U zrodu Římského klubu v r. 1968 stáli italský průmyslník a futurolog Aurelio Peccei a skotský vědec Alexander King, generální ředitel Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Chybělo jim uskupení, které by se hlouběji zabývalo globálními problémy, analyzovalo je a přicházelo s inspirujícími koncepcemi řešení. Proto přizvali významné podnikatele, vědce, politiky a zástupce vojenského sektoru. První schůzka proběhla v Římě za účasti asi 30 lidí, v krátké době se však počet členů rozrostl na 70. V r. 1972 autoři Mezí růstu (Dennis a Donella Meadowsovi, Jorgen Randers, William W. Behrens: Limits toGrowth) - jedné z nejčtenějších a také nejvíce zpochybňovaných až tabuizovaných zpráv o stavu světa, ať už politicky zleva, nebo zprava, psali o konečnosti neomezeného ekonomického rozvoje. Jejich matematické modely simulovaly trendy v pěti proměnných: lidská populace na Zemi, objem průmyslu, znečištění, produkce potravin a čerpání nerostných zdrojů. Dosavadní exponenciální křivky růstu nemohly být podle jejich vývodů udržitelné, protože nárůst technologických inovací, které by problémy kompenzovaly, byl pouze lineární. Do možných tří scénářů ve výhledu zahrnuli zpětné vazby, při jejichž fungování by došlo ke změnám v růstových trendech u některých proměnných. V poznámce uvedli, že jejich projekce hodnot proměnných v každém ze scénářů jsou pouze indikacemi tendencí v chování celku. Dva ze scénářů představovaly překročení mezí a kolaps globálního systému, zatímco třetí scénář vedl ke stabilizovanému světu. Po každém dalším desetiletí, které uplyne od vydání Mezí růstu, se mnozí ptají: Měli autoři pravdu? Anebo šlo o jeden velký omyl či mystifikaci? and Pavel Kovář.
This study attempts to analyse the basic tendency of the Austrian state to regulate and control the move of inhabitants. After fading of population theories that saw state wealth in the population growth, therefore supporting immigration, the period of the Napoleonic wars came that became catalyser of a rapid legal development in the field of immigration. Entirely unprepared Austria specialised its basic strategies in respect of foreigners and of the population move control. The attitude of the state to foreigners determines their "utility for the state", which finally results in the establishment of categories of foreigners: privileged, facultative, and undesirable. Applying practical examples, the study specifies such classification of foreigners and of their destinies within the Austrian state. The privileged: The Netherlands textile specialists in the fine cloth factory in Náměšť near Brno; Turkish merchants and subjects of the High Porte of the Jewish religion; the facultative: the Netherlands state officers who, due to their loyalty to Austria, had to leave their homeland after the occupation of the Austrian Netherlands (later Belgium) by the French Republic; the undesirable: The French who were potentially suspected of propagation of revolution ideas or of espionage; here examples of the high French nobility have been specified, i.e. of the de Bombelles family and of dismissed highranking officers of the elite Prince de Condé Regiment (then in active service of Russia)., Zdeňka Stoklásková., and Obsahuje bibliografické odkazy