Cieľom štúdie je analyzovať a prezentovať integrovaný obraz o faktoroch, ktoré podmieňujú a ovplyvňujú finančné voľby jednotlivcov v súčasnosti. Autorka najskôr charakterizuje súčasné spoločenské prostredie, v ktorom obyčajní ľudia uskutočňujú svoje finančné rozhodnutia. Potom sa venuje limitovaným kapacitám osoby zvládať finančné rozhodnutia. Nakoniec uvádza problematiku finančných úloh, ktorým jednotlivci musia v súčasnosti čeliť. Dôraz pritom kladie na možnosti dizajnovania úloh finančného rozhodovania tak, aby viac zodpovedali kognitívnym a osobnostným kapacitám jednotlivcov a optimalizovali ich rozhodnutia. Na záver autorka konštatuje, že súčasná ekonomická veda pociťuje potrebu psychologického vhľadu do ekonomického diania. Potreba vypracovať ucelenú psychologickú teóriu ekonomického správania (vrátane finančného rozhodovania jednotlivcov) sa stáva vysoko aktuálnou., The goal of the study is to analyze and present the integrated picture of factors conditioning and influencing the financial choices of individuals in the present. At first, the author characterizes the present social milieu, in which the common people realize their financial decisions. Thereafter, she deals with the limited capacities of an individual to manage financial decisions. In the end, she presents the problems of financial tasks, which the individuals have to face today. The emphasis is given on the possibilities of designing the financial decision making tasks in the way more corresponding to cognitive and personality capacities of individuals and optimizing their decisions. In the conclusion, the author states that the contemporary economic science experiences the need of psychological insight into the economic affairs. The need of elaboration the comprehensive psychological theory of economic behavior (including individual financial decision making) becomes the front burner., Viera Bačová., and Obsahuje seznam literatury
Stať analyzuje Freudovu méně známou práci Projekt vědecké psychologie a pokouší se ukázat, že v kontextu jeho psychoanalytických prací se jedná o zcela ojedinělý počin. Freudův Projekt je především snahou založit teorii lidské mysli, jež by měla empirickou oporu v neurofyziologii (psychofyzice), která v té době dominovala vědeckému výzkumu, a mohla vysvětlit elementární klinické poznatky. Stať představuje základní principy takto pojaté neurofyziologie mysli, rozlišuje tři funkčně odlišné typy neuronů, resp. neuronových sítí a soustřeďuje se na Freudovo chápání pojmu vědomí na úrovni neurofyziologického výkladu. Cílem je ukázat, že Freudův přístup k teorii vědomí anticipuje některé pozdější neurovědecké poznatky, připomíná hledání neurofyziologických korelátů vědomí, má některé charakteristiky emergentismu a někteří současní, zvláště neuropsychoanalyticky orientovaní autoři, nacházejí v tezích Projektu řadu styčných bodů se současným neurovědeckým výzkumem., The paper analyzes Freud's little-known manuscript Project for a Scientific Psychology and attempts to show that in the context of his psychoanalytic issues the Project is completely unique piece. Freud's aim here is to establish a theory of human mind, which would be empirically supported by neurophysiology (psychophysics) prevailing in the scientific research at that time and could explain the fundamental clinical knowledge. First the basic principles of his concept of neurophysiology of mind are introduced, three functionally distinct types of neurons and neuronal networks distinguished, and then Freud's understanding of the concept of consciousness at the level of neurophysiological interpretation is articulated. The aim is to show that Freud's approach to the theory of consciousness anticipates some of the later neuroscientific knowledge. It reminds us a quest for neurophysiological correlates of consciousness and has some characteristics of emergentism. Some contemporary, especially neuropsychoanalytically minded authors find in the theses of the Project number of points common to the current neuroscientific research., Michal Polák., and Obsahuje seznam literatury
Základním léčebným prostředkem moderní psychiatrie je farmakoterapie. Ta však nedává pacientům dostatečnou možnost pracovat na svém uzdravení aktivně a staví je do pozice pasivního příjemce léčby. Jedním z podpůrných přístupů, který má vliv na „negativní“ symptomatologii, je pohybová aktivita, která ze své podstaty vybízí nemocného k aktivnímu zapojení do terapie a může posílit jeho odolnost vůči každodenní zátěži. Na tomto základě je vytvářena od 19. století psychomotorická terapie. Je považována za alternativní terapii a může být součástí některých psychoterapeutických přístupů behaviorální, kognitivní, kognitivně behaviorální, psychodynamické terapie. Zahrnuje medicínské, psychologické, agogické, kineziologické a rehabilitační složky. Cílem této studie je upozornit na myšlenky, z nichž současná psychomotorická terapie čerpá., The basic therapeutic mean of modern psychiatry is pharmacotherapy. It, however, does not provide the patients the sufficient opportunity to act for their recovery and puts them in a position of passive recipients of treatment. One of the supporting policies which affect the negative symptomatology is the physical activity that encourages inherently the patient to active participation in therapy and can even strengthen his/her resistance to the daily stress. The psychomotor therapy is elaborated on this basis since the 19th century. It is considered an alternative therapy and can become the component of some psychotherapeutic approaches, e.g. behavioral, cognitive, cognitive-behavioral, and psychodynamic therapy. It includes the medical, psychological, agogic, kinesiologic, and physiotherapeutic components. The aim of the study is to highlight the resources of the present psychomotor therapy., and Běla Hátlová [et al.].
