Úvod: Delirium jako projev mozkové dysfunkce je častá komplikace u kriticky nemocných. Kritické onemocnění představuje nezávislý rizikový faktor pro výskyt delirantních stavů. Prevalence deliria se u kriticky nemocných pohybuje mezi 11 a 87 %. Delirium je poddiagnostikováno, ačkoli významně zhoršuje prognózu. Cílem naší práce je podpořit zavedení skríningového testu deliria CAM‑ICU (The Confusion Assessment Method for the Intensive Care Unit) do běžné praxe a tím umožnit jeho včasnou diagnostiku, prevenci a léčbu.> Metody: Prospektivní hodnocení incidence deliria a rizikových faktorů jeho rozvoje u pacientů přijatých na šestilůžkovou JIP v období únor až červen 2014. Delirium bylo vyšetřováno metodou CAM‑ICU. Použili jsme českou verzi testu brněnské skupiny autorů. U všech pacientů jsme hodnotili rizikové faktory (preexistující a precipitující). Ke zhodnocení jsme použili Fisherův exaktní test (u kategoriálních znaků) a dvouvýběrový Wilcoxonův pořadový test (u numerických znaků). U všech testů byla použita hladina významnosti p = 0,05. Závěr: Ze 142 pacientů bylo delirium hodnotitelné u 125 pacientů. Pro nemožnost vyšetření deliria CAM‑ICU testem vzhledem k perzistujícímu kómatu a jednou pro jazykovou bariéru bylo vyloučeno 17 pacientů. Incidence deliria dosáhla 31,2 %. Šlo o smíšenou populaci pacientů traumatologických, chirurgických a interních s mediánem APACHE II (Acute Physiology And Chronic Health Evaluation) rovným 12. Vyšší riziko rozvoje deliria je u pacientů s primárně interním onemocněním a po traumatu ve srovnání s pacienty chirurgickými. Výskyt deliria ovlivňuje tíha onemocnění (APACHE II), užití analgosedace, vazopresorů. Delirantní pacienti pobývali na JIP déle, rovněž potřeba umělé plicní ventilace byla vyšší. Klíčová slova: delirium – diagnostické testy – jednotka intenzivní péče – rizikové faktory preexistující – rizikové faktory precipitující – preventivní přístup, Introduction: Delirium, as a manifestation of acute brain dysfunction, is a frequent complication in critical care patients. Any critical disorder is an independent risk factor for development of delirium. The prevalence of delirium in critically ill patients has been reported between 11 and 87%. Delirium is under-diagnosed even though it significantly worsens patient prognosis. The aim of our study was to support regular use of the Confusion Assessment Method for the Intensive Care Unit (CAM-ICU), in order to facilitate early diagnostics, prevention and treatment of delirium. Method: A prospective study of the incidence of delirium as well as risk factors for its development in patients admitted to six-bed ICU from February to June 2014. All patients were assessed for predisposing and precipitating risk factors using the Czech version of CAM-ICU. Fisher’s Exact Test and Wilcoxon Rank-Sum were performed with the significance level of 0.05. Results: Delirium was diagnosed in 125 of the overall group of 142 patients. Seventeen patients were excluded from the study as they could not be assessed (16 due to prolonged coma, one due to language barrier). The incidence of delirium reached 31.2%. Within the study group consisting of surgical, medical and trauma patients with the median APACHE II score of 12, medical and trauma patients were more likely to develop delirium than surgical ones. Development of delirium was associated with the severity of the disease (APACHE II score), use of sedatives, analgesics and vasopressors. Delirious patients stayed longer at the ICU and they showed higher need for artificial ventilation. Key words: delirium – diagnostic tests – intensive care units – predisposing risk factors – precipitating risk factors – prevention The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and M. Káňová, M. Burda, J. Povová, J. Neiser
Úvod: Popis a hodnocení úrovně a struktury individuální schopnosti vědomě monitorovat své vnitřní stavy a verbálně/kognitivně strukturovat svou emoční zkušenost představují jednu z klíčových oblastí neuropsychiatrické a neuropsychologické diagnostiky ať už v běžné klinické praxi nebo i v oblasti neurovědeckého výzkumu. Škála úrovně emočního uvědomění (Levels of Emotional Awareness Scale; LEAS) představuje jedinečný diagnostický a výzkumný nástroj, který svou formou přesahuje možnosti běžně používaných dotazníkových metod v této oblasti. Cíl: Cílem článku je referovat o prvních zkušenostech s překladem této škály v našich podmínkách, popsat psychologickou teorii, která stojí v pozadí tohoto nástroje, a prezentovat výsledky psychometrických vlastností tohoto diagnostického a výzkumného nástroje. Soubor a metodika: Škála byla přeložena metodou „forward‑backward translation“. Výběrový soubor sestával z 207 žen, které aktuálně studují na vysoké škole anebo v nedávné době toto studium dokončily (průměrný věk 22,4 ? 2,4). Výsledky: Analýza doložila velmi dobrou intratestovou homogenitu škály LEAS (Celková α = 0,87; Vlastní α = 0,76; Druzí α = 0,78) a její reliabilitu (reliabilita paralelních forem LEAS A a B: Celková 0,82; Vlastní 0,77; Druzí 0,78).Průměrné výsledné hodnoty jednotlivých subškál LEAS: Celková 61,4 ? 8,5; Vlastní 51,7 ? 9,2; Druzí 44,4 ? 10,6. Závěr: Česká verze škály měřící úroveň a strukturu emočního uvědomění LEAS představuje jedinečnou a originální metodu s velmi dobrými psychometrickými vlastnostmi, srovnatelnými s výsledky jiných autorů v této oblasti. Metoda je tedy připravená pro použití v běžné klinické praxi a stejně tak pro výzkum v oblasti afektivních neurověd., Introduction: Measurement of emotional awareness structure and its developmental level represents one of the key areas of neuropsychiatry and neuropsychology diagnostics in routine clinical practice or in affective neuroscience research. Level of Emotional Awareness Scale (LEAS) is a unique psychodiagnostic and research tool that is beyond the capabilities of commonly used questionnaires in this area. Aim: The aim of the present paper is to report the first experience with the Czech translation of the scale, to describe the psychological theory behind this tool and to present psychometric properties of the Czech LEAS adaptation. Methods: The LEAS was translated into Czech using the forward-backward translation method. Complete data were obtained from 207 Masaryk university women students (age: 22.4 ? 2.4). Results: Internal consistency analyses of the LEAS showed high intra-test homogeneity (Total α = 0.87; Self α = 0.76; Others α = 0.78). Reliability analysis of the LEAS parallel forms A and B has also shown good stability of the measure across time (Total 0.80; Self 0.77; Others 0.78). The mean values for the LEAS subscales were: Total 61.4 ? 8.5; Self 51.7 ? 9.2; Others 44.4 ? 10.6. Conclusions: The Czech adaptation of the Levels of Emotional Awareness Scale shows very good psychometric properties that support its use in clinical and scientific practice. Implications for clinical and research contexts are discussed. Key words: emotional awareness – Levels of Emotional Awareness Scale – emotion dysregulation psychosomatic disorders – functional disorders The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and M. Světlák, T. Bernátová, E. Pavlíková, L. Winklerová