Politické teorie obvykle vymezují určitý soubor institucí jakožto normativně a fakticky optimálnízáklad uspořádání společnosti; ospravedlňují specifickou směsici nepolitických „smithovských“ a politických„hobbesosvkých“ institucionálních pravidel.Různé politické teorie se však ve svých argumentech častovzájemně míjí natolik, že se jejich argumenty zdají být zcela nesouměřitelné. Tento článek se pokouší zmírnittento problém vzájemné nesouměřitelnosti tím, že vymezuje „homogenizovaný společný prostor“, vekterém by se mohly teorie potkávat a vzájemně slyšet. Přestože tento rámec vychází primárně z (neo)liberálnípolitické teorie, je značně obecný a otevřený. Základním podmínkou souměřitelnosti argumentace různých teorií je jejich zakotvení v rámci, který se vyznačuje symetrickými předpoklady ohledně lidskéhochování – neboli rozdíly mezi teoriemi by měly být důsledkem další argumentace, a nikoli odlišných výchozíchpředpokladů. Předkládaný rámec rozlišující „společenskou gramatiku“ a „estetické ohledy“ nabízí třidiskuzní rozhraní – (1) normativní otázku toho, jaké hodnoty by měly být zařazeny mezi společenskougramatiku; (2) normativní otázku, které další hodnoty jsou významné natolik, aby případně převážily nadgramatickými pravidly; (3) faktickou otázku toho, které instituce jsou „nezbytné a vhodné“ k dosaženínormativně relevantních hodnot. „Férovost“ předkládaného justifikačního rámce se odvíjí od jeho otevřenostivůči neopomenutelným hodnotám všech diskutovaných teorií a od rovnosti zbraní ztělesněnou požadavkem na symetrické výchozí předpoklady. and Political theories, in their normative flavor, usually suggest certain institutional setting to be appropriate and proper for the society; they justify some specific mixture of private “Smithian” and public “Hobbesean” institutional arrangements.Unfortunately, political theories often miss each other’s arguments so dramatically that their argumentations are hardly commensurate. The article attempts to overcome mutual misunderstandings by introducing a “common space” where various concerns of various theories could meet. Although designed along the neoliberal lines, the presented framework is fairly generalizable and open. The underlying idea is that for the arguments to be commensurate they have to be embedded within a framework of symmetrical factual and normative assumptions about human behavior – i.e. the divergence between theories should stem from further argumentation, and not solely from divergent starting points. The presented framework of “social grammar” and “aesthetic concerns” offers three interfaces for discussion – (1) normative question of which values are to be incorporated into social grammar; (2) normative question of which aesthetic values are important enough to prevail over social grammar; and (3) factual question of which institutional setting is “necessary and proper” for achievement of stipulated values. While the factual question is the least ideological in nature, it also precedes normative differences so far as “should
implies can”. Fairness of such a framework derives from its openness to indispensable values of considered theories and equality of weapons ensured by symmetrical assumptions.