883-84). Předchůdcem budapešťských lázní bylo artézské vřídlo nalezené roku 1879 pod dnešní sochou Arpáda na náměstí Hrdinů. Od roku 1899 budapešťská městská rada plánovala výstavbu komplexu lázní v městském parku (Városliget). Původní projekt Győző Cziglera (1903) byl v letech 1908 - 1913 modifikován podle plánů Ede Dvorzsáka a Kálmána Gerstera.
Celý vnitřní prostor vstupu a schodiště domu je vyzdoben mozaikovou podlahou, nástěnnými malbami, štuky a bronzovými plastikami. Nástropní malby jsou také v interiéru bytu majitele - v ložnici a malém obývacím pokoji i v zrcadlovém sále (Lotz Károly). Ve vstupní hale jsou malby zobrazující pití minerální vody, koupání v léčivých pramenec a alegorie zázračných účinků vody; další je trojice postav - uprostřed sedí mladík s okřídlenou čapkou, kaduceus v ruce (Merkur), po jeho pravici a levici mladíci držící láhve s léčivou vodou, jeden na okřídleném kole, druhý nastupuje do lodi (alegorie Obchodu Průmyslu a Dopravy). Na schodišti jsou další alegorické postavy. Na kupoli čtveřice žen, jedna drží palmovou ratolest a římskou olejovou lampičku (vítězství rozumu); druhá žena drží roh hojnosti (blahobyt); třetí věnec a žezlo (moudrá vláda); čtvrtá pohár a hrozen vína (odpočinek) alegorie ve významu Oslava osvíceného státu. Další malby zobrazují mladíka a ženu s lyrou (Apollón a múza), dívky s tamburínou a dvojitou flétnou, trojici dívek sedích na thyrsu (bakchantky). Dále je zobrazen okřídlený mladík s dívkou (Amor a Psyché?), alegorie ročních dob a živlů. V interiéru apartmá jsou na stropě zobrazeni putti, mladík na slunečním voze (Apollón-Helios), dívka rozhazující květy (Flora) a skupina alegorických postav s různými atributy - žena držící pochodeň, na čele má srpek měsíce, žena s hvězdou na čele, pláštěm zahaluje postavy dvou mladíků s křídly (jeden je má na zádech, druhý na temeni hlavy). Alegorie temna (Noc se svými syny Spánkem a Smrtí) jako protějšku k osvícení (měsíc, pochodeň)., Déry 1991, s. 43; Török 1997, s. 127; Gábor 2002, s. 11-14; Dent 2002, s. 126., and Malby prozrazují antickou inspiraci v alegoriích i samotných postavách (např. Asklepios, Merkur, Apollón, múza, bakchantky, Helios). Vousatý muž s holí ovinutou hadem - Asklepios, dotvzuje účinky léčivé minerální vody "János Hunyadi", kterou prodává majitel domu. Celá vnitřní výzdoba akcentuje podnikatelské úspěchy objednavatele, čtveřice žen na stropě schodiště jsou alegorií Oslavy dobré vlády osvíceného státu, což je práve předpokladem pro podnikatelskou prosperitu. Ostatní zobrazené postavy potvrzují majitele jako znalce a obdivovatele umění (Apollón a múza).
Pětipodlažní nárožní nájemní dům. Původně kasino, v roce 1899 zde byl otevřen první ženský klub. Dnes v přízemí kino a kavárna Puškin. V průčelí do Kossuth Lajos utca, ve čtvrtém patře, čtyři alegorické plastiky. První zleva: vousatý muž, v levé ruce drží knihu, na zemi vedle něho další knihy a sova (Věda); druhá: žena s miskou v pravé, snítkami v levé ruce za ní naznačený kmen stromu s plazícím se hadem (Hygie, Zdraví); mladý muž, na hlavě vavřínový věnec, levou rukou se opírá o meč, vpravo vedle něho kovadlina (Zákon); čtvrtá: mladá žena, levou rukou se opírá o velkou knihu zdobenou křížem, v ruce drží olůvko (Víra). and Déry 1991, s. 122; Dent 2002, s. 122; Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 48.
Pětipodlažní nárožní nájemní dům. Původně kasino, v roce 1899 zde byl otevřen první ženský klub. Dnes v přízemí kino a kavárna Puškin. V průčelí do Kossuth Lajos utca, ve čtvrtém patře, čtyři alegorické plastiky. První zleva: vousatý muž, v levé ruce drží knihu, na zemi vedle něho další knihy a sova (Věda); druhá: žena s miskou v pravé, snítkami v levé ruce za ní naznačený kmen stromu s plazícím se hadem (Hygie, Zdraví); mladý muž, na hlavě vavřínový věnec, levou rukou se opírá o meč, vpravo vedle něho kovadlina (Zákon); čtvrtá: mladá žena, levou rukou se opírá o velkou knihu zdobenou křížem, v ruce drží olůvko (Víra). and Déry 1991, s. 122; Dent 2002, s. 122; Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 48.