Článek se zamýšlí nad patovou situací diskurzu uvnitř bioetiky týkající se identity nenarozeného života v jejím spojení s ideálem osobní autonomie. V bolavých místech celého diskurzu pak odhaluje potřebu nového pojímání myšlenky subjektivní identity, která by mohla být uvolněna z mezí paradigmatu přírodních věd i spojení s tradicí cogito. Jako možné východisko pak nabízí dimenzi fenomenologicko-hermeneutické filosofie Paula Ricoeura, jehož koncept narativní identity je novou perspektivou i pro bioetický diskurz věnující se fenoménu subjektivní identity respektive autonomie. and The article reflects current discourse concerning the identity of the unborn life in the context of modern bioethics in the mirror of the ideal prevailing in this debate – the ideal of personal autonomy. In the sore spots of the entire discourse then reveals the need for a new understanding of the idea of subjective identity which would be liberated from the capture of the paradigm of natural science. My article tries to suggest one way of such new comprehension of identity which we can find in phenomenological-hermeneutical philosophy of Paul Ricoeur whose concept of narrative identity I will present as the understanding of selfhood which brings new perspective to bioethical discourse dealing with personal identity and autonomy as well.