Narcismus je forma nezdravé sebelásky, často se spojuje s nedostatkem empatie k druhým, s arogancí, s přehnaným sebevědomím, nebo naopak velmi nízkým sebevědomím. První koncept narcismu představil v roce 1914 Sigmund Freud, který předpokládal, že všichni se rodíme do stavu tzv. primárního narcismu. Freud považoval narcismus za patologický až v dospělosti - takzvaný sekundární narcismus. Podle současných poznatků, doložených především Kernbergem a několika dalšími autory, je přiměřená míra narcismu vlastní každému jedinci, a náleží k ní i určitá adaptabilita, která napomáhá seberealizaci a uskutečňování životních cílů. V tomto kontextu autoři rozlišují normální osobnost, osobnost s narcistickými rysy a narcistickou poruchu osobnosti jako psychiatrickou diagnózu. Rozložení narcistických rysů v populaci se zkoumalo v mnohých studiích, které často poukazují na vztah narcismu a rizikového chování. Další studie poukazují také na možný vznik narcistické poruchy osobnosti, nebo narcistických rysů jako následek nepřiměřené rodičovské výchovy nebo traumatického stresu. Článek předkládá systematický pohled na vývoj konceptu narcismu, především v kontextu psychodynamické teorie., Narcissism is a form of unhealthy self-love, often associated with lack of empathy for others, the arrogance or very low self-esteem. The concept of narcissism was first introduced in 1914 by Sigmund Freud, who assumed that everyone is born into a condition called primary narcissism. Freud regarded narcissism as pathological lately in adulthood - the so-called secondary narcissism. According to the current knowledge, supported mainly by Kernberg and several other authors, an adequate level of narcissism is inherent in every individual, and it is connected to some degree of adaptability, which facilitates self-actualization and realization of life goals. In this context we distinguish normal personality, personality with narcissistic traits and narcissistic personality disorder as a psychiatric diagnosis. Distribution of narcissistic personality traits in the population was examined in many studies. They showed especially the relationship of narcissism and risk behavior. Other studies pointed to the possible development of narcissistic personality disorder, or narcissistic features as a result of inadequate parenting education or traumatic stress. The paper presents a systematic overview of the evolution of the concept of narcissism, especially in the context of psychodynamic theory., Petra Sélešová [et al.]., and Obsahuje seznam literatury
The field of psychology in Germany – which presently has 90,000 practitioners and researchers – was established as a humanistic subject in the 16th century. It was subsequently institutionalized as an independent science in the 19th century with two distinct methodological approaches: one experimental, one hermeneutic. This soon gave way to the professionalization of psychological practice, which was mainly based on child psychology and characterology. Competing theoretical and methodological perspectives were predominantly introspective, physiological and depth psychology. The perspectives related to philosophical and spiritual traditions that prevailed in the German language community – particularly idealism, mysticism and romanticism. Partially opposed to academic psychology, popular psychology has focused on issues of public interest – among them deviant behaviour. A short section deals with the involvement of psychologists in Germany,s dictatorial regimes after 1933 and before 1989., Wolfgang Schönpflug., and Obsahuje seznam literatury
The paper addresses the history of Czech psychology with special emphasis on the history of psychology both at universities and at specialized research institutes. The authors deal with the pre-history and origins of Czech psychology as well as the development of psychology after establishing the Czechoslovak Republic in 1918, including the beginnings of work and organizational psychology as psychotechnics. The autors base the article mainly on works of the historiographer of psychology Jiří Hoskovec, and they want to pay tribute to his work with this article. At the end also the current state of psychology - existing associations, journals and main trends in Czech psychology are introduced., Článek se věnuje historii psychologie v ČR se zaměřením na rozvoj oboru v rámci univerzit a výzkumných institucí. Autoři se zabývají starší historií a původem české psychologie v jiných oborech. Dále je popsán vývoj české psychologie po roce 1918 v rámci Československé republiky, kdy se rozvíjela psychologie práce a také psychotechnika. Článek vychází z prací historiografa psychologie J. Hoskovce, kterému tímto článkem chceme vzdát hold. V závěru je shrnut současný stav psychologie a jmenujeme existující asociace, vydávané časopisy a hlavní trendy české psychologie., Daniel Heller, Simona Hoskovcová., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy