Dle recenze se autor přidržuje svědomitého archivního výzkumu a snaží se věcně a uceleně zmapovat zrod, činnost a zánik největší nekomunistické strany poválečného Československa. Rekapituluje známá fakta, ale také přináší četné nové poznatky, čtenáři by však asi přivítali méně popisný a živější jazyk. and [autor recenze] Jaroslav Rokovský.
This study has two key aims. First, it explores the two main methods used in the Czech Republic to operationalize the concept of party identification. Second this study demonstrates the merits of both methods; and on the basis of this research proposes one of these party identification measures for use in future studies. This study builds on the classical conceptualization of party identification developed by the Michigan School, but also utilizes (1) reformulations proposed by the Revisionist School; (2) Macropartisanship theory; (3) the Social Identity approach; and (4) experience of using the party identification measure in Europe. Using the Czech Election Study of 2002 this research shows that estimates of partisanship are influenced by how the survey question is formulated. Thereafter, the relationship between the two main variants used in the Czech Republic is presented. This work reveals that use of a (prior) vote intention item leads to an ‘over estimation’ of partisanship when compared to the other partisan measure. Comparing estimates from the Czech Election Studies of 1996, 2002 and 2006 this article reveals that there is no simple association between party identification and voter turnout. In fact, it is better to think of party identification as having two components: (a) probability to vote; and (b) probability to support a party that elicits a sense of identity from voters., Lukáš Linek., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Autor přibližuje politické sbližování mezi slovenskými katolíky a evangelíky na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, které se odehrávalo hlavně s ohledem na pragmatické prosazování národních požadavků a vyvrcholilo přijetím takzvaného Zvolenského manifestu na podzim 1932, požadujícího slovenskou autonomii v rámci Československa. Podle recenzenta je dobrým vypravěčem složitých a dramatických událostí, který se spolehlivě orientuje v pramenech a literatuře a není nekritický při posuzování slovenské politiky, na druhé straně však jeho práci poněkud chybí širší středoevropský kontext., The author discusses the political rapprochement between Slovak Roman Catholics and Lutherans in the late 1920s and early 1930s, which took place mainly with regard to the pragmatic advocacy of national demands and culminated in the adoption of the ‘Zvolen Manifesto’ in the autumn of 1932, which demanded autonomy for Slovakia in legislative matters in Czechoslovakia. According to the reviewer, the author does a good job of conveying these complicated, dramatic events, is well oriented in the primary sources and secondary literature, and is critical in his assessments of Slovak politics, but his work fails to provide the broader central European context., and [autor recenze] Marek Šmíd.
The aim of this article is to fill in the gap in research focusing on the problem of the political participation of women in the Czech Republic. Based on text and interview analysis, it explains the role of women activists in Czech parliamentary parties in endorsing women for election to representative bodies. The article begins by describing the associations formed by women party activists and their position within the party structure, and then looks at the role of these associations in supporting women’s access to political structures. It also describes how women party activists take into account the barriers to women’s political participation and possible ways of removing these restraints. The final part introduces the hypothesis that although the creation of these associations seems to be a positive step towards improving women chances of gaining access to representative bodies, in their present form and circumstances they have no power to achieve any significant improvement in the status quo., Veronika Šprincová., tabulka, and Obsahuje bibliografii
a1_Autor na rozboru strategie a taktiky Komunistické strany Československa v letech 1945 až 1948 sleduje, jak se v její tehdejší politice uplatňovalo téma takzvané specifické cesty osvobozené Československé republiky k socialistickému společenskému systému. Klade si otázku, jak mohla komunistická strana po válce získat tak masovou podporu, a jednu z příčin jejího úspěchu shledává v pragmaticky a pružně zvolené strategii, využívající vzepjaté národní cítění obyvatel v kombinaci s široce vyznávanými ideály sociální spravedlnosti. Domácí historické kořeny teze o svébytném směřování země k socialismu a její přitažlivosti nachází autor ve druhé polovině 19. století, kdy se v české společnosti a politice prosazovaly a propojovaly levicové a nacionální myšlenky, jejichž symbióza poté silně působila po celou dobu první republiky. Předseda KSČ Klement Gottwald (1896-1953) a další členové stranického vedení po květnu 1945 popisovali současnou situaci v termínech "národní