The special theory of relativity holds significant interest for scientifi c perspectivists. In this paper, I distinguish between two related meanings of “perspectival,” and argue that reference frames are perspectives, provided that perspectival means “being conditional” rather than “being partial.” Framedependent properties such as length, time duration, and simultaneity, are not partially measured in a reference frame, but their measurements are conditional on the choice of frame. I also discuss whether the constancy of the speed of light depends on perspectival factors such as the idealized defi nition of the speed of light in a perfect vacuum and the Einstein synchronization convention. Furthermore, I argue for the view that the constancy of its speed is a robust property of light according to the conditions of currently acceptable experimental setups pertaining to special relativity, and conclude that this view supports perspectivism. and Speciální teorie relativity je obzvláště zajímavá z hlediska vědeckého perspektivismu. V tomto článku rozliším dva související významy pojmu „perspektiva“ a pokusím se ukázat, že vztažné soustavy lze chápat jako perspektivy za předpokladu, že perspektivou rozumíme spíše „být podmíněný“, a nikoli „být dílčí“. Vlastnosti závislé na vztažné soustavě, jako je délka, časové trvání a simultánnost, nejsou v dané vztažné soustavě měřeny neúplně, ale jejich měření jsou podmíněna výběrem vztažné soustavy. Rovněž se budu zabývat otázkou, zda stálost rychlosti světla závisí na perspektivních faktorech, jako je idealizovaná defi nice rychlosti světla v dokonalém vakuu a Einsteinova synchronizační konvence. Na závěr se pokusím ukázat, že konstantní rychlost je robustní vlastností světla dle podmínek aktuálně přijímaných experimentů týkajících se speciální relativity a že tento pohled podporuje perspektivismus.
Proneseno na pracovní konferenci pro theorii a dějiny umění v Liblicíh ve dnech 18.-20. XI. 1954 and The survey of the art in the XIXth and XXth century.
This paper analyses the nature of language and its role in realism-antirealism debate. The aim of the paper is (i) to present and defend the common-sense realism as a position, which enables us to offer a plausible explanation of the evolution of linguistic practice, and (ii) to present the realism-antirealism debate as a battle of an accent. The realists emphasize (a) the source of differentiation, while the antirealists accent the process of differentiation. Both of the aims are met via the conceptual analysis of the main realism-antirealism concepts such as language, differentiation, difference, reality, to constitute (to construct) and by the assessment of the impact that the results of the ab- ovementioned analysis would have on the position of common-sense realism., Příspěvek analyzuje povahu jazyka a jeho úlohu v diskusi o realismu a antirealismu. Cílem příspěvku je (i) prezentovat a hájit realismus ve smyslu zdravého rozumu jako pozici, která nám umožňuje nabídnout věrohodné vysvětlení vývoje lingvistické praxe a (ii) prezentovat debatu realismu a antirealismu jako bitva přízvuku. Realisté zdůrazňují (a) zdroj diferenciace, zatímco antirealisté zdůrazňují proces diferenciace. Oba tyto cíle jsou naplňovány koncepční analýzou hlavních konceptů realismu - antirealismu, jako je jazyk, diferenciace, rozdíl, realita, představování (konstruování) a hodnocení dopadu, který by výsledky uvedené analýzy vyplynuly. mají na pozici realistického myšlení., and Pavol Labuda