Křesťanova biografie Zdeňka Nejedlého podle autorky provokuje k některým podstatným otázkám, které česká historiografie dosud nedokázala náležitě zpracovat. Nápadný je tu především rozpor mezi slabým reálným vlivem Nejedlého na veřejné dění, jak je s narůstající intenzitou sugerován Křesťanovým výkladem, a jeho obrazem v současné české společnosti, jenž díky rámcům kolektivní paměti přetrval všechny historické zlomy a v němž Zdeněk Nejedlý nabyl podoby jakéhosi „démona“ československé vědy a kultury v poválečném období. V prvé řadě se do něj zapsal svým konceptem českých dějin, který se stal nadlouho součástí učebních osnov, ale i svým protežováním Bedřicha Smetany jako „nejnárodnějšího“ českého skladatele nebo řízením českého školství po únoru 1948, vnímaným jako synonymum sovětizace. Bylo to však podle Olšákové právě Nejedlého ideologické pojetí českých národních tradic, které vyvolávalo odpor odborné veřejnosti a stimulovalo kritické bádání a formulaci odlišných náhledů na minulost. Křesťanovo uchopení „druhého života“ Nejedlého pak před sociology paměti klade například otázky, zda se v postoji české společnosti k jeho osobě promítala touha po kontinuitě předválečného a poválečného Československa anebo zda byl jeho výlučný kolektivní obraz odvozován spíše od prvorepublikového uctívání „tatíčka Masaryka“ či od „kultu osobnosti“ sovětského vůdce Stalina. Autorka konstatuje, že co do zpracování a koncepce textu ční Křesťanova biografie vysoko nad obvyklou českou historickou produkci, na závěr ale zpochybňuje Křesťanovu charakteristiku Nejedlého jako politika a vědce „v osamění“., Křesťan’s biography of Zdeněk Nejedlý raises some fundamental questions, according to Olšáková, which Czech historians have not yet been able to deal with properly. Particularly striking is the contradiction between Nejedlý’s actually weak influence on public events, as is increasingly suggested by Křesťan’s interpretation, and his image in contemporary Czech society, which, because of the frameworks of collective memory, has outlasted all the historical watersheds, and Nejedlý has come to look like a ‘demon’ of the arts and sciences in Czechoslovakia in the post-war period. First and foremost, he left his mark in this period by his conception of Czech history, which for a long time became part of school curricula, but also with his promoting Bedřich Smetana as the ‘most national’ of Czech composers, or his running the Czech school system after the Communist takeover in February 1948, which was perceived as synonymous with Sovietization. But it was, according to Olšáková, Nejedlý’s ideological conception of Czech national traditions which provoked the resistance of specialists and stimulated critical research and the formulation of different views of the past. For sociologists of memory, Křesťan’s understanding of the ‘second life’ of Nejedlý then raises questions, such as whether in Czech society’s attitude to the man a desire for the continuity of Czechoslovakia before and after the Second World War is not projected, or whether his exclusively collective image was not derived from the First Republic’s reverence for ‘Daddy Masaryk’ or from the ‘cult of the personality’ of the Soviet leader Stalin. Olšáková states that in terms of treatment and conception Křesťan’s biography is far superior to the usual Czech histories, but she ultimately has doubts about Křesťan’s assessment of Nejedlý as a politician and scholar ‘all alone., [autor recenze] Doubravka Olšáková., Obsahuje bibliografii, and Tři hlasy k jedné knize
Autor hodnotí knihu Jiřího Křesťana, která v roce 2013 obdržela prestižní cenu Magnesia litera v oblasti „literatura faktu“, jako dosud nejpodrobnější, nejobsáhlejší, faktograficky nejspolehlivější a nepochybně nejlepší biografii Zdeňka Nejedlého (1878-1962). Připomíná některé tradované mýty, jež Křesťan díky téměř vyčerpávající heuristice a poctivému badatelskému přístupu dokázal vyvrátit. Mimořádně důkladně zpracoval zejména jeho osudy v první Československé republice a zcela nově pak ve válečném exilu v Sovětském svazu. Ve snaze o objektivitu si však podle Čorneje občas Nejedlého idealizuje a ve svém hermeneutickém přístupu „předporozumění“ (Vorverständnis) zachází až příliš daleko. Křesťana zajímá Nejedlý především jako občan a politik, téměř stranou ale ponechává Nejedlého-vědce, a to jako historika i muzikologa. Právě těmto stránkám jeho působení věnuje Čornej větší část své reflexe. Nastiňuje fáze jeho vědecké dráhy a pro dobu před první světovou válkou zdůrazňuje u něj prolnutí empiricko-kritické metody s duchovědnými podněty, jak se to zračí mimo jiné v jeho pracích o Richardu Wagnerovi a Gustavu Mahlerovi. Zamýšlí se nad jeho sbližováním s komunistickým hnutím mezi světovými válkami a nad tím, jak se projevilo v jeho vědecké práci po roce 1945, kdy začal zastávat vysoké politické funkce. Nejedlého snaha propojit historická a kulturní schémata založená v českém národním obrození 19. století se stalinským marxismem však podle Čorneje nepůsobila organicky ani přesvědčivě a na českou historiografii měla jen zanedbatelný vliv., The author assesses Jiří Křesťan’s biography of Zdeněk Nejedlý (1878-1962), which won the prestigious Magnesia litera prize in the non-fiction category in 2013, as the most detailed, largest, factually reliable, and clearly best biography of this figure of Czech history so far. He points out some of the traditional legends, which Křesťan, thanks to his almost exhaustive and honest research, has been able to debunk. Křesťan offers an exceptionally thorough treatment of his subject, particularly Nejedlý’s fortunes in the first Czechoslovak Republic and, in a completely new way, his wartime exile in the Soviet Union. In his endeavour to be fair, however, Křesťan, according to Čornej, occasionally idealizes Nejedlý and goes too far in his Vorverständnis approach to the primary sources. Křesťan is chiefly interested in Nejedlý the citizen and politician, while leaving almost completely aside Nejedlý the historian and musicologist. To these aspects of Nejedlý’s work Čornej devotes the greater part of his article. He outlines the phases of Nejedlý’s career as a scholar and, for the period before the First World War, he emphasizes Nejedlý’s combining empirical-critical methods with psychological ones, as appears, among other places, in his works about Richard Wagner and Gustav Mahler. Čornej considers Nejedlý’s growing closer to the Communist movement between the world wars and how this is reflected in his scholarly works after 1945, when Nejedlý began to hold high political office. Nejedlý’s efforts to link together historical and cultural models, based on the Czech National Revival of the nineteenth century, together with Stalinist Marxism did not, however, according to Čornej, does not seem either organic or convincing, and ultimately had only an insignificant impact on Czech historiography., [autor recenze] Petr Čornej., Obsahuje bibliografii, and Tři hlasy k jedné knize
We feature an interview with Pavel Kindlmann, professor of ecology at Charles University in Prague, Czech Republic, who performs research on various aspects of biodiversity as head of the Biodiversity Research Centre in Šumava National Park in the Bohemian Forest. Bark beetles, which have become a heated issue with a political dimension, are the focus of his study. On one side, some experts demand that natural processes be allowed to take their course, even if that menas the bark beetle would destroy most of that forest. On the other side, experts are insisting on intervention. Anti-intervention forces are supporting the Biodiversity Research Centre. and Luděk Svoboda.
Důvěra občanů České republiky v politické instituce a politiky je dlouhodobě nízká. V textu se zaměřujeme na perspektivu profesionálních politiků v hodnocení politiky, která je v českém kontextu neprobádaným tématem. Doplňujeme zároveň tradiční pohled na politickou kulturu o přístup vycházející z interpretativní a konstruktivistické sociologie. Soustředíme se přitom na konstrukci symbolických hranic u českých politiků, kdy si klademe otázku, mezi jakými skupinami politici symbolické hranice vytvářejí. Provádíme kombinaci narativní (Ricoeur) a kritické diskurzivní analýzy (Wodak) na 21 tematicky orientovaných biografických interview s politiky ze tří tradičních politických stran (ODS, ČSSD, KSČM), kteří byli aktivní v politice od začátku 90. let 20. století. Zjištění interpretujeme v tom smyslu, že symbolické hranice představují pro politiky kulturní nástroj legitimizace jejich identity, statusu a praxe „tradiční“ politiky. Díky symbolickému vymezování se vůči „jiným“ jsou politici schopni konstruovat realitu, ve které jsou s občany sice na stejné lodi a zároveň musí podle nich sami stát na kapitánském můstku., Levels of trust in political institutions and political actors are constantly low in the Czech Republic. This paper deals with the perspective of professional politicians, which is an unexplored topic in the Czech context. At the same time, we supplement the traditional view of political culture with an approach based on interpretive and constructivist sociology. We focus on the construction of symbolic boundaries by Czech politicians. We pursue a combination of narrative (Ricoeur) and critical discourse analysis (Wodak) based on 21 thematically oriented biographical interviews with politicians from three traditional political parties (ODS, ČSSD, KSČM) who have been actively involved in politics since the early 90´s. The findings suggest that the politicians use symbolic boundaries as a cultural instrument for legitimizing their identity, status and practice of „traditional“ politics. By defining „others“, the politicians are able to construct a reality in which they are on the same boat with citizens while standing on the command bridge., Tomáš Samec, Lucie Černá., and Obsahuje bibliografii
