Text se zaměřuje na vybrané aspekty implementace tzv. sankční směrnice Evropské unie (2009/52/ES), jejímž hlavním záměrem bylo zavedení sankcí vůči zaměstnavatelům, kteří využívají práci nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Směrnice současně zavedla nová opatření, která
dávají těmto imigrantům do rukou právní nástroje obrany pro případ, že se domáhají nezaplacené mzdy vůči zaměstnavatelům. Jaké jsou překážky pro využívání těchto nástrojů v praxi? Jaké jsou nedostatky implementace sankční směrnice v českém právním řádu? Článek si také všímá toho, že jedním z důsledků legislativy Evropské unie, plynoucích ze svobody pohybu, je výhodnější postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří se domáhají nezaplacené mzdy, oproti českým nelegálně pracujícím občanům. and The text focuses on selected aspects in implementation of the European Union Sanctions Directive (2009/52/EC), whose principal focus was to introduce sanctions against employers working with illegally residing third country nationals. At the same time, it introduces new measures that provide such immigrants with remedy in situations in which they claim unpaid wages against their employers. What are the practical obstacles in using new tools in their implementation? What are the gaps in implementation of the directive into Czech legal order? The text also takes note of the fact that the one of the (unwanted?) results of the European Union legislation stemming from freedom of movement, is more the favourable treatment of third country nationals claiming unpaid wages, as compared to Czech nationals, who also work illegally. Is this the desired outcome, or should the legislator have used a wider „margin of appreciation“?