1.V přízemí na průčelní straně budovy je na obou nárožích na postranním schodišti sfinga. Sfinga vlevo má mezi předními tlapami vavřínovou snítku, sfinga vpravo divadelní masku. V nikách na obou stranách hlavního vchodu sedící postava - Frenc Erkel a Ferenc Liszt. (autorem všech soch je Alajos Stróbl, 1885).2. Fasáda. V prvním patře jsou v nárožních nikách umístěny 4 sochy múz (nad nikami jsou jejich jména psaná řecky), na terase je umístěno 16 soch významných osobností. Múzy: v nároží do ulice Dalszínház je to Melpomené - stojící, oblečená ženská postava, na hlavě má korunu, v levé ruce drží divadelní masku, na zemi u jejích nohou leží přilbice (Brestyánszky). Na hlavním průčelí je v první nice múza Erató - stojící, oblečená ženská postava v pravé ruce drží loutnu, zleva u jejích nohou putto držící v ruce motýla (Feszler), v druhé nice Terpsichoré - oblečená stojící žena, na hlavě má věnec z růží, v levé ruce drží tamburínu, po její pravé straně putto hrající na dvojitou píšťalu (Brestyánszky). V nice do boční Hájos utca je Thalie - stojící oblečená postava, na hlavě má korunu, v levé ruce drží famfáru, v pravé lyru, u její levé nohy na zemi leží divadelní maska (Donáth). Nad okny průčelní galerie jsou po stranách divadelních masek alegorické figury Triton (vousatý muž s rybím ocasem místo nohou, troubí na mušli) a Psyché (dívka s motýlími křídly a miskou), Fáma (okřídlená žena troubí na dlouhou trumpetu, v pravé ruce drží rozvinutý svitek), dále starý muž, v levé ruce drží věnec, v pravé šíp, za ním toulec se šípy, dále mladík na hlavě vavřínový věnec drží rozvinutý svitek (?), okřídlená žena, levé ruce dřží pochodeň (?), mladík s věncem na hlavě, v pravé ruce drží lyru, naznačená drobná křidélka, Tritónka, žena místo nohou rybí ocas. Na průčelí boční ulice Apollón (?) -muž s lyrou, na hlavě věnec, drží toulec se šípy, vedle mladík na hlavě věnec, v rukách tamburína a svitek. Další dvě postavy Medúza (na hlavě hadi, Satyr, kozí nohy, hraje na dvojitou píšťalu., Medvey 1939, s. 60, 107; Déry 1991, s. 24, 42, 48, 51, 56, 59, 75, 79, 131, 137; Gábor 2002, s. 18-20., and Některé z múz jsou již od anriky spojeny s divadlem: Erató s lyrou (milostné básnictví), Euterpé s flétnou (lyrická poezie), Kalliopé se svitkem nebo knihou (epický zpěv a věda), Kleió s rydlem a svitkem (dějepis), Melpomené s kyjem a maskou (zpěv a tragédie), vážná Polymnia, někdy se svitkem (vážný zpěv), tančící Terpsichoré s lyrou (tanec), Thalie s maskou a poutnickou holí (komedie), Úraniá s globusem (astronomie).
Olej na plátně (49,5 x 62 cm): Múzy hrají na hudební nastroje (loutna, tamburina a flétna) a tancují, uprostřed je běžící postava v antikizující zbroji (přilba, boty) s dýkou v ruce., Mžyková 1994#, s. 63-64, č. 12., and Obraz pochází z křimické obrazárny, jeho objednatelem byl patrně František Václav z Vrtby (1671-1750). Kompozice připomíná v 17. století a 18. století velmi oblíbené téma Minervy navštěvující Múzy na Helikónu inspirované Ovidiovými Proměnanmi (5, 254-268). Ústřední postava výjevu může zobrazovat ženu, ale nemá žádné atributy specifické pro Minervu a navíc bohyně ve výše zmíněných výjevech nikdy nemá tasenou dýku či meč. Interpretace výjevu je tedy nejasná, v každém případě se však nejedná o Herkula mezi Hesperidkami (Mžyková 1994, s. 63-64), protože Herkules nebyl nikdy zobrazován ve zbroji s helmou a dýkou.
Kresba (39, 7 x 49, 2 cm): Apollón (dlouhý plášť přes ramena, na hlavě věnec), oběma rukama hraje na lyru opřenou o koleno. Před Apollónem sedí pod dubem Tmólos (plášť okolo dolní poloviny těla), v jedné ruce vladařské žezlo, druhou si probírá plnovous. Závislost na textu Ovidiových Proměn dokazuje věnec ze žaludů (11, 159: pendet circum cava tempora glandes). Napravo od Tmóla stojí Midas (dlouhév šaty, královský hermelín), obrací se ke zcela napravo stojícímu Pánovi a ukazuje na Apollóna. Zjevně už vyřkl svůj protest proti Tmólově rozhodnutí, protože má dlouhé oslí uši. Pán (rohu, kozí nohy) drži v ruce flétnu a chystá se patrně utéct. Okolo sedí Múzy, Múza nalevo dole hraje na loutnu, vedle Apollóna na zemi tamburina a trubka. V pravém dolním rohu pololeží Faun. Výjev je umístěn do lesa. and Fučíková 1997#, IV/198.
Na hoře Helikónu stojí Apollón (toulec, luk) uprostřed Nymf a Faunů (v lidské podobě, ale Faun napravo má rohy). Vedle Apollóna Minerva (zbroj a kopí), nahoře na stromě sedí pták (straka ?), další přilétají. Na zemi sedí čtyři personifikace řek, tři vousatí muži a žena s nádobami. Dole vlevo devět nahých Múz s hudebními nástroji, vpravo devět oblečených Píeroven, první z nich drží tamburínu., Zlatohlávek 1997#, 132, č. 64., and Rytina spojuje dva motivy: návštěvu Minervy u Múz a jejich vyprávění o pěvecké soutěži se zpupnými Píerovnami, což byly dcery makedonského krále Píera (nebyly to tedy "děti z Pírea": Zlatohlávek 1996 s. 132). Píerovny prohrály, a protože protestovaly proti verdiktu poroty složené z nymf, byly za trest proměněny ve straky. Podle Ovidiových Proměn (5, 294-678), které byly inspirací díla, Minerva navštívila Múzy na Helikónu, v Boiótii, kde Pégasos vytvořil bájný pramen a kde také došlo k soutěži s Píreovnami. V pozdější Evropě bylo sídlo Múz situováno na Parnás ve Fókidě, s nímž byly také Múzy v antice spojovány (byla zde slavná delfská svatyně Apollónova). Vico rytinu vytvořil podle desky G. G. Caraglia, autorem předlohy byl obraz Rosso Fiorentina z let 1524-27 v pařížském Louvru, kde je uchována též kopie přípravné kresby. Nápis shrnuje příslušnou pasáž z Ovidiových Proměn, "committit proelia voce" (takto se pustily v zápas) je doslovný citát druhé poloviny verše 5, 307.
Olej na dřevě (66,4 x 114,3 cm): napravo pod látkou přehozenou přes větve stromu sedí polonahá Ariadna. Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina, boty, thyros) stojí vedle Ariadny a drží jí nad hlavou korunu s hvězdami na hrotech. Před a za skupinou Ariadny a Bakcha jsou zlaté nádoby, napravo ve volné krajině tancující, hrající a pijící muži, ženy a děti (trubka, tamburina, konvice). Na nebi dva Amorové, jeden s pochodní, druhý s holubicí., Zlatohlávek 2009#, s. 165., and Kern převzal kompozici se sedící Ariadnou a vedle ní stojícím Bakchem z obrazu svého učitele Giovanni Battista Pittoniho, který vznikl po roce 1732 (srov. Praha, NG, Bakchus s korunou a Ariadna). Kernův přídavek byla celá pravá polovina obrazu s veselícími se svatebčany, kteří nahradili Pittoniho Fauny, a od svého vzoru se odlišil i v pojetí ústředního výjevu: Bakchus nedrží zlatou korunu, ale její hvězdnou podobu, a Amor držící holubici má toulec, čímž je jeho statut jasně definován. Kernova interpretace Ariadniny koruny, jež není souhvězdím jako na Pittoniho předloze, ale souhvězdím i skutečnou zlatou korunou, je plně v souladu s tím, že Kernovi svatebčané nejsou mýtické postavy, ale lidé. Koruna na Kernově obraze je doslovnou ilustrací z Ovidiova Kalendáře (Aurea per stellas nunc micat illa novem, Ov. fast. 3, 516): v Bakchově ruce se na zlaté koruně rozzářilo souhvězdí, čímž byla svatba povýšena na nanebevzetí. Ariadnina koruna proměněná v souhvězdí Koruny (Corona Borealis) zdůrarazňuje kosmický rozměr svatebního obřadu, což konvenovalo s předpokládaným užitím obrazu při svatebním ceremonielu. Kernova odchylka od vzoru, kterého se jinak v případě zobrazení Bakcha a Ariadny velmi těsně držel, svědčí u úmyslu rozvést ideový program Pittoniho obrazu. Ariadninu zlatou korunu s hvězdami na trnech převzal ze slavné fresky Annibale Carracciho v Palazzo Farnese, který poznal za svého římského pobytu v letech 1738-1741 (není vyloučeno, že v Palazzo Farnese navštěvoval soukromou akademii Sebastiana Concy, srov. Fastenrath-Vinattieri 2000-2001, 285-286).
Mramorová socha muže (drží vřeteno), na rameni přádlo, opírá se o kmen stromu, na něm flétna, maska a květiny, tamburína. and Herkules s atributy služby Omfalé.