a demokratické revoluce" a "budování lidové demokracie", v nichž ovšem zazníval akcent na jejich specifický charakter. Samotné heslo zvláštní československé cesty k socialismu zaznamenává autor v projevech komunistických představitelů až na podzim 1946 a rozhodující moment pro jeho formulaci spatřuje ve vítězství KSČ ve volbách v květnu téhož roku, které přesvědčily stranické špičky o tom, že je možné Československo přetvořit na socialistický stát pokojnou cestou stále radikálnějších reforem, bez násilí a "diktatury proletariátu" podle sovětského vzoru., a2_Tato myšlenka získala v praktické politice podobu hesla o boji za získání většiny národa, která by komunistické straně zajistila více než padesát procent hlasů v příštích volbách. Autor přitom upozorňuje na důležitost mezinárodního kontextu, zejména postojů Moskvy, která Stalinovými ústy deklarovala svůj souhlas s představou o rozdílných cestách vedoucích k socialismu v různých zemích, v závislosti na jejich domácích poměrech. Zásadní obrat v politice Moskvy v létě a na podzim 1947, který odráželo zejména založení Informačního byra komunistických a dělnických stran, se promítl do strategie KSČ, když v boji o moc začala vedle cesty voleb plánovat i alternativní postupy s využitím nátlakových a násilných metod. Ty nakonec efektivně použila v únorovém převratu roku 1948, o němž autor referuje z pohledu zpráv sovětských diplomatů a úředníků. Vedení KSČ se sice československé cesty k socialismu výslovně nezřeklo, po rozkolu SSSR s Jugoslávií a nastolení "zostřeného kurzu" Moskvou na podzim 1948 ji však zcela opustilo a přebíralo sovětský model socialismu. Autor resumuje, že povrchní a teoreticky nepropracovaná koncepce "československé cesty k socialismu" v politice KSČ jistý čas opravdu existovala, jejím cílem však bylo jen pokojné převzetí moci a v podstatě se jednalo o demokratickou kamufláž cesty ke komunistické diktatuře., a3_V závěru autor představuje sovětský dokument "O některých chybách v činnosti Komunistické strany Československa" (O někotorych ošibkach v dějatělnosti Kommunističeskoj partii Čechoslovakii), který je v českém překladu editován a publikován jako příloha článku. Význam dokumentu demonstruje na konkrétních změnách, které následovaly v politice KSČ v souladu s tezemi sovětských činitelů. Tento poměrně obsáhlý a k politice vedení KSČ velmi kritický text vypracovali úředníci aparátu Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany (bolševiků) L. Baranov, V. Mošetov a A. Antipov, datován je 5. dubna 1948 a určen byl pro Michaila Andrejeviče Suslova (1902-1982), který byl tehdy vedoucím oddělení zahraniční politiky ÚV VKS(b). (Dokument byl rusky publikován v edici: VOLOKITINA, T. V. - ISLAMOV, T. M. - MURAŠKO, G. P. - NOSKOVA, A. F. - ROGOVAJA, A. L. (ed.): Vostočnaja Jevropa v dokumentach rossijskich archivov 1944-1953 gg., sv. 1: 1944-1948 gg. Moskva - Novosibirsk, Sibirskij chronograf 1997, s. 831-858.) Zpráva se zaměřuje na několik oblastí - strategii KSČ v boji o moc a její deklarované cíle, vnitřní výstavbu strany, národnostní politiku a zemědělskou politiku - a vytýká vedení československých komunistů řadu chyb a nedostatků. Největší chybu spatřuje právě v orientaci KSČ na pokojnou cestu k socialismu bez třídního boje a obětí, v přeceňování parlamentních forem boje a v podceňování významu revolučního vystoupení lidových mas., a4_Dále kritizuje masové rozšiřování členské základny KSČ, které hodnotí jako odmítání bolševických zásad organizační výstavby strany. Ostrý odsudek si vedení KSČ (stejně jako ostatní předúnorové strany) vysloužilo za nacionalistickou politiku uplatňovanou vůči německé a maďarské menšině v Československu, přezírající leninsko-stalinské přístupy v národnostní otázce. Podobné úchylky se údajně dopustilo v rolnické otázce, když nevypracovalo vědecký program jejího řešení a nenarušilo základy kapitalismu na vesnici. V závěru zprávy její pisatelé konstatují, že KSČ musí přezkoumat svá teoretická východiska i praktickou politiku, a formulují podmínky, které musí nutně splnit ke své nápravě v duchu marxismu-leninismu., a1_In this analysis of the strategy and tactics of the Communist Party of Czechoslovakia from 1945 to 1948, the author considers how, in its policies, the Party applied the notion of the so-called "special road" of liberated Czechoslovakia to a Socialist system. He asks how, after the Second World War, the Party could gain such mass support. He sees one of the reasons for its success in its pragmatically and flexibly choosing strategy and using the heightened popular national feeling in combination with the widely acknowledged ideal of social justice. The historical roots of the Czech notion of the country´s distinctive orientation towards socialism and its attractiveness, argues the author, are in the second half of the nineteenth century, when left-wing nacionalist ideas were promoted and linked together in Czech society and politics. Their symbiosis then had a strong effect during the whole existence of the first republic. The chairman of the Party, Klement Gottwald (1896-1953), like other members of the leadership, described the contemporary situation after May 1945 as a "national and democratic revolution" and the "building of a people´s democracy", in which, however, the accent was on their special character., a2_The author finds the first use of the slogan "the Czechoslovak road to socialism" in speeches of Communist Party representatives in autumn 1946, and he considers the decisive moment for its formulation to be the victory of the Communist Party in the general elections of May 1946, when the top-level members of the Party convinced themselves that it was possible to remake Czechoslovakia into a Socialist state by following a peaceful road of increasinly radical reforms, without the violence or "dictatorship of the proletariat" of the Soviet model. In practice this idea was expressed in the slogan about the struggle to win over the majority of the nation, which was meant to ensure the Communist Party more than fifty per cent of the vote in the next elections. The author points to the importance of the international context, particularly the attitudes of Moscow, which, as Stalin said, declared that it agreed to the notion of different roads leading to socialism in different countries, depending on the local circumstances in each. The fundamental turnaround in Kremlin policy in summer and autumn 1947, reflected particularly in the founding of the Cominform (Information Bureau of the Communist and Workers´ Parties), was projected into the strategy of the Czechoslovak Communist Party, when, in the struggle for power, it began, in addition to elections, to plan alternative approaches using pressure and violence. Ultimately these were effectively employed in the February 1948 takeover, which the author examines from the viewpoint of reports by Soviet diplomats and bureaucrats. Though the Czechoslovak Communist Party leadership did not explicitely reject the Czechoslovak road to socialism, after the Soviet-Yugoslav split and the establishment of a more hard-line course by the Kremlin in autumn 1948, it completely abandoned the Czechoslovak road and adopted the Soviet model of Socialism., a3_The author sums up by saying that although the superficial and undeveloped concept of the Cezchoslovak road did indeed exist for a while in Czechoslovak Communist Party policy, it was only intended for the purpose of taking power peacefully and was essentially a tactic to make the road to Communist dictatorship appear democratic. The author concludes with the Soviet document "O nekotorykh oshibkakh v deyatelnosti Kommunisticheskoy partii Chekhoslovakii", presented here in Czech translation as a supplement to the article. The author demonstrates the importance of the document by discussing particular changes in Czechoslovak Communist Party policy in accord with Soviet ideas. This long text, highly critical of the Czechoslovak Communist Party leadership, was drawn up by three officials of the apparat of the Central Committee of the Communist Party of the Soviet Union (CPSU), L. Baranov, V. Moshetov, and A. Antipov, on 5 April 1948, for Mikhail Andreyevich Suslov (1902-1082), the head of the foreign policy department of the Central Committee. (The document was published in Russian in T. V. Volokitina et al., Vostochnaia Evropa v dokumentakh rossijskikh arkhivov 1944-1953 gg., vol. 1, 1944-1948 gg. Moscow and Novosibirsk: Sibirskii Khronograf, 1997, pp. 831-58.) The report focuses on several areas - Party strategy in the power struggle and its declared aims, the internal building up of the Party, nationalities policy and agricultural policy -, and it reproaches the Czechoslovak leadership for a number of mistakes and shortcomings., a4_The report sees the greatest mistake in the Czechoslovak Communist Party´s orientation to a peaceful road to Socialism without class struggle or victims, in its overrating of parliamentary forms of struggle and underestimating the importance of the revolutionary rising up of the masses. It also criticizes the mass expansion of the membership base of the Czechoslovak Communist Party, which it considers to be a rejection of the Bolshevik principles of the organizational building up of the Party. The report condemns the leadership of the Czechoslovak Communist Party (and other parties before the February takeover) for its nationalities policy when dealing with the German and Hungarian minorities in Czechoslovakia, because the leadership ignored Leninist-Stalinist approaches to this question. The Czechoslovak Communist Party leadership, according to the authors of the report, were guilty of similar deviations on the peasant question, because it had failed to work out a "scientific" solution and did not strike at the very foundations of capitalism in the villages. In the conclusion of the report, the authors state that the Czechoslovak Communist Party shoud have re-examined its theoretical starting points and practical policy, and they set out the terms and conditions that the leadership had to meet in order to rectify the situation in the Marxist-Leninist spirit., Jiří Pernes., Součástí článku je sovětský dokument uvedený v překladu Jany Váchové v Příloze, and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy