Příspěvkové organizace jsou svým způsobem reliktem minulé doby. Jedná se o zcela specifickou formu organizace, kterou v této podobě nalezneme pouze v České republice a na Slovensku.Má jejich existence v dnešní době opodstatnění? Autorka rozebírá vybrané problémy příspěvkových organizací zřizovaných územní samosprávou a státní správou v České republice (ČR) a zvažuje výhody a nevýhody poskytování jejich veřejných služeb.Upozorňuje na komplikace způsobené platným zákonem o veřejných zakázkách ve vztahu k obchodním společnostem zakládaným veřejnou správou. Dotýká se problematických vlivů volených zástupců na chod příspěvkových organizací, specifického přístupu k motivaci zaměstnanců,
problémů s jejich věkovou strukturou, efektivitou atd. U konkrétních typů služeb srovnává výhody a nevýhody zabezpečení služeb prostřednictvím příspěvkových organizací, outsourcingu a nákupu služeb. Autorka upozorňuje na skutečnost, že v ČR existuje více jak 10 tisíc těchto organizací, které jsou nepominutelným zaměstnavatelem a podstatným ekonomickým faktorem, který ovlivňuje hospodaření země. and It coud be argued that semi budgetary organizations are a relic of the past era. It is a very specific form of organization. Similar forms of organization can only be found in Czech Republic and Slovakia. Is their existence nowadays justified? The authoress discusses selected issues of semi
budgetary organizations established by local and national authorities in the Czech Republic and considers the advantages and disadvantages of providing public services in this way. She highlights the difficulties caused by the applicable law on public procurement in relation to commercial companies
that are founded by public administration. It concerns the problematic effects of elected representatives to run semi budgetary organizations, specific approach to employee motivation, problems with the age structure of employees, efficiency etc. The article, for specific types of services, compares the advantages and disadvantages of facilitating them by semi budgetary organizations, outsourcing and purchase of services. The authoress draws attention to the fact that in the Czech Republic, there are
more than 10,000 of these organizations that are significant employer and an important economic factor, which affects the economy of the country.
Diskusní příspěvek upozorňuje na některé slabiny studie Jiřího Macháčka k charakteru mocenského uspořádání Velké Moravy, a to jak po stránce metodologické a metodické, tak po stránce faktické. and The discussion paper highlights certain methodological and methodical weaknesses in Jiří Macháček’s article on the possible nature of the power arrangement in Great Moravia.
Zpochybnění či popření „klasických“ pojmů politické teorie a ústavního práva, jako je (národní) stát či suverenita, jejíž koncept se stal těžištěm debaty o postvestfálské státnosti, se staly běžným topos akademické diskuse posledních dvou desetiletí. Zatímco David Held si v roce 1996 postěžoval, že teoretici demokracie se takřka nevěnují otázce, nakolik může stát zůstat v centru myšlení o demokracii, stal se od té doby vztah mezi státem, demokracií a suverenitou předmětem řady zásadních prací. Poststrukturalističtí kritici suverenity, její redefinice v „metodologickém kosmopolitismu“, stejně jako radikálně-pluralistická transformace suverenity do podoby plurálních „nároků na suverenitu“ jsou výzvou pro klasická chápání tohoto pojmu.Přesto nemohou ani současné přístupy k „pozdní“ suverenitě postvestfálské epochy uniknout zásadním logickým obtížím při popisu kritických situací, v nichž se politické entity buď rekonstituují, nebo
zachraňují před vlastním zánikem prostřednictvím mimořádných opatření porušujících jejich vlastní pravidla.V tomto článku se pokouším obhájit relevanci pojmu suverenity, nikoli však jako konceptu popisujícího materiální povahu mocenských vztahů, nýbrž jako normativního pojmu, jehož smysl spočívá v imaginaci sociální a politické reality. Suverenita jako prostředek této imaginace umožňuje legitimizaci politických systémů, v níž lze uchovat paralelní vztah mezi principem demokracie a principem právního státu, který je v alternativních konceptech legitimity zásadně zpochybněn. and It became a topos of academic debate of last two decades to question or even contest “traditional” concepts of the political theory and constitutional law like the (nation-)state and the sovereignty, whose notion became the focal point of the debate about post-Westphalian statehood. While David Held stated yet in 1996, that the scholars on democracy “have not seriously questioned whether the nation-state itself can remain at the centre of democratic thought,“ the relation between nation-state, democracy and sovereignty had been elaborated in several major works since then.
The poststructuralist critic of sovereignty, the redefinition of its term in “methodological cosmopolitism” as well as radical-pluralist transformation of sovereignty into multiple “sovereignty claims” are challenging classical understandings of sovereignty. However, the new approaches to the “late”
sovereignty of post-Westphalian period cannot escape major logical difficulties in dealing with critical situations, in which political units are either re-constituting themselves or are saving themselves before a destruction with the means of emergency measures breaching their own rules. In this article, I try to defend the relevance of the concept of sovereignty, not as a description of the material quality of power relations but as a normative concept whose sense consists in the imagination of social and political reality as a unity. This form of imagination is a precondition for any conception of legitimacy of a constituted order with a balance between the rule of law and democracy. It is precisely this balance, that is endangered by current alternative conceptions of legitimacy without sovereignty.
Příspěvek je věnován funkci raně středověkého centra na Pohansku u Břeclavi. Stručně je v něm charakterizována pramenná báze a stav poznání této lokality. Objevy učiněné na Pohansku jsou uvedeny do širších souvislostí a komparovány s podobnými lokalitami z jiných částí raně středověké Evropy. Lokalita je interpretována jako munitio, emporium i palatium moravských raně středověkých panovníků. Centrum hrálo důležitou roli v procesu „mobilizace“ bohatství a při kontrole teritoria. Jeho vznik souvisí s tzv. cyklickým náčelnictvím. and This article considers the function of the Early Medieval centre at Pohansko near Břeclav. The source base and current state of knowledge regarding the site are briefly characterised. Discoveries made at Pohansko are presented in their broader context, and compared to similar sites elsewhere in Early Medieval Europe. The site is interpreted as a munitio, emporium and palatium of the Moravian Early Medieval rulers. It played an important role in the ‘mobilisation’ of wealth and in the control of territory. Its origin is related to a so-called cyclical chiefdom.
Článek volně navazuje na diskusi o roli státu a jeho tradičních atributech, jež probíhala v loňském „Právníku“. V současném světě jsme konfrontováni s různými typy států, např. moderními, postmoderními a postkoloniálními. Liší se mírou centralizace veřejné moci a povahou politického národa. V Evropě nacházíme státy velké svými úkoly a vzbuzeným očekáváním, avšak slabé díky různým omezením. Někdy jsou připodobňovány „státům“ středověkým. Z těch vnějších omezení je možné zmínit rostoucí význam mezinárodního práva, globalizaci a evropskou integraci. Mezi vnitřními je podstatné slábnutí
důvěry ve stát a obecný zájem, posilování soudní moci na úkor mocí politických nebo větší význam málo regulované moci sociální. Průřezový charakter mají lidská práva, jež jsou ukotvena mezinárodně i vnitrostátně.
Velmi podstatné je narušování homogenity společností v některých státech až do podoby etnicky či nábožensky segmentovaných subkultur. and This article is a belated addition to the discussion about role of state and its traditional atributtes which took place last year. In the contemporary world, we are confronted with various types of states, e. g. modern, post-modern, or post-colonial. They differ in intensity of centralization of public power and in nature of politicial nation. In Europe, in particular, there are states, which are strong, be it because of the tasks they perform or the expectations they raise But these states are at the same time weak because of various types of limits. From the external point of view we could mention increasing
importance of international law, globalization or European integration. Regarding internal limits, what is important is the gradual weakening of trust in state and in general interest, strenghtening of judicial power at the expense of political powers of the state or almost un-regulated social powers
(corporations, media etc.).Human rights belong to both groups. The shift from homogenous societies in some states to plurality of ethnically or religiously segmented sub-cultures plays key role.
A major reform in the reign of Joseph II was the establishment in 1786 of the provincial building directorates, through which the court aimed to regulate all public building works in the monarchy. Although the original aim of unifying building regulations throughout the realm was never achieved, the reform was a success and remained in force, with a few minor amendments, until the revolutionary year of 1848. One reason for its success was the elite corps of civil engineers who staffed these institutions. This study looks at advances in technical education, especially engineering, in the Habsburg monarchy from the beginning of the 18th century and the emergence of the Collegia Nobilia, or elite colleges, where graduates were prepared for a career in the Imperial Army. Besides military architecture, the colleges also taught the fundamentals of civil engineering, turning out some of the best‐trained creators of early modern architecture. The development and nature of this elite engineering training is examined with reference to the engineering academies of Prague, Vienna and Olomouc. In all three cases we stress the colleges’ status within the state framework, and their evolution in the light of changing official doctrine and methods of instruction. In all three cases it is clear that during the latter half of the 18th century the original ‘aristocratic’ colleges began to decline and were slowly replaced by similar state‐controlled establishments. As a first step, the court of Joseph II introduced a specialized course in practical architecture at the Vienna Academy of Fine Arts. From around 1800 this model was gradually superseded by the progressive French‐style polytechnic, a modified version of which remains the standard model for technical education to this day., Michal Konečný., and Obsahuje bibliografické odkazy