Autor vyzvedává dvě zřetelné přednosti Křesťanovy rozsáhlé biografie, a to samotné úsilí věnovat se maximálně zevrubně důležité a dosud málo vyložené postavě českých moderních dějin, jíž Zdeněk Nejedlý byl, a snahu dostávat se Nejedlému „pod kůži“ s využitím mnoha často neznámých dokumentů osobní povahy. V jeho posouzení knihy však převažuje kritika, především teoretického a metodologického charakteru. Polemizuje s Křesťanovým rozhodnutím sledovat spíše Nejedlého jednání v různých situacích a vztazích než vývoj jeho názorů, neboť tím podle něj rezignoval na postižení hlubších souvislostí a kontextů tohoto jednání a ulpěl většinou na popisném výčtu faktů a detailů, pro jejichž hierarchizaci mu chybí formulace autorského hlediska významu a důležitosti. Ve svém podání tak podle Havelky jako by podlehl nectnostem pozitivistického přístupu historických prací právě Zdeňka Nejedlého. Křesťan sice řadu životopisných údajů o něm upřesnil či prohloubil, zůstal ale většinou v zajetí citovaných svědectví, aniž by cítil potřebu dešifrovat kontexty jejich vzniku. Ve svém sympatizujícím pohledu se přitom zastavuje před rozborem následků Nejedlého vlivu a rozhodnutí, takže portrét jeho osobnosti vyznívá nekriticky a omluvně. Navíc v něm citelně chybí postižení Nejedlého role ve vývoji české vědy. Jako zásadní nedostatek pak Havelka autorovi vytýká absenci prosopografické perspektivy, která by Nejedlého činy a dílo ukázala jako součást nebo reprezentaci obecnějších českých, případně i evropských kolektivních charakteristik a postojů své doby., b1_The author emphasizes two obvious strengths of Křesťan’s large biography of Zdeněk Nejedlý - namely, the mere effort it takes to devote oneself to as thorough a treatment as possible of this important and still little discussed figure of modern Czech history, which Nejedlý certainly was, and, second, the endeavour ‘to get to the heart of Nejedlý’ by using many often unknown documents of a personal nature. In his assessment of the biography, however, the author is mainly critical, particularly about the lack of theoretical basis and method. He takes issue with Křesťan’s decision to discuss Nejedlý’s behaviour in various situations and relationships rather than to trace the development of Nejedlý’s views, because, according to Havelka, the author has thereby abandoned any ambitions to identify the deeper connections and contexts of this behaviour, and has clung mostly to a descriptive enumeration of facts and details, and cannot put them into a hierarchy because he has failed to formulate his own standpoint on Nejedlý’s meaning and importance. In his treatment, according to Havelka, Křesťan thus seems to have given in to the vices of the positivistic approach of Nejedlý’s own writings on history. Though Křesťan has made more precise much biographical information about him, or has at least provided more detail, he has, mostly remained prisoner to quoted testimonies, without feeling a need to decipher the contexts of their origin. In his sympathizing look he fails to analyse the consequences of Nejedlý’s influence and decisions, so that his portrait seems uncritical, apologetic. Moreover, the portrait palpably fails to identify Nejedlý’s role in the development of Czech scholarship., b2_Havelka sees the absence of a prosopographical perspective as a fundamental shortcoming, for that would have shown Nejedlý’s works and deeds as part of, or as a representation of, more general collective Czech and, sometimes, European characteristics and attitudes of the times., [autor recenze] Miloš Havelka., Obsahuje bibliografii, and Tři hlasy k jedné knize
The article is a continuation of the author’s paper given at the professional conference on historical collections in Olomouc in 2013, which was published in the proceedings of the conference, Bibliotheca Antiqua.1 The author has corrected and expanded some of the data on the life story of Count Pötting on the basis of information from Pötting’s handwritten Diary from 1664-1674 (Diario del conde de Pötting, embajador del Sacro Imperio en Madrid). She provides an overview of the books that are known to have formed part of Pötting’s book collection (26 manuscripts, mostly codices comprising more units, and 46 printed books from the 16th and 17th centuries have been recorded as yet)., Jaroslava Kašparová., and Článek je pokračováním příspěvku předneseného na konferenci k historickým fondům v Olomouci v roce 2013, jehož písemná podoba vyšla ve sborníku Bibliotheca Antiqua.
