Studie se zabývá životními zkušenostmi lidí, kteří mají sourozence s mentálním postižením. Výzkumný vzorek tvořilo šest dospělých osob, 3 muži a 3 ženy, které mají sourozence s mentálním postižením. Průměrný věk respondentů byl 28 let, pět respondentů mělo vysokoškolské vzdělání a jeden středoškolské. Až na jednoho respondenta měli všichni ještě alespoň jednoho zdravého sourozence.
Pro sběr dat autoři použili metodu vyprávění nad čarou života, kterou doplnili předem připravenými otázkami na specifickou zkušenost se životem se sourozencem s postižením. Výzkumný postup, rozhovor s dospělými lidmi, umožnil zachytit zkušenost zdravých sourozenců v kontextu jejich životní dráhy. Vedle kritických momentů zmiňovali respondenti i přínosy života se sourozencem s postižením pro vlastní osobní růst. Uvedené poznatky jsou diskutovány v souvislosti s konceptem tzv. posttraumatického růstu (posttraumatic growth).