Olej na plátně: Adonis (červená tunika, boty, lovecký roh, meč u pasu ) s oštěpem v ruce odchází se dvěma loveckými psy. Obrací se nazpět k sedící nahé Venuši, objímá ji levou rukou, Venuše si levou rukou přitahuje jeho hlavu. Nalevo před Venuší sedí Amor (toulec přes rameno) se šípem v ruce. Napravo ve vodě pár holubů, na které Adonidův pes štěká. Výjev je zasazen do idylické krajiny, napravo satyr na stromě češe jablka a podává je dolů nymfě, nalevo se dva satyři a dvě nymfy vrací z lovu. V pozadí vesnice, obilné pole, na skále hrad., DaCosta Kaufman 1988#, č. 20.43., and Spranger na námět milostného příběhu Venuše a Adonida vytvořil tři obrazy. Nejstarší je v Amsterodamu, byl inspirován tou pasáží Proměnách, kde Ovidius líčí, jak Venuše šťastně žila s Adonidem, a proto je zasazen do idylické krajiny. Další dva evokují mýtus o Adonidovi, který se každé jaro k Venuši vrací z podsvětí (viz: Duchcov, Spranger, Venuše a Adónis; Wien, KM, Spranger, Venuše a Adónis).
Olej na plátně (69, 2 x 52 cm): polopostava Diany (půlměsíc nad čelem, průsvitná tunika, plášť, na zádech toulec). V pravici drží oštěp, levice na hlavě loveckého psa stijícího před ní. and Fučíková 1997#, I/92
Olej na plátně (245 x 187 cm): Prokris (tunika a plášť) vychází z lesa, v hrudi šíp, kterým ji omylem zastřelil Kefalos. Před ní stojí vyděšený Kefalos (krátký lovecký plášť, vysoké boty), oštěp v ruce. Mezi nimi jsou jejich dvě děti, jedno vztahuje ruku k matce, druhé k otci. Za Kefalem je pes., Togner 1999, s. 179-180, č. 139., and Kopie podle ztraceného originálu. Zatímco v Ovidiových Proměnách je Prokris zabita kopím, na obraze je to šíp, což však byla běžná součást dobového pojetí příběhu - ironická narážka na Amorův šíp. Malíř se ale od dobového pojetí a Ovidia odchýlil začleněním dětí Kefala a Prokris. Ovidius se o nich nezmiňuje a jejich přítomnost není slučitelná s jeho verzí, podle níž Prokris svého muže tajně špehovala. Přítomnost dětí mýtický příběh proměnila v moralitu: na spory rodičů doplácejí děti.
Olej na plátně (131 x 108 cm): sedící nahá Venuše (látka na klíně, náhrdelník, náušnice, přes rameno zlatý pás s drahokamy) se snaží zadržet odcházejícho Adónida (drží ho za spodní okraj tuniky). Adónis (tunika, plášť, zlatý pás a drahokamy přes rameno a okolo pasu, šavle u pasu) drží ve zdvižené ruce oštěp (velký šíp), ve druhé ruce svírá vodítka dvou loveckých psů před ním. Nad Venuší stojí Amor s lukem a toulcem přes rameno. Výjev je zasazen do lesa., Fučíková 1997#, 1997, I/55, and Ve Van Ravenssteynově díle výjimečné téma z antické mytologie (Ovidius, Proměny 10, 543-552), ikonografie i styl ovlivněny pražským dvorským uměním Rudolfa II.
Temperová malba na plátně, vsazená do stropu. Dobývání Tróje. Figurální scéna v kulisách architektury města, útočící skupina ozbrojenců, na zemi mrtví a ranění., Poche, Preis 1973#, 128-129., Vlček 2000#, 418-422., and Podle dřevorytu Virgila Solise.
Temperová malba na plátně, je vsazená do stropu. Figurální scéna v krajině. Vpravo sedí Paris, v levé ruce pastýřská hůl, podává pravicí jablko před ním stojící Venuši. Za Paridem Merkur, vedle Venuše Minerva a Juno, před ní malý Amor s lukem., Poche, Preis 1973#, 128-129., Vlček 2000#, 418-422., and Za předlohu výjevu je považován dřevoryt z dílny Virgila Solise. Inspirace však není jednoznačná, kompozice s Venuší a Amorem a odvrácenou ženskou postavou se objevuje u stejného námětu například u Raphaela (grafika Raimondi), Lucase Granacha st.
Olej na železném plechu (26 x 30, 5 cm): Adónis (antikizující lovecký oděv, plášť), kopí v levici, v níž drží rovněž vodítka dvou loveckých psů. Objímá nahou Venuši před odchodem na lov, bohyně levicí tiskne k boku Amora se šípem v ruce. Před Amorem na zemi luk a toulec. Za Venuší látka přehozená přes strom, improvizovaný lovecký příbytek. Napravo průhled do krajiny s ruinou. and Fučíková 1997#, I/57.