Nárožní patrový dům, původně volně stojící. Na obou nárožích fasády hlavního průčelí nika s postavou ženy. Po pravé straně vchodu žena v antické říze, levá ruka přidržuje drapérii, v pozdvižené pravici květinový věnec. V nice, po levé straně vchodu, žena v antické říze, v levé pozdvižené ruce drží pohár, pravou rukou svěšenou podél těla drží hada, který ovíjí její předloktí. and V budově byla od 18. století provozována živnost lékárenská. Pro místní šlechtu zde připravoval léky již od roku 1742 knížecí lékař, chirurg Pavel Konstantin Císař. V roce 1805 se změnila v lékárnu veřejnou a byla nazvána "U Anděla strážce". Kolem roku 1834 byla budova přestavěna novým majitelem, lékárníkem Františkem Linhartem a z té doby pocházejí obě plastiky na hlavní fasádě. Jsou inspirované antickým sochařstvím a souvisejí s lékárenskou živností provozovanou v domě. Bohyně Panakeia, s věncem květů může v tomto případě evokovat léčivé účinky rostlin (tato Asképiova dcera byla bohyní osvobozující od všech nemocí). Starořecká bohyně tělesného zdraví a čistoty Hygieia, krmící hada mlékem z misky, uctívaná v Římě jako Salus, byla považována za patronku lékárníků.
Podle maďarské literatury (Hájos, G., A Roosevelt tér, Budapest 2003, s. 44, Szőké -Kissné Szemerédy 2001) jsou ve dvoře radnice sochy ("Vármegyeháza udvárán áll"). Socha dívky, Hébé oblečené do peplu, se džbánkem v pravici svěšené podél stehna, hlava nakloněná doleva, pohled upřený na pohár (misku) v levé pozdvižené ruce. Původně byla údajně umístěná jako součást fontány ve dvoře budovy "Lloyd-palota" (1827-1830, József Hild, zbořen 1948). Socha dívky s věncem a květinami (Flóra), socha múzy s globem v klíně (Uranie), socha mladíka v okřídlené čapce s panovou flétnou (Merkur jako Pan)., Zádor 1993, s.. 32; http://www.hung-art.hu/frames-e.html?/english/h/huber/muvek/hebe.html (27.05.2006); Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 17-18., and Hébé (Juventas) je personifikací věčného mládí. Hébé od Józsefa Hubera je téměř přesnou replikou Thornvaldsenovy sochy z roku 1816 (nakloněná hlava k levé ruce s miskou, zde však ruka drží trochu jiným způsobem větší misku). Socha byla v 19. století velmi oblíbená, dodnes existuje mnoho různých variant jejích odlitků pro zahrady a parky. Thornvaldsen zpočátku (1806) nepochopil skladbu drapérie a kombinoval neobvyklým, nelogickým, způsobem klasický peplos, sahající ke kotníkům, s krátkým chitónem, což v pozdějším zpracování (1816) opravil. Model z roku 1806 byl vytvořen mezi lety 1819-1823 pouze jednou, zatímco verze z roku 1816 byla zhotovena v několika mramorových kopiích (srov. Toman 2000, s. 274).