Recenzent podrobně komentuje práci dvojice chorvatských autorů (otce a syna), která pětatřicet let po smrti Josipa Broze Tita (1892-1980) jako první jeho životopis plně obstojí před všemi vědeckými nároky. Biografie podle něj imponuje nejen svým rozsahem, ale i komplexností, vyvážeností, faktografickou přesností, přesvědčivostí úsudku a v neposlední řadě čtenářsky velmi přitažlivým podáním. Recenzent vyzvedává širokou znalost a příkladné využívání pramenů, třebaže autoři neprováděli archivní výzkum, důkladnou pozornost věnovanou všem důležitým epizodám Titovy politické kariéry, citlivé vykreslení jeho privátního života a schopnost najít nesamozřejmé hranice mezi osudy a činy dlouholetého jugoslávského vůdce a poválečnými dějinami Jugoslávie, aby zůstal zachován biografický žánr. Respekt si podle jeho mínění většinou zaslouží i názorová nekonformita autorské dvojice, která nejednou směřuje proti většinovým, nacionálně zatíženým výkladům historie v současném Chorvatsku, třebaže jim v dílčích problémech podléhají. Přestože autoři řadu Titových činů a rozhodnutí hodnotí značně kriticky (například represe vůči oponentům po ustavení socialistické Jugoslávie, a zvláště konfliktu se Stalinem), představují jeho osobnost a historickou úlohu v zásadně pozitivním světle. Přisuzují mu rysy státnické velikosti, jako například mimořádnou politickou intuici, odvahu, schopnost sjednocovat etnicky různorodou společnost a vytvořit z ní funkční státní celek. Za vrcholné momenty Titovy dráhy autoři pokládají partyzánskou válku proti německo-italské okupaci a nezávislý politický kurz Jugoslávie navzdory nátlaku Stalina a východního bloku., The author looks in detail at this work by two Croatian authors, father and son, which, published 35 years after his death, is the first biography of Josip Broz Tito (1892-1980) to fully meet all scholarly standards. The biography, according to the reviewer, impresses the reader not only by its considerable lenght, but also by its comprehensiveness, balance, factual precision, convincing judgements, and, last but not least, readability. The reviewer praises the authors´ great knowledge of the topic and their exemplary handling of the sources. Although they did not work in archives, they have paid careful attention to all the important episodes of Tito´s political career, sensitively portraying his private life, and identifying the subtle boundaries between, on the one hand, the life and deeds of the man who held power in Yugoslavia for so many years and, on the other, the post-war history of Yugoslavia, while keeping within the bounds of the biography genre. The authors merit respect, according to the reviewer, for their mostly nonconformist opinions, which are frequently aimed against nationalistically burdened interpretations of the majority in Croatia today, though on some questions they too succumb to them. Although the authors are considerably critical of many of Tito´s actions and decisions (for example, his repression of opponents after the establishment of socialist Yugoslavia and particularly the conflict with Stalin), they present the man and his historiccal role in an essentially positive light. They attribute to him features of great statesmanship, for example, his extraordinary political intuition, mettle, and ability to unite an ethnically diverse society and make it into a functioning state. The high points of Tito´s career, according to the authors, were the partisan war against the German-Italian occupation and the independent political course for Yugoslavia in the face of pressure from Stalin and the Eastern bloc., [autor recenze] Jan Pelikán., and Obsahuje bibliografické odkazy
Od nástupu páté generace čínských vůdců k moci v listopadu 2012 se pozorovatelé Číny intenzivně zamýšlejí nad tím, zda se Xi Jinpingovu vedení podaří obnovit reformní proces zpomalený během předcházející dekády. Velmi diskutovaná je i úzce související otázka, zda se v Xi Jinpingovi vrací do čínské politiky postava individuálního autoritářského vůdce Mao Zedongova ražení., The article researches the rule of Xi Jinping's fifth generation of Chinese leaders, from their rise to power at the 18th Congress of the Communist Party of China in November 2012 until June 2014. It describes some of the organizational aspects of the most recent power transition and examines the most important document of the Xi administration so far available to us, The Decision on Major issues Concerning the Comprehensive Deepening of Reforms, announced after the Third Plenary Session of the 18th CPC Central Committee in November 2013. The article further outlines the impact of the Decision, particularly the formation of several new leading groups and their allocated tasks. The text further addresses the question as to whether Xi Jinping's strong position signals the return to Chinese politics of the Mao-style individual authoritarian rule. The research draws on sources such as official documents, media statements and news articles, as well sas on several relevant articles., Ondřej Klimeš., and Obsahuje bibliografii