The paper points to problems that stem from the fact that theories subsumed under the heading ''deontic logic'' often have unclearly defined goals and their creators tend to conflate perspectives that are discordant. It suggests that many problems that have troubled deontic logic for many years can be better grasped (and in some cases in effect solved) if we properly parcel out the area of logical studies subsumed under the heading ''deontic logic''. Prescriptive language games proposed by David Lewis together with his conception of scorekeeping in the games are proposed as a suitable starting point for the parceling. Using the perspective of the games we can distinguish different theories to be developed within deontic logic. They differ in their focus on different kinds of moves in the language game and in their conceiving the language game either as static or as dynamic., Příspěvek poukazuje na problémy, které vyplývají ze skutečnosti, že teorie obsažené pod nadpisem ,,deontická logika'' mají často nejasně definované cíle a jejich tvůrci mají tendenci sjednotit perspektivy, které jsou neslučitelné. Naznačuje, že mnoho problémů, které mají mnoho let problémy s deontickou logikou, lze lépe pochopit (a v některých případech i účinně řešit), pokud řádně rozložíme oblast logických studií zahrnutých pod nadpisem ,,deontická logika''. Předpisové jazykové hry navržené Davidem Lewisem spolu s jeho pojetím skóre ve hrách jsou navrženy jako vhodný výchozí bod pro balíčkování. Pomocí perspektivy her můžeme rozlišit různé teorie, které mají být vyvinuty v rámci deontické logiky., and Vladimír Svoboda
Since Antiquity, logic has always enjoyed a status of something crucially important, because it shows us how to reason, if we are to reason correctly. Yet the twentieth century fostered an unprecedented boost in logical studies and delivered a wealth of results, most of which are not only not understandable by non-specialists, but their very connection with the original agenda of logic is far from clear. In this paper, I survey how the achievements of modern logic are construed by non-specialists and subject their construals to critical scrutiny. I argue that logic cannot be taken as a theory of the limits of our world and that its prima facie most plausible construal as a theory of reasoning is too unclear to be taken at face value. I argue that the viable construal of logic takes it to be explicative of the constitutive (rather than strategic) rules of reasoning, not of the rules that tell us how to reason, but rather of rules that make up the tools with which (or in terms of which) we reason., Od starověku se logika vždy těšila stavu něčeho zásadně důležitého, protože nám ukazuje, jak rozumět, pokud máme správně rozumět. Dvacáté století však podpořilo bezprecedentní oživení v logických studiích a přineslo mnoho výsledků, z nichž většina není nejen srozumitelná pro nešpecializované odborníky, ale jejich samotné spojení s původní logikou logiky není zdaleka jasné. V tomto příspěvku zkoumám, jak jsou úspěchy moderní logiky konstruovány nešpecializovanými odborníky a podřizují jejich konstrukty kritické kontrole. Domnívám se, že logiku nelze považovat za teorii hranic našeho světa a její prima facienejspolehlivější konstrukční jako teorie uvažování je příliš nejasná, aby mohla být přijata v nominální hodnotě. Domnívám se, že životaschopná konstrukce logiky má za to, že je vysvětlující konstitutivní (spíše než strategická) pravidla uvažování, nikoli pravidla, která nám říkají, jak rozumět, ale spíše pravidla, která tvoří nástroje, s nimiž (nebo v podmínky) rozumíme., and Jaroslav Peregrin