Opakovaný a nezávislý vznik i následná rozmanitost šavlozubých predátorů náležejí mezi nejpozoruhodnější jevy historie života na Zemi. Ti tak představují jedinečný příklad konvergentní evoluce, který zahrnuje celou řadu sdílených, velmi efektivních adaptací, vedoucích k jejich mimořádnému evolučnímu úspěchu. Důvod jejich zániku, ač k tomu v průběhu kenozoika došlo vícekrát, zůstává nejasný a poskytuje tím vděčný námět k četným spekulacím. Naposledy tento zajímavý ekomorfotyp vymizel z přírody zhruba před deseti tisíci lety. Snad ne navždy., Multiple independent origins and great diversity of sabre-tooth predators are one of the most remarkable phenomena in the natural history of life. Sabre-tooth predators provide a unique example of the convergent evolution that involved many kinds of very efficient functional adaptations leading to their unprecedented evolutionary success. The reason for their demise, although occurring repeatedly during the Tertiary, remains unclear and offers a broad matter of speculation. Nevertheless, this interesting ecomorphotype completely disappeared from nature roughly 10,000 years ago, but may be not for ever., and Stanislav Knor.
V průběhu neogénu byli s výjimkou jihoamerických vačnatých thylakosmilidů po celém světě jedinými představiteli šavlozubého ekomorfotypu již pouze šelmy barbourofelidi (Barbourofelidae) a příslušníci čeledi kočkovitých (Felidae). Někteří z nich pak dosahovali značné velikosti a mimořádně robustní stavby těla, přičemž v těchto ohledech překonávali ty největší zástupce dnešních velkých koček. Zvláště šavlozubé kočky na dlouhou dobu obsadily pozici na vrcholu potravní pyramidy, než nakonec definitivně vymizely ke konci pleistocénu ze Severní a Jižní Ameriky. Ve Starém světě však vyhynuly již o něco dříve během čtvrtohor, zřejmě následkem zesílené vzájemné konkurence s velkými kočkami, především pak se lvy a tygry., During the Neogene, with the exception of thylacosmilids, barbourofelids and felids were the only representatives of the sabre--tooth ecomorphotype worldwide. Some of them attained tremendous size and were of very robust somatic constitution, exceeding in these aspects the largest contemporary cats. Especially the sabre-tooth felids occupied the top of the trophic chain for a long time before their demise at the end of the Pleistocene in both North and South America. But in the Old World these predators disappeared somewhat earlier, probably due to the strength of mutual competition with other large felids, namely the lions and tigers., and Stanislav Knor.
Spiders are generalist predators that contribute to the control of pests in agroecosystems. Land use management determines habitats including refuges for hibernation and aestivation. The availability of shelters on the ground can be crucial for maintaining populations of spider within crops. We studied the effect of the number of stones on the surface of the soil on the spider community in selected olive groves in Trás-os-Montes (northeastern Portugal). The number of stones significantly influenced the overall diversity of spiders, abundance of immature individuals and abundance of ground hunters. Agricultural management practices aimed at the conservation of soil microhabitats such as hedgerows, stonewalls and stones on the ground should be promoted in order to maintain or increase the number of shelters for potential natural enemies of pests., Jacinto Benhadi-Marín, José A. Pereira, José A. Barrientos, José P. Sousa, Sónia A.P. Santos., and Obsahuje bibliografii
„Velké druhy“ racků je označení zahrnující racky z druhového komplexu racka bělohlavého (Larus cachinnans), racka středomořského (L. michahelis) a racka stříbřitého (L. argentatus). Jejich populace v Evropě a Severní Americe za posledních ca 50 let značně narostly. Šíření tak oportunistických druhů vyvolalo obavy z jejich možného negativního vlivu na biodiverzitu, početnost a hnízdní úspěšnost jiných druhů vodního ptactva. Naskýtá se otázka, zda je vhodné začít velké druhy racků na našem území potlačovat, a pokud ano, jaká opatření by bylo vhodné zavést., The populations of „large gulls“ from the species complex Larus cachinnans, L. michahelis and L. argentatus have undergone a widespread demographic increase in the last 50 years, particularly in Europe and North America. The spread of such opportunistic species can negatively influence biodiversity and the breeding success of other bird species breeding at the same site. The question of population control and different methods used is nowadays also a frequently discussed topic in the Czech and Slovak Republics., and Hana Latková.