Pokusné osoby procházely po trase, která obsahovala úseky s určitým množstvím přírodních prvků a určitým stupněm intenzity dopravního provozu. Rychlost jejich chůze byla měřena v osmi vybraných úsecích. Skupina posuzovatelů hodnotila charakteristiky úseků. V jednotlivých úsecích bylo hodnoceno množství přírodních prvků, intenzita dopravního provozu, hluk, otevřenost prostoru a regenerační kvality prostředí. Rovněž byly v každém úseku popisovány emocionální reakce. Pokusné osoby měly tendenci se pohybovat mírně rychleji v úsecích bez zeleně a s větším dopravním provozem než v úsecích se zelení a s nižším dopravním provozem. Bylo rovněž zjištěno, že úseky, ve kterých se osoby pohybovaly pomaleji, mají větší regenerační kvality (měřeno pomocí Perceptual Restorative Scale), a vyvolávají pozitivnější emoce než úseky, ve kterých osoby chodily rychleji. Výsledky jsou vysvětlovány pomocí dvou typů reakcí na okolní prostředí, které popsali Mehrabian a Russell (1974) – approach-avoidance behavior. Jako další vysvětlení je použita teorie regenerace pozornosti (Kaplan and Kaplan,1989).