As formulated by Duncan Pritchard and John McDowell, epistemological disjunctivism is the claim that perceptual experience can provide the subject with epistemic justification that is reflectively accessible and externally grounded at the same time. Pritchard calls this thesis ‘the holy grail of epistemology’, since it reconciles two traditionally rival theories of justification, namely epistemic internalism and epistemic externalism. The main objection against epistemological disjunctivism thus understood is that it does not do justice to the well-known internalist intuitions expressed in The New Evil Demon and Brain-in-a-Vat scenarios. I defend epistemological disjunctivism from this objection by indicating that those who apply to such scenarios commit themselves to implausible views in the philosophy of mind. I conclude that epistemological disjunctivism accurately expresses the epistemological attitude of a non-reductive materialist regarding the body-mind problem., Jak formuloval Duncan Pritchard a John McDowell, epistemologický disjunktivismus je tvrzením, že vnímaná zkušenost může poskytnout subjektu epistemické ospravedlnění, které je zároveň reflexně přístupné a zároveň uzemněné. Pritchard tuto práci nazývá „svatým grálem epistemologie“, protože sbližuje dvě tradičně soupeřící teorie ospravedlnění, konkrétně epistemický internalizmus a epistemický externismus. Hlavní námitka proti takto pochopenému epistemologickému disjunktivismu je taková, že nečiní spravedlnost pro známé internacionalistické intuice vyjádřené ve scénářích New Evil Demon a Brain-in-a-Vat. Z této námitky hájím epistemologický disjunktivismus tím, že naznačuji, že ti, kteří se na takové scénáře vztahují, se zavázali k nepravděpodobným názorům ve filozofii mysli., and Paweł